Portál:Otázky z biofyziky (1. LF UK, VL)/9. Otázka

Z WikiSkript


Vazebná energie elektronu, ionizace, excitace


Schéma excitace

Stav atomu o minimální energii se nazývá základní stav. Stavy o vyšších energiích jsou stavy excitované či vybuzené. Do vyšší energetické hladiny se elektron dostane absorpcí energie o rozdílu základní a některé vyšší hladiny (čárová absorpční spektra).

Při přechodu do nižší energetické hladiny je vyzářen rozdíl energií ve formě fotonu (nebo fotonů, je-li přechod po etapách, z n=3 na n=2 a pak na n=1). Tento děj je podstatou luminiscence.

Energie vazby

Energie vazby je práce, kterou je nutno vynaložit pro vzdálení částice do nekonečna. Tedy do místa kde na částici nebude působit žádná jaderná síla .

=>

Největší vazebnou energii mají elektrony s nejmenším n (hlavní kvantové číslo), které jsou nejblíže jádru.

Vazebná energie

Vazebná energie nebo-li ionizační potenciál, tzn. energie, kterou je nutno dodat pro výstup elektronu z atomu. Získá-li elektron takovou energii (např. ozářením), pak část energie je spotřebována pro výstupní práci a zbytek se přemění na kinetickou energii vyraženého elektronu. To nám určuje Einsteinův vztah pro fotoefekt:

Ionizací se zvýší celková energie atomu. Za tento vzrůst energie může vyražení záporně nabitého elektronu, což v důsledku vede k nestabilitě. Vyrazí-li se elektron z nižší slupky, atom se energie zbaví zaplněním nižších hladin elektrony z hladin vyšších za současné emise fotonů -> fluorescenční záření. Vyrazí-li se valenční elektron, energie se sníží připoutáním volného elektronu z okolí.

Potenciální bariéra je maximální hodnota potenciálu jádra. Vyjadřuje se v elektronvoltech (eV).