Pedagogická psychologie/Vztah mezi učitelem a žákem
Z WikiSkript
Vztah mezi učitelem a žákem je základem vzdělávacího procesu. Učitel a žáci představují základní činitele výchovně vzdělávacího procesu (kvalita, kvantita, výsledky.) Jsou nositeli vyučování, které bez nich není možné a vzniká jejich reciproční interakcí. Prvotní podoba vztahu – jako vztah rodičů a dětí, kdy informace původně předávali rodiče.
Kvalita vztahu významná při formování postoje žáka k učení[upravit | editovat zdroj]
Záporný vztah k učiteli může vyústit v negativní vyladění žáka k učivu, mezi učitelem a žákem je negativní duševní rovnováha.
Vztah učitele k žákovi je spoluurčován následujícími faktory[upravit | editovat zdroj]
- Postojem učitele k vlastní roli.
- Jeho přizpůsobením učitelskému povolání.
- Osobnostními vlastnostmi.
- Osobní situací.
- Věkem, pohlavím.
- Rodiči žáka.
- Dovednostmi učitele k harmonickému formování osobnosti žáka.
Vztah žáka k učiteli ovlivňuje[upravit | editovat zdroj]
- Ze začátku je u žáků nekritický postoj, (v první třídě).
- S postupem věku přibývají kritické výhrady, vztah k učitelům se diferencuje, racionalizuje.
- Kladný postoj formuje se např.podle toho, zda-li žák nachází u učitele vlastnosti, které mu „vyhovují“. Dále sem můžeme zařadit sociální prostředí, kamarády, veřejné mínění třídy apod.
Osobnost učitele[upravit | editovat zdroj]
- Práce učitele je spojena s konflikty, frustracemi, stresem. Učitel je neustále sledován, hodnocen (např. žáky během vyučování), rodiči, ředitelem, dalšími učiteli….
- Zralá osobnost učitele – kladné působení na žáka.
- Nezralá osobnost – egocentrismus, agresivita, vztahovačnost, paranoia, nízká schopnost akceptace žáka (autoritativní typ učitele), vysoká či nízká míra požadavků na žáky (liberální typ).
- Neurotický učitel představuje katastrofu pro vyučování a žáky.
Problémoví žáci[upravit | editovat zdroj]
- Žádoucí výsledek výchovy – harmonicky plně rozvinutá osobnost.
- Zvýšená psychická tenze u žáka se podílí na negativním vztahu ke škole.
- Problémy zdravotního, psychického i sociálního rázu:
- neurózy – úzkostná porucha, fobie, obsedantně-kompulzivní porucha (OCD);
- psychomotorická instabilita – nesoustředěnost, tělesná neobratnost;
- infantilismus – chování psychosociálně odpovídá nižšímu věku;
- disociální vývoj – lhaní, kriminalita, agresivita, šikana, trápení zvířat;
- poruchy osobnosti;
- psychózy – méně časté v dětství;
- poruchy intelektu;
- sociální zanedbávání, týrání dítěte, zneužívání.
