Bioimpedanční váha

Z WikiSkript

Bioimpedanční váha je diagnostický přístroj, který je na základě různé impedance tkání schopen určit procentuální složení lidského těla. Metoda je založená na dodávání slabého střídavého proudu do organismu. Voda se díky různým iontům chová jako velice dobrý vodič, naproti tomu tuková tkáň má vlastnosti podobné spíše izolátoru. V různých tkáních můžeme tedy naměřit odlišnou impedanci a z té odvodit podílové či celkové hodnoty složení těla.

Výhodou této metody je její neinvazivnost, cenová dostupnost, rychlost, ale i relativně snadná manipulace s přístrojem. Spolehlivost této metody je oproti CT a MRI sice menší, ale odpadá zde riziko ozáření a cenově se jedná o mnohem dostupnější variantu, která je pro většinu pacientů naprosto dostačující z hlediska přesnosti. Vzhledem k velmi malým intenzitám proudu ho pacient zpravidla ani není schopný zaznamenat.

Mezi kontraindikace měření patří těhotenství a větší kovové implantáty. Před měřením je nutné uvést pohlaví, věk a výšku, aby se dosáhlo co největší přesnosti. Výsledky mohou být zkresleny zvýšeným či sníženým příjmem tekutin, zvýšenou teplotou těla, nadměrnou fyzickou zátěží či různými léky řadící se mezi diuretika nebo steroidy.

Osobní váhy[upravit | editovat zdroj]

Osobní bioimpedanční váhy jsou velice podobné všem ostatním osobním váhám, ale disponují na povrchu kovovými částmi fungující jako elektrody, které se dotýkají přímo chodidel. Z tohoto důvodu je nutné provádět měření bez ponožek a všeho, co by zamezilo přímému kontaktu elektrod a kůže. Oproti profesionálním váhám nejsou sice tak přesné, zato mnohem více dostupné běžné veřejnosti.

Profesionální váhy[upravit | editovat zdroj]

Profesionální bioimpedanční váhy jsou vybaveny zpravidla více elektrodami oproti těm osobním. Kromě elektrod vysílající elektrický proud do dolních končetin jsou k dispozici i těmi pro horní končetiny, což umožňuje získání přesnějších dat o složení hmoty na různých částech těla. Oproti osobním vahám mají možnost měření více hodnot. Kromě celkového množství vody lze měřit podíl extracelulární a intracelulární tekutiny. Dalšími měřenými hodnotami jsou buněčná hmota, která odpovídá beztukové hmotě, a mimobuněčná hmota. Využívají se zejména ve zdravotnictví (např. při léčbě obezity), ve sportovní diagnostice nebo fitness centrech pro sledování změn složení těla. V současné době je na trhu velké množství profesionálních zařízení pro měření bioimpedance.

InBody[upravit | editovat zdroj]

Přístroje InBody jsou jedny z nejpoužívanějších a zároveň i nejpřesnějších, neboť ukazují různé složení v odlišných částech těla. Z tohoto důvodu je tímto přístrojem možné diagnostikovat svalové dysbalance nebo asymetrické rozložení tuku. In body není obtížný z hlediska obsluhy a vyhodnocení měření trvá krátkou dobu. Využívá frekvencí 5, 50, 250 a 500 kHz, tudíž vyšší než při měření BIA 2000-M.

BIA 2000-M[upravit | editovat zdroj]

Toto měření je charakteristické především tím, že se může využívat při poloze vleže, nejedná se tedy o klasickou váhu. Používá se frekvencí 1, 5, 50 a 100 kHz. Pracuje na tom principu, že dvě vnější elektrody vysílají do těla proud a další dvojice elektrod, která je umístěná vedle předchozích, snímá odlišné napětí a vyhodnocuje impedanci. Výhodou je zejména lepší skladnost a přenositelnost. Pracuje na podobném principu jako přístroj Bodystat.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • POROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ RŮZNÝCH METOD STANOVENÍ TĚLESNÉHO TUKU. Hygiena [online]. 2012, (57/3) [cit. 2021-02-17]. Dostupné z: https://hygiena.szu.cz/pdfs/hyg/2012/03/08.pdf
  • Bioimpedanční metody používané v Laboratoři sportovní motoriky [online]. In: . [cit. 2021-02-17]. Dostupné z: https://is.muni.cz/el/1451/podzim2012/bp1022/BIA_-_clanek.pdf
  • Bioimpedanční analýza tělesné kompozice [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné z: https://portal.faf.cuni.cz/getattachment/Groups/Clinical-physiology-of-nutrition-and-metabolism/News/Bioimpedancni-spektroskopie-a-predikce-hodnot-telesne-kompozice.pdf.aspx
  • ZMĚNA TĚLESNÉ BIOIMPEDANCE V ZÁVISLOSTI NA FYZICKÉ AKTIVITĚ. Vojenské zdravotnické listy [online]. 2010, LXXIX(4) [cit. 2021-02-17]. Dostupné z: https://www.unob.cz/fvz/fakulta/Documents/VZL/2010/4_2010/004_hlubik.pdf