Použití elektřiny v diagnostice

Z WikiSkript

K diagnostice lze použít měření aktivních i pasivních elektrických vlastností lidského těla. V praxi zdaleka převažuje využití aktivních elektrických vlastností lidského těla, tedy toho, že se některé tkáně chovají jako zdroj elektrického napětí.

Přehled elektrodiagnostických metod[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Metody využívající aktivních elektrických vlastností
    • Elektrokardiografie (EKG) – registrace potenciálů vznikajících v důsledku činnosti myokardu
    • Elektroencefalografie (EEG) – registruje potenciály vznikající v mozku, snímá se z kůže na hlavě
    • Elektrokortikografie (ECoG) – signály se snímají přímo z povrchu obnažené mozkové kůry při mozkových operacích
    • Elektromyografie (EMG) – potenciály kosterního svalstva; buď z elektrod zavedených do svalu nebo z povrchu kůže nad příslušným svalem
    • Elektroretinografie (ERG) – snímání akčních potenciálů oční sítnice pomocí elektrod přiloženým na rohovku a spánek pacienta
    • měření elektrické aktivity GIT
    • měření elektrické aktivity sfinkterů
  • Metody využívajících pasivních elektrických vlastností
    • měření kožního odporu v polygrafu ("detektor lži")
    • bioimpedanční měření množství tělesného tuku
    • bioimpedanční měření hydratace
    • bioimpedanční tomografie

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]