Nedoslýchavost

Z WikiSkript
Nedoslýchavost (dospělý věk) v jednotlivých státech (přepočteno na 100 000 obyvatel)
Mezinárodní symbol hluchoty

Nedoslýchavost (hypakuze, hypacusis) je částečná redukce sluchu. Nedoslýchavostí je postiženo přibližně 5 % populace v ČR, většinou se jedná o starší jedince s presbyakuzí. Těžký i lehký stupeň nedoslýchavosti s sebou mohou přinášet výrazný handicap na poli profesním (např. muzikanti) i sociálním. Výrazně tedy snižuje kvalitu života, v některých případech může nedoslýchavost vyústit až v psychosociální izolaci pacienta. Může být také příznakem komplexnějšího a závažnějšího onemocnění (např. tumor mozku). Náhle vzniklá nedoslýchavost představuje v ORL stavy, které je třeba řešit urgentně. [1][2]

Poruchy sluchu mohou mít původ centrální, nebo periferní. Periferní nedoslýchavost je mnohem častější než centrální.

Centrální nedoslýchavost[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Centrální nedoslýchavost vzniká v důsledku poškození na úrovni II.–IV. neuronu sluchové dráhy. Povaha poškození je rozmanitá, vždy závisí na lokalizaci a velikosti léze, nejčastěji se jedná o trauma nebo tumor. Proto často s nedoslýchavostí pozorujeme fokální neurologický deficit. Klinický obraz nás může někdy svádět na „falešnou“ stopu fatické poruchy nebo poruchu intelektu.

Periferní nedoslýchavost[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Periferní nedoslýchavost může být převodní, nebo percepční.

Převodní nedoslýchavost[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Příčinou může být překážka v zevním nebo středním uchu; může se jednat o mazovou zátku nebo zánět v zevním zvukovodu, perforaci bubínku, akutní či chronický zánět středního ucha, katar Eustachovy trubice, otosklerózu apod.

Percepční nedoslýchavost[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Percepční nedoslýchavost vzniká v důsledku poškození vnitřního ucha nebo sluchového nervu. Lze ji dále rozdělit na kochleární a retrokochleární. Ztráty sluchu jsou zpravidla nevyrovnané, nemocní špatně rozumějí i po zesílení intenzity řeči. Často trpí diplakuzí:

  • diplacusis dysharmonica – tón slyší v každém uchu o jiné výšce;
  • diplacusis echotica – v jednom uchu slyší zvuk opožděně.

Percepční kochleární nedoslýchavost[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jedná se o poškození hlemýždě (vláskové buňky); etiologicky se může jednat o presbyakuzi, socioakuzi, Ménièrovu chorobu, ischemické nebo toxické poškození vnitřního ucha. Převodní systém je v tomto případě v pořádku, diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit suprakochleární poškození.

Percepční retrokochleární nedoslýchavost[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nejčastější příčinou jsou nádory mostomozečkového koutu. V 70 % případů se jedná o vestibulární schwannom.[2] Zbylých 30 % připadá na meningeom, dermoidní cystu, neurofibromatózu, toxické nebo parainfekční postižení.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. VALVODA, Jaroslav. Nedoslýchavost. Med. Pro Praxi [online]. 2007, vol. 4, no. 12, s. 514-518, dostupné také z <http://www.solen.cz/pdfs/med/2007/12/07.pdf>. ISSN 1214-8687, eISSN 1803-5310. 
  2. a b ROTTENBERG, Jan. Diagnostika a terapie nedoslýchavosti. Interní Med [online]. 2008, vol. 10, no. 10, s. 470-473, dostupné také z <http://www.solen.cz/pdfs/int/2008/10/08.pdf>. ISSN 1212-7299, eISSN 1803-5256. 

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.