Roztok

Roztok je homogenní nebo zdánlivě homogenní směs nejméně dvou látek – rozpouštěné látky a rozpouštědla (v nadbytku). Částice těchto látek jsou dokonale promíšeny a navzájem nereagují.

Obsah

1 Typy roztoků
- 1.1 Pravé roztoky (homogenní směs)
- 1.2 Koloidní roztok (koloidní směs)
2 Typy rozpouštědel
- 2.1 Polární
- 2.2 Nepolární
3 Odkazy
- 3.1 Související články
- 3.2 Zdroje

Typy roztoků[upravit | editovat zdroj]

Pravé roztoky (homogenní směs)[upravit | editovat zdroj]

Homogenní směs obsahuje pouze částice menší než 10⁻⁹ m, např. pravé roztoky

plynný – molekuly jednoho plynu rozptýlené mezi molekulami jiného plynu, např. vzduch
kapalný – je nejčastější, molekuly nebo ionty nízkomolekulárních látek rozptýlené v kapalině, např. roztok NaCl ve vodě
pevný – jednotlivé atomy (ionty) jedné pevné látky rozptýlené mezi částicemi jiné pevné látky, např. slitiny kovů

Koloidní roztok (koloidní směs)[upravit | editovat zdroj]

Molekuly organických látek nebo shluky anorganických molekul rozptýlené v kapalině, např. bílkoviny ve vodě

Koloidní směs obsahuje pouze částice o velikosti v rozmezí 10⁻⁷–10⁻⁹ m, např. aerosol, koloidní roztok, emulze

Disperze – směs látek, z nichž jedna je jemně rozptýlena (dispergována) v druhé

Disperzní prostředí – pokud směs obsahuje látku, která je spojitá v celém objemu soustavy

Typy rozpouštědel[upravit | editovat zdroj]

Rozpouštědlo je látka se schopností rozpouštět látky, přičemž vznikají homogenní směsi → roztoky.

Dělení podle polarity:

Polární[upravit | editovat zdroj]

obsahují iontovou nebo kovalentní polární vazbu, např. voda
rozpouští polární a iontové sloučeniny, např. NaCl
dělí se na protické (s odštěpitelným protonem probíhají v nich protolytické reakce – alkoholy, NH_4(l)) a aprotické (aceton)

Nepolární[upravit | editovat zdroj]

žádné nebo pouze nepolární funkční skupiny → rozpouštějí nepolární látky, např. plasty, naftalín
nepolární látky mají menší rozdíl elektronegativity, proto se dají hůře rozdělit
nejsou mísitelná s vodou
např. benzín

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroje[upravit | editovat zdroj]

LEDVINA, Miroslav, et al. Biochemie pro studující medicíny. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2009. 548 s. ISBN 978-80-246-1414-4.

BENEŠOVÁ, Marika a Hana SATRAPOVÁ. Odmaturuj! z chemie. 1. vydání. Brno : Didaktis, 2002. 208 s. ISBN 80-862-8556-1.

Prezentace ze stránek Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky.