Ménièrova choroba

Z WikiSkript
Příčný průřez kochleou: scala media je vyplněna endolymfou, scala vestibuli a scala tympani jsou vyplněny perilymfou

Ménièrova choroba je onemocnění vnitřního ucha vznikající na podkladě dysfunkce endolymfatického saku. Ženy i muži jsou postiženi stejně často. Onemocnění se vyskytuje především u pacientů ve věku 30–60 let.

Patogeneze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Saccus endolymfaticus zajišťuje resorbci endolymfy. Jeho dysfunkce má za následek hromadění endolymfy a rozpínání labyrintu, což vede k jeho ruptuře. Endolymfa je bohatá na draslík, a proto difunduje do perilymfatické tekutiny na draslík chudé. To vede k depolarizaci neuronu n. vestibulocochlearis.

Klinické příznaky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mezi hlavní příznaky Ménièrovy choroby patří:

  • Paroxyzmální vertigo (hovoříme o tzv. záchvatech rotačního vertiga, často jim předchází aura).
  • Tinnitus (hučení nebo pískání v uších; v případě Ménièrovy choroby je tinitus jednostranný).
  • Hypakuze (jedná se o percepční kochleární poruchu sluchu; v případě Ménièrovy choroby je hypakuze jednostranná).

Diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Diagnózu Ménièrovy choroby lze stanovit na základě:

  • anamnézy (2 a více proběhlé záchvaty);
  • audiometrie (prokazujeme posun sluchového prahu o více jak 10 dB);
  • vyloučení jiných patologických stavů, které by mohly vést k podobné klinické manifestaci (lze využít CT, MRI, lumbální punkce, angiografie…).

Léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Kauzální léčba Ménièrovy choroby není známa. Využívají se:

  • speciální dietní opatření – omezení soli, omezit příjem kofeinu, alkoholu;
  • diuretika;
  • betahistin.

V případě neúspěchu konzervativní terapie lze zasáhnout chirurgicky.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.