Poruchy vývoje řeči

Z WikiSkript

Vývojové poruchy řeči představují skupinu řečových poruch, které vzniknou v průběhu vývoje plodu, v perinatálním nebo postnatálním období dítěte do 1. roku věku. Ovlivňují komunikační proces a celkový psychomotorický a sociální vývoj dítěte. Pokud nejsou správně a včas diagnostikovány, mohou přetrvávat, nebo se zhoršovat v dalším období až do dospělosti. Léčba bývá dlouhodobá, komplexní a multidisciplinární. Poruchy řeči vzniklé v pozdějším věku mohou být prvním projevem jiného onemocnění.[1][2]

Řeč je artikulovaný (nejčastěji zvukový) projev člověka sloužící ke komunikaci. Kromě mluvené řeči existuje ještě řeč psaná a vnitř­ní.

Vývoj řeči[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Ve vývoji řeči je rozhodující prvních šest let života. Vývoj každého dítěte je individuální, stadium řečového rozvoje je nutné vždy posuzovat v souvislosti s celkovým zdravotním stavem a psychomotorickým vývojem.

Podmínky pro fyziologický rozvoj řeči
  • vhodně stimulující prostředí, správné řečové vzory
  • dobrý sluch – i minimální sluchové ztráty do 40 dB mohou ovlivňovat řeč (sekretorická otitida nebo časté katary dýchacích cest)
  • absence výraznější anatomické nebo funkční patologie v oblasti dýchacího, fonačního a artikulačního ústrojí (hlasivky, nos a nosohltan, patrohltanový uzávěr, chrup, čelisti, hybnost jazyka, stav podjazykové uzdičky…)
  • absence neurologického či psychiatrického postižení (mentální retardace, poruchy autistického spektra, dětská mozková obrna, těžká zraková vada…).[2]
Etapy vývoje řeči dítěte
  • do 1 roku: předřečové stádium, fyziologická nemluvnost, kolem 12 měsíců první slova s významem
  • kolem 2 let: jednoduché věty a otázky („co je to?“)
  • kolem 3. roku: končí období prodloužené fyziologické nemluvnosti, objevuje se otázka „proč?“, začíná si osvojovat gramatickou strukturu slov a vět
  • kolem 4. roku: stadium intelektualizace – roste slovní zásoba, výrazně se zkvalitňuje sluchové vnímání
  • kolem 5. roku: zpřesnění výslovnosti většiny hlásek
  • kolem 6.–7. roku: ukončení vývoje řeči – dítě zvládá souvislé vyprávění děje, používá souvětí[2]

Klasifikace řečových poruch[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Poruchy ve vývoji:
    • opožděný vývoj
    • odchylný vývoj (vývojová dysfázie, dysartrie, dyslálie)
  2. Poruchy plynulosti:
    • koktavost
    • breptavost
  3. Poruchy zvuku řeči:
    • huhňavost
  4. Sekundární (projev nebo následek jiného onemocnění):
    • dysartrie
    • afázie (onemocnění převážně dospělého věku, u dětí vzácně)
  5. Mutismus[2]

Opožděný vývoj řeči[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jedná se o stav verbální komunikace, který nedosáhl úrovně odpovídající příslušnému věku. Hodnotí se úroveň expresivní řeči (vyjadřovací schopnosti), percepce řeči (rozumění), sociální komunikace a poznávací schopnosti. Hodnocení se provádí ve 3 letech. Opožděný vývoj řeči může být první známkou jiného závažného onemocnění.

Příčiny:

  • sluchová vada → vyšetření sluchu a včasná kompenzace (sluchadla, kochleární implantát), logopedická péče, popř. znakový jazyk
  • nedostatečně nebo nepřiměřeně stimulující okolí → edukace rodičů, zařazení do kolektivu
  • morfologické nebo funkční vady mluvidel → rehabilitační nebo chirurgická léčba
  • poruchy autistického spektra → komplexní péče, náhradní komunikace – např. výměnný obrázkový komunikační systém (VOKS)
  • mentální retardace → komplexní péče, náhradní komunikace
  • neurologické onemocnění (DMO…) – dominuje spíše dysartrie
  • těžké zrakové vady
  • opožděný vývoj řeči prostý – nenalezena přidružená patologie, častý familiární výskyt, většinou spontánní úprava[2][1]

Vývojová dysfázie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vývojová dysfázie je druhá nejčastější řečová vývojová porucha u dětí. Jedná se o specificky narušený vývoj řeči, projevující se ztíženou schopností nebo neschopností naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro rozvoj řeči jsou přiměřené.

  • na začátku je vždy opožděný vývoj řeči
  • různě závažná porucha vnímání řeči (receptivní složka) a motorická (expresívní) složka
  • dítě hůře rozumí delším větám, má malou slovní zásobu, horší slovní paměť, bývá přítomna mnoho­četná dyslálie, porucha fonematického sluchu (mouka-louka, pes-les) a výskyt dysgramatismů v řečovém projevu, komolení slov, záměny a vynechávání hlásek a slabik → zhoršená srozumitelnost řečového projevu
  • vyjadřuje se onomatopoy (slovami foneticky napodobujícími různé přirozené zvuky), verbální komunikaci nahrazuje nadměrnou neverbální, dorozumívá se ukazováním a gesty
  • často také nerovnoměrný vývoj intelektu, poruchy zrakového vnímání (problémy v obkreslování tvarů), narušení paměťových a motorických funkcí (koordinace pohybů, grafomotorika), specifické poruchy učení ve školním věku
  • organickým podkladem bývá lehké difuzní poškození CNS, zejména sluchové a řečové oblasti – organickém poškození mozku během prenatálního, perinatálního nebo postnatálního období do 1. roku věku dítěte
  • někdy přítomny patologické ložiskové změny při nočním monitorování EEG
  • vyžaduje komplexní péči (pediatr, foniatr, neurolog, logoped, psycholog, speciální pedagog, ev. fyzioterapeut), často je vhodný odklad školní docházky[1][2]

Dyslálie (patlavost)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Dyslálie je nejčastější porucha řeči v předškolním věku (asi 40 % předškoláků). Jedná se o funkční poruchu, kdy je hláska tvořena na nesprávném artikulačním místě. Objevuje se neschopnost používat jednotlivé hlásky nebo skupinu hlásek v procesu komunikace podle řečových zvyklostí a norem příslušného jazyka – vynechávání, nahrazování nebo nepřesné vyslovování hlásek [1]. Do 5 let může být dyslálie fyziologická (při vyloučení jiných patologií).

  • nejčastější problémy: tvorba sykavek (sigmatismus) a hlásek L, R a Ř (lambdacismus, rotacismus a rotacismus bohemicus)
  • příčiny: vady sluchu (akustická neboli audiogenní dyslálie), anatomické odchylky mluvidel (vady skusu, anomálie zubů, patra, rtů, jazyka – zkrá­cená podjazyková uzdička…), vady CNS, chybný mluvní vzor, nedostatečná slovní zásoba, porucha fonematického sluchu nebo i předchozí laická úprava výslovnosti
  • léčba: logopedická (od cca 4. až 5. roku), ev. chirurgická[2]

Koktavost (balbuties)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Koktavost je porucha plynulosti řeči, která se typicky projeví mezi 3. a 4. rokem, při nástupu do školy či v pubertě. Často vede k pocitům méněcennosti, logofobie až sociální izolace.

  • příčiny: multifaktoriální, vliv dědičnosti, sociálního prostředí i organický podklad
  • převažuje klonická složka (opakování slabik) nebo tonická složka (protahování slabik), často bývá narušené koverbální chování (mimovolní pohyby, grimasy, souhyby končetin, vegetativní změny), v řeči se vyskytují bloky (nepřirozené pauzy), postižený mívá potíže v hospodaření s dechem (nádechy uprostřed slova)
  • řeč je nepřirozená a hůře srozumitelná
  • terapie: obtížná a dlouhodobá, komplexní péče (foniatr, logoped, psycholog, event. psychiatr)[2]

Breptavost (tumultus sermonis)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Breptavost je nadměrně zrychlené mluvní tempo řeči, kdy nezřetelná artikulace a polykání koncovek zhoršuje srozumitelnost řeči. Vyskytuje se obvykle samostatně nebo ve spojitosti s koktavostí. Většinou nevyžaduje léčbu.[2]

Huhňavost[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Huhňavost je patologicky změněná porucha zvuku řeči. Může být přechodná nebo trvalá, funkční nebo organická.

  • snížená nosovost (hyponasalita) neboli zavřená huhňavost (rhinophonia clausa) – překážka v dutině nosní nebo nosohltanu (zduřelá sliznice nosní při rýmě, nazální polypy, adenoidní vegetace…)
  • zvýšená nosní rezonance neboli otevřená huhňavost (rhinophonia aperta) – při narušeném patrohltanovém uzávěru (rozštěpy, zkrácení nebo obrny měkkého patra…)
  • huhňavost smíšená (rhinophonia mixta) – při nedostatečném patrohltanovém uzá­věru a současné přítomnosti nosních polypů
  • léčba: chirurgická s následnou rehabilitací a logopedickou péčí[2]

Dysartrie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Dysartrie je porucha motorické realizace řeči na základě organického poškození centrální nervové soustavy při zachovaném porozumění.

  • vývojová dysartrie – u neurologických chorob (DMO, svalové dystrofie…);
  • získaná dysartrie – úrazy hlavy a mozku, nádory, infekce CNS, degenerativní onemocnění CNS atd.
  • spastický typ (pyramidová dysartrie) – při poruše centrálního motorického neuronu a je součástí spastické formy DMO; řeč je tvořena křečovitě, pohyby mluvidel jsou hypertonické, patrná je zvýšená nosovost
  • atetoidní, hyperkinetický, hypokinetický typ (extrapyramidová dysartrie) – porucha striata a dalších jader podkorových oblastí, provázející dyskinetické formy DMO; artikulace je nedokonalá pro atetoidní pohyby jazyka, mohou se objevovat mimovolní pohyby mluvidel, narušeny jsou prozodické faktory řeči
  • ataktický typ (cerebelární dysartrie) – poškození mozečku a jeho drah; mluva je sakadovaná, zdůrazňující jednotlivé slabiky, zjevná je adiadochokinéza, ulpívání v jednotlivých artikulačních postaveních a zarážky v řečovém projevu
  • bulbární typ – poškození motorických jader prodloužené míchy a hlavových nervů inervujících řečové orgány; vzniká náhle po úrazech a operačních výkonech; zhoršená srozumitelnost, porucha artikulace na bázi postižení hlavových nervů inervujících mluvidla
  • smíšený typ[1][2]

Afázie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Afázie je centrální porucha tvorby a/nebo porozumění již normálně vyvinuté řeči. Jedná se o získanou poruchu, která má většinou náhlý rozvoj na podkladě onemocnění nebo úrazu CNS. U dětí se vyskytuje vzácně.[2]

Oněmění (mutismus)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Oněmění je ná­hlá ztráta schopnosti mluvit na funkčním podkladě (neurotickém nebo psychotickém), vzniká jako reakce na traumatizující zážitek.

  • úplný mutismus (totální) nebo vázaný na určitou situaci nebo osobu – selektivní (elektivní)
  • terapie: psychoterapie[2]

Odkazy

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c d e PREISSOVÁ, Irena. Vývojové poruchy řeči. Pediatrie pro praxi [online]. 2013, roč. 14, vol. 4, s. 242-243, dostupné také z <https://www.solen.cz/pdfs/ped/2013/04/08.pdf>. 
  2. a b c d e f g h i j k l m AKSENOVOVÁ, Zdenka. Poruchy řeči – praktický pohled v ordinaci pediatra. Pediatrie pro praxi [online]. 2015, roč. 16, vol. 5, s. 315-319, dostupné také z <https://www.solen.cz/pdfs/ped/2015/05/19.pdf>.