Bakteriální spora

Z WikiSkript

(přesměrováno z Spora)

Spora je klidové stádium, ve kterém může bakterie přežívat navzdory nepříznivým vnějším podmínkám. Spora je charakterizována nulovým metabolismem, vysokou chemickou i fyzikální odolností, vysokou světlolomností a nízkým obsahem vody. Endospora je spora, která vzniká zevnitř bakteriální buňky na rozdíl od exospory. Endospory tvoří některé G+ bakterie, konkrétně rody Bacillus a Clostridium. Exospory pak tvoří třída Actinobacteria.

Sporulace a stavba spory[upravit | editovat zdroj]

Sporulace[upravit | editovat zdroj]

Proces sporulace začíná replikací DNA a asymetrickým buněčným dělením. Z menší části vznikne dvojitou membránou obalená spora. Větší část se nazývá sporangium, po dokončení tvorby spory lysuje.

Spory Bacillus subtilis (zeleně)

Stavba spory[upravit | editovat zdroj]

Spora je protoplast, obsahuje genom, malé množství proteosyntetického aparátu a velké množství vápníku a k. dipikolinové, cytochromy chybí. Energii poskytuje glykolýza. Spora neobsahuje téměř žádnou vodu. Voda je nahrazena vápníkem, vznikají kalciumdipikolinátové můstky. Obal je tvořen několika vsrtvami:

  1. vnitřní cytoplazmatická membrána,
  2. vrstva peptidoglykanů,
  3. kortex – koncentrické vrstvy peptidoglykanů – zajišťuje odolnost,
  4. vnější membrána,
  5. plášť spory (bílkoviny bohaté na cystein, nerozpusné ve vodě) – zajišťuje rezistenci vůči UV a ionizujícímu záření.
1, 4 – Centrálně uložená spora; 2, 3, 5 – Terminálně uložená spora; 6 – Laterální spora; 3–6 Spora bubřící tyčinku
Tvorba spor rodu Bacillus (fázový kontrast)

Příklady morfologie bakteriálních spor[upravit | editovat zdroj]

Tvar[upravit | editovat zdroj]

Relativní velikost vzhledem k tloušťce buňky[upravit | editovat zdroj]

Uložení[upravit | editovat zdroj]

  • Terminální uložení – C. tetani; na kraji buňky
  • centrální uložení – C. novyi. ve středu buňky
  • subterminální (paracentrální) uložení – C. botulinum; kdekoli jinde systematicky v buňce
  • plektridiálně – terminálně, kolem spory je buňka zduřená
  • klostridiálně – centrálně, kolem spory je buňka zduřená

Klíčení (germinace)[upravit | editovat zdroj]

Klíčení je proces, kdy se spora promění zpět ve vegetativní buňku. Celý proces má 3 fáze:

  1. Aktivace spory – k aktivaci je potřeba narušení stavby pláště spory. K narušení může dojít např. mechanicky, vlivem pH, změnou teploty.
  2. Klíčení (germinace) – přijímání vody, hydrolýza kortexu, ztráta rezistence, rozpad stabilizačních bílkovin.
  3. Fáze diferenciační – tvorba nových bílkovin – vznik vegetativní buňky.

Odolnost spor[upravit | editovat zdroj]

Odolnost spor je velmi vysoká. Např. u spor C. tetani je potřeba var 90 min. (při 100 °C), u C. botulinum je potřeba pětihodinový var. Spory odolají i dezinfekčním prostředkům, například etanolu, fenolu, povrchově aktivním látkám. Mezi sporicidní prostředky patří např. ethylenoxid, beta-propiolakton, koncentrované louhy a kyseliny, při prodloužené expozici i formaldehyd, chloramin, kyselina peroctová, autoklávování (20 min. horké páry při tlaku 2 atm a 120 °C). Takto odolné jsou díky tomu, že obsahují vysoké koncentrace kalia, stabilizující makromolekuly a skoro žádnou vodu. V podobě spor mohou bakterie přežít i stovky let, svědčí o tom mimo jiné fakt, že Patočka oživil spory bakterií ze střevního obsahu mumifikovaných středověkých mrtvol v Klatovech.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.