Použití elektřiny v diagnostice
Z WikiSkript
K diagnostice lze použít měření aktivních i pasivních elektrických vlastností lidského těla. V praxi zdaleka převažuje využití aktivních elektrických vlastností lidského těla, tedy toho, že se některé tkáně chovají jako zdroj elektrického napětí.
Přehled elektrodiagnostických metod[upravit | editovat zdroj]
- Metody využívající aktivních elektrických vlastností
- Elektrokardiografie (EKG) – registrace potenciálů vznikajících v důsledku činnosti myokardu
- Elektroencefalografie (EEG) – registruje potenciály vznikající v mozku, snímá se z kůže na hlavě
- Elektrokortikografie (ECoG) – signály se snímají přímo z povrchu obnažené mozkové kůry při mozkových operacích
- Elektromyografie (EMG) – potenciály kosterního svalstva; buď z elektrod zavedených do svalu nebo z povrchu kůže nad příslušným svalem
- Elektroretinografie (ERG) – snímání akčních potenciálů oční sítnice pomocí elektrod přiloženým na rohovku a spánek pacienta
- měření elektrické aktivity GIT
- měření elektrické aktivity sfinkterů
- Metody využívajících pasivních elektrických vlastností
- měření kožního odporu v polygrafu ("detektor lži")
- bioimpedanční měření množství tělesného tuku
- bioimpedanční měření hydratace
- bioimpedanční tomografie
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- KUBATOVA, Senta. Biofot [online]. [cit. 2011-01-31]. <https://uloz.to/!CM6zAi6z/biofot-doc>.