Pyruvát

Z WikiSkript


Pyruvát je konjugovaná báze, tj. anion, kyseliny pyrohroznové (systematicky kyseliny 2-oxopropanové neboli 2-oxopropionové). Patří mezi základní buněčné metabolity – je konečným produktem glykolýzy, transaminace alaninu, metabolitem kvasných procesů či degradace uhlíkového řetězce některých aminokyselin.

Chemický vzorec – kyselina pyrohroznová

Chemie[upravit | editovat zdroj]

Kyselina pyrohroznová je α-ketokyselina. Je relativně silně kyselá (pKa = 2,5), takže se v buňce vyskytuje takřka jen v ionizované podobě – tedy v podobě konjugované báze, pyruvátu.

Biochemie[upravit | editovat zdroj]

Pyruvát a metabolismus sacharidů[upravit | editovat zdroj]

Pyruvát vzniká především jako konečný produkt glykolýzy. Pyruvátkináza zde přenáší fosfátovou skupinu z fosfoenolpyruvátu na ADP za vzniku pyruvátu a ATP. Tato základní reakce je tzv. substrátová fosforylace a představuje jeden ze základních kroků při tvorbě ATP při glykolýze.

Degradace pyruvátu závisí na faktu, zda má buňka k dispozici dostatečné množství kyslíku. V případě nedostatku probíhá anaerobní přeměna na laktát, spojenou s oxidací kofaktoru NADH. Laktát jako rovněž kyselý metabolit okyseluje prostředí kolem sebe a představuje tak zátěž pro vnitřní nárazníkový systém.

Většina pyruvátu je metabolizováno tzv. pyruvát-dehydrogenázovým komplexem na acetyl-CoA a oxid uhličitý. Tato reakce je ovšem nevratná a tak v případě potřeby glukoneogeneze musí být pyruvát tvořen jinými reakcemi. Funkce tohoto komplexu je velmi citlivě regulována přítomností některých metabolitů:

  • pozitivně – AMP, ADP, pyruvát
  • negativně – ATP, GTP

Hraje významnou roli v glukoneogenezi. Enzym pyruvátkarboxyláza kaboxyluje pyruvát na oxalacetát. Oxalacetát se přeměňuje na fosfoenolpyruvát (součást glukoneogeneze i glykolýzy).

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Tvorba glukózy.

Pyruvát a metabolismus aminokyselin[upravit | editovat zdroj]

Transaminací pyruvátu vzniká alanin. Pyruvát je konečným produktem katabolismu uhlíkového řetězce aminokyselin cysteinu, serinu, glycinu, threoninu a alaninu.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • MATOUŠ, Bohuslav, et al. Základy lékařské chemie a biochemie. 1. vydání. Praha : Galén, 2010. 540 s. ISBN 978-80-7262-702-8.
  • KOOLMAN, Jan a Klaus-Heinrich RÖHM. Barevný atlas biochemie. 1. vydání. Praha : Grada, 2012. 512 s. ISBN 978-80-247-2977-0.