Pedagogická psychologie/Učitel ve výuce
Role učitele se mění
Od role zprostředkovatele vědomostí, dovedností (transmisivní typ výuky) k roli podněcovatele vnitřních pozitivních motivačních zdrojů osobnosti žáka, vypěstování seberegulujících a seberozvíjejících sil a schopností = sebevýchova (výchova přechází v sebevýchovu, motivace žáka učitelem přechází v sebemotivaci).
- 100 % rozhodování učitele je nahrazováno spolurozhodováním žáků. Variabilita výuky, volby aspektů VVP, žák se spolupodílí na výuce.
- Zvyšuje se komunikace ve prospěch dialogu učitel – žák, žák – žák, učitel – třída.
- Zvyšuje se aktivita žáka.
Funkce učitele[edit | edit source]
- Usměrňování osvojovacího procesu – posilování samostatnosti, rozvíjení metod sebevzdělávání.
- Inspirace – motivace žáků k učení, rozvíjení jejich učebních potřeb, poznávacích potřeb…
- Zprostředkování poznatků, zkušeností, dovedností, schopností.
- Kontrolní a hodnotící funkce.
- Kooperativní funkce – sjednocení výchovných vlivů.
- Poradenská funkce – rodiče, výchovný poradce, pedagogicko-psychologická poradna.
- Regulativní funkce – učitel i vychovává, usměrňuje vývoj žáků a další.
Rysy osobnosti učitele[edit | edit source]
- Kreativita – neustále hledat nové, neuspokojovat se s dosavadní úrovní, překonávat ji, měnit; kreativní učitel = kreativní žák.
- Zásadový morální postoj – duch humanismu, demokracie, kladný vztah k práci, ukázněnost, pevná vůle.
- Pedagogický optimismus – přesvědčení o účinnosti pedagogické práce, důvěra ve výchovu, v žáka.
- Pedagogický takt – v jednání s žáky, sebeovládání.
- Pedagogický klid – schopnost pracovat soustředěně, nespěchat, trpělivost s žáky.
- Pedagogické zaujetí = angažovanost – aktivní přístup.
- Hluboký přístup k žákům – láska k žákům, odráží se v kvalitě práce, snaze co nejvíce žáky poznat, pochopit je, akceptovat.
- Přísná spravedlnost – nenechat přestupky bez povšimnutí, nepreferovat některé žáky, jednotné hodnocení, žádná subjektivita.
Typologie učitele[edit | edit source]
1. Podle vztahu k žákům a jejich vedení – 3 typy
A. Autoritativní typ řízení výuky
- Jednosměrný vztah, žák je objektem učitelova působení.
- Žák je pasivní příjemce informací, není aktivní.
- Preference monologických VM, malá pestrost, stereotyp.
- Učitel má „vše ve svých rukou“, ztotožnění s naprostou odpovědností za výchovu a vzdělávání žáků.
- Učitel přesně plánuje, určuje zaměstnání žáků.
- Výchova – požadavky, příkazy, instrukce, hrozby, přesné plnění úkolů.
- Žák – učí se, protože musí, ne, že chce poznat.
- Vyšší třídy – snížený zájem, iniciativa, pokyny plněny formálně bez vnitřního přesvědčení.
- Vztah učitel – žák – nedůvěra, konfliktní situace.
B. Liberální typ řízení výuky – protipól
- Výchovně vzdělávací proces neorganizovaný, řízení často v rukou žáků.
- Slabé vědomosti, proto je učitel později odsuzován.
- Učitel nemá autoritu, tu mají silné osobnosti ve třídě.
- Konflikty se neřeší.
- Malé požadavky na žáky.
C. Demokratický styl řízení výuky
- Žák = partner učitele, aktivita žáka až nutná.
- Učitel – adekvátní způsoby formování osobnosti žáků.
- Učitel – snaha o individualizaci práce v hodině.
- Odhalovat možnosti žáků, oceňuje vlastnosti, jednání, chování, snahu, nové nápady,...
- Známky nejsou hlavní kritérium pro hodnocení = nutné pro zdravý vývoj sebepojetí, sebekoncepce.
- Ocenění učitele, jeho znalosti, dovednosti, přístup, spravedlnost, schopnost porozumět žákům,...
- Pozitivní klima ve třídě.
2.Caselmanova typologie
- Kritérium – orientace učitele na učivo (učební předmět) nebo na osobnost žáka.
- Ch. Caselman rozlišil dva typy pedagogů – učitele zaměřeného na obor (logotrop) a učitele zaměřeného na žáka (paidotrop). Logotrop se snaží vzbudit zájem o obor a co nejvíce z něj předat žákům, paidotrop se zajímá více o žáky než o obor, snaží se jim porozumět a pomoci.
1. Filozoficky orientovaný logotrop
- Vypracování, prohloubení světového názoru – chce jej předat žákům.
- Vlastní zkušenosti a názory studentů málo respektuje.
- Jsou-li žáci stejně orientovaní, jsou jím hluboce ovlivněni.
2. Odborně-vědecky orientovaný logotrop
- Častější typ.
- Velká šířka a konkrétnost vědomostí (zájem již od dětství).
- V oboru je vše důležité, vše chce naučit.
- Umí nadchnout pro svůj předmět, srozumitelně vyložit učivo.
- Velký vzdělávací vliv, výchovně působí málo, nevidí individualitu žáků, nedostatek pochopení, uznání.
3. Individuálně psychologicky orientovaný paidotrop
- Podstata práce učitele – výchova, úsilí pochopit žáky.
- Typický je rodičovský vztah, pochopení, důvěra.
- Dbá na disciplínu a pořádek ve výuce.
- Má smysl pro práci zejména s postiženými dětmi.
4. Obecně psychologicky orientovaný paidotrop
- Utvářet osobnost žáků.
- Cíle obecnějšího rázu – tvorba pojmů, cvičení paměti.
- Nesleví z požadavků.
Dle některých zdrojů jsou však tyto typologie považovány za překonané[1][2].
Odkazy[edit | edit source]
Související články[edit | edit source]
- Pedagogická psychologie
- Pedagogická psychologie/Utváření osobnosti
- Pedagogická psychologie/Neprospěch žáka
- Pedagogická psychologie/Vztah mezi učitelem a žákem
Reference[edit | edit source]
- ↑ VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu. - vydání. Paido, 2004. 190 s. ISBN 9788073150822.
- ↑ DYTRTOVÁ, Radmila. Učitel - Příprava na profesi. - vydání. Grada Publishing a.s., 2009. 121 s. ISBN 9788024728636.