Tuková tkáň
Tuková tkáň patří mezi tkáně vazivové, charakteristické pro ni je střádání tuku aktivně vytvořeného ze sacharidů a mastných kyselin v buňkách, tzv. adipocyty. Proces ukládání i odbourávání tuku je řízen hormonálně i nervovými podněty. Tkáň slouží jako tepelná izolace a zásobárna energie. Je obklopena retikulárním vazivem a krevními vlásečnicemi.
Bílá tuková tkáň[edit | edit source]
Je tvořena univakuolárními adipocyty. V univakuolárním adipocytu se nachází velká tuková vakuola utlačující jádro na periferii buňky. Slouží jako zásobárna energie, mechanická a tepelná izolace. Nachází se hlavně v podkoží. Bílou tukovou tkáň můžeme nalézt v okolí ledvin, kde vytváří ledvinová pouzdra. Dále je v omentu či na dlani a chodidlech, kde tvoří pružné vložky. Při zátěži se mohou buňky deformovat jen do míry, kterou jim umožní retikulární vazivo, po uvolnění se jim opět vrátí původní tvar.
Hnědá tuková tkáň[edit | edit source]
Červenohnědá tkáň - barva způsobená vysokým počtem mitochondrií. Je tvořená multivakuolárními adipocyty, což jsou adipocyty s více drobnými vakuolami. Jádro se nachází v centru buňky. Tato tkáň je bohatě inervována sympatikem. Reaguje pohotověji na hormonální podněty než na změnu výživy (opačně než bílá). Nachází se mezi lopatkami u novorozenců a podél velkých cév. Slouží k ohřívání organismu, pokud to není z fyziologických důvodů možné.
Histologie[edit | edit source]
Důležitými vlastnostmi adipocytů jsou produkce leptinu a přítomnost enzymu aromatázy.
Vedle tukové tkáně, kde neutrální tuky představují energetickou zásobu, je vyšší obsah tuků také v jiných buňkách:
- Itovy buňky jater - depozita vitaminu A;
- pneumocyty II. typu, které tvoří surfaktanty;
- buňky exokrinních žláz vylučujících lipidy – mazové žlázy, laktující mléčná žláza;
- buňky endokrinních žláz syntetizujících steroidy – kůra nadledvin a gonády;
- enterocyty i hepatocyty, které syntetizují lipoproteiny – enterocyty tvoří chylomikra (Apo-B-48), hepatocyty tvoří VLDL (Apo-B-100).
Fyziologicky se tuk v buňce vyskytuje ve dvou formách:
- strukturální – fosfolipidy membrán;
- zásobní – neutrální tuky sloužící jako zásoby energie.
Extracelulárně se tuk může dostat při traumatu tukové tkáně. V takovém případě představuje cizí těleso, které dává vzniknout lipogranulomu nebo se mohou uvolnit mastné kyseliny při nekróze tukové tkáně účinkem pankreatických lipáz.
Průkaz lipidů[edit | edit source]
V parafinových řezech se při zalévání a odvodňování tuky vymyjí. Vzniknou tak opticky prázdná místa. Průkaz se provádí pomocí barviv rozpustných v tucích:
- neutrální tuky (TAG, cholesterol a jeho estery) – Sudan III, IV (červeně), sudanová čerň, olejová červeň;
- fosfolipidy – dichroman draselný, nilská modř, OsO4 (pro elektronovou mikroskopii);
- glykolipidy – PAS reakce;
- myelin – luxolová modř.
Odkazy[edit | edit source]
Virtuální mikroskop[edit | edit source]
Související články[edit | edit source]
Zdroj[edit | edit source]
- LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 3. vydání. Grada Publishing a.s., 2012. 556 s. ISBN 9788024737294.
- ČIHÁK, Radomír a Miloš (PROF.MUDR). Anatomie 1. 2. vydání. Grada Publishing, spol. s.r.o., 2001. 497 s. ISBN 9788071699705.
- PASTOR, Jan. Langenbeck's medical web page [online]. [cit. 28.09.2010]. <https://langenbeck.webs.com/>.