Telemedicína
Telemedicína je součástí eHealth (elektronizovaného zdravotnictví) a označuje poskytování medicínských služeb na velké vzdálenosti. Proto je někdy používáno synonymum distanční medicína. Světová zdravotnická orgnizace definuje telemedicínu jako souhrnné označení pro zdravotnické aktivity, služby a systémy, provozované na dálku prostřednictvím informačních a komunikačních technologií za účelem podpory globálního zdraví, prevence a zdravotní péče, stejně jako vzdělávání, řízení zdravotnictví a zdravotnického výzkumu.
Využití telemedicíny v jednotlivých lékařských oborech má společné prvky. Klinická péče na dálku pomáhá eliminovat bariéry a zlepšuje přístup ke zdravotním službám. Je tak s výhodou využitelná v nouzové a intenzivní péči, stejně jako v péči o chronické pacienty. Podle způsobu, jakým jsou přenášeny informace, lze telemedicínu rozdělit na čtyři oblasti:
- přenos (transfer) informací;
- dálkové monitorování;
- dálková terapie;
- telemedicínské vzdělávání
Přenos telemedicíny[edit | edit source]
Transfer informací[edit | edit source]
Převládá asynchronní komunikace s transferem, anglicky označované jako store-and-forward, tedy ulož a pošli dál, která je levnější (např. emailová komunikace) a technicky nejsnáze realizovatelný konceptem. Nejprve jsou data zaznamenána a teprve poté jsou odeslána. Primitivní formou takového předchůdce telemedicíny bylo např. vlastně zasílání nálezů poštou ke konzultaci s odborníkem. V souvislosti s rozmachem internetu doznala tato oblast bouřlivého rozvoje. Právě elektronické služby umožňují velmi rychle a pružně přenášet obrazová data na vzdálená místa, např. v následujících oborech:
- teleradiologie – přenosy radiodiagnostických snímků;
- humanitární telemedicína a traumatologie – přenosy snímků a videozáznamů těžkých úrazů ke konzultaci;
- telepatologie – přenosy histopatologických snímků (např. v teledermatologii).
Velkou výhodou rychlého sdílení informací je snadná dostupnost konzultace s expertem, který může řešit obtížné a nejasné případy.
Synchronní konzultace v reálném čase jsou organizačně a finančně natolik náročné, že se při samotném transferu informací využívají málo.
V souvislosti s potřebou přenosu a skladování velkého množství dat (PACS – Picture Archiving and Communication System) byl vyvinut formát a datový rámec pro přenos biomedicínských snímků DICOM.
Dálkové monitorování[edit | edit source]
Dálkový monitoring častěji využívá synchronní komunikaci, kdy jsou měřená data vyhodnocována v reálném čase. Vyhodnocování může být prováděno expertem, například v případě monitorování zdravotního stavu vrcholového sportovce během výkonu. Možné je i napojení na počítač (resp. počítačový program – expertní systém) schopný zachytit rizikový vzor a v případě jeho záchytu přivolat experta a postarat se tak o urgentní řešení stavu. Příkladem takového konceptu je snaha spojit kardiostimulátor s online monitorováním srdeční akce.
Dálková terapie[edit | edit source]
Dálková terapie je technicky nejnáročnějším konceptem telemedicíny. Podstatou je to, že lékař i pacient jsou od sebe geograficky vzdáleni a diagnostické i terapeutické výkony jsou zprostředkovány výhradně technickými prostředky.
Jednou z možných aplikací je kontakt lidí žijících v odlehlých oblastech s lékařem při poměrně banálních komplikacích. Nejznámější pro veřejnost je dálková terapie chirurgickými roboty, tzv. operace na dálku (telechirurgie) nebo v současné době vyvíjející se telerehabilitace (tj. rehabilitační služby poskytované prostřednictvím telekomunikačních sítí a internetu), při které je pacientovi zvýšena intenzita terapie a zároveň je ulehčena práce terapeuta, který může poskytovat péči více klientům současně. Telemedicínská terapie se však uplatňuje také v psychiatrii, dálkové rehabilitaci (virtuální realita), obezitologii, zdravotnických asistivních technologiích aj.
Telemedicínský e-learning[edit | edit source]
Inteligentní datové a komunikační prostředí se využívá např. ke kvalifikované podpoře pracovníků ve zdravotnictví a ve státní správě. Telemedicína umožňuje aplikovat audio-vizuální interaktivní systémy určené pro vzdělávání lékařů a zdravotníků. Existuje řada mezinárodních i transkontinentálních vzdělávacích telemedicínských sítí, např. euro-africké virtuální vzdělávání v oblasti medicíny apod.
V České republice se v posledních letech obor telemedicíny rychle rozvíjí a byla vyvinutá celá řada nových užitečných telemedicínských projektů.
Odkazy[edit | edit source]
Související články[edit | edit source]
- PACS
- DICOM
- Domácí monitoring krevního tlaku
- telerehabilitace
- Projekty telemedicíny v ČR
- Bioimpendanční váha
Externí odkazy[edit | edit source]
- Telemedicína na české Wikipedii
- Telehealth na anglickojazyčné Wikipedii
- Seriál Zdravotnické noviny: eHealth a telemedicína
- Teleradiologie z cyklu Zdravotnictví a medicína
- American Telemedicine Association
- Telemedicína Brno.cz
- Telemedicína jako díl cyklu České televize Diagnóza
- Přehled telemedicínských oborů
- Telekardiologie
Zdroj[edit | edit source]
- STŘEDA, Leoš, Doc. MUDr., Ph.D., PANÝREK Petr Ing. eHealth a telemedicína. 1. vyd. Praha: High Tech Park, 2011. 37 s. ISBN 978-80-254-9508-7
- ZIMA, Tomáš, Prof. MUDr. DrSc. MBA. eHealth a telemedicína - úvod [online]. Praha: 1. lékařská fakulta UK. 2013- [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20160331222721/http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/ehealth-a-telemedicina-uvod-470440