Umělé osvětlení

Z WikiSkript

  • není přirozenou složkou životního prostředí, nevyhovuje zcela fyziologické potřebě zrakového analyzátoru
  • vývoj zrakového systému od světločivných skvrn u primitivních živočichů až po zrakový analyzátor člověka probíhal za podmínek pravidelného (den, noc) i nepravidelného (počasí) střídání intenzity i kvality (spektrálního složení) osvětlení
  • zdroje umělého světla, které jsou v současnosti k dispozici, nedokáží zcela nahradit svou kvalitou denní světlo. Přes značný technický pokrok chybí umělému osvětlení většinou právě dynamika denního světla a jeho spektrální složení je pro člověka obvykle méně příznivé
  • pro dlouhodobý pobyt nelze umělé osvětlení považovat za zcela rovnocenné dennímu
  • pomocí pokusů, v nichž zrakovou činností bylo vyhledávání číslic v souvislém textu, se prokázalo, že i při neměnném osvětlení je za jinak stejných podmínek zrakový výkon významně vyšší při denním osvětlení, než při umělém
  • při umělém osvětlení pozorován rychlejší nástup únavy, větší růst počtu chyb a delší latenční doba pohybové reakce na světelný signál

Měření a hodnocení umělého osvětlení[upravit | editovat zdroj]

  • neměnnost umělého osvětlení umožňuje provést měření osvětlenosti v absolutních jednotkách luxech. Denní světlo musí být během měření zcela vyloučeno (dokonalé zatemnění, měření v noci)
  • vlastní měření volíme podle konkrétních podmínek jako měření prázdné místnosti (v kontrolních bodech srovnávací roviny daných příslušnou technickou normou), nebo měření ve vybavené místnosti (v kontrolních bodech zrakového úkolu)
  • na základě měření stanovíme kromě průměrné hodnoty osvětlenosti Ep a minimální hodnoty Emin též rovnoměrnost umělého osvětlení r:
r = \frac {E_{min}}{E_{P}}
  • podle druhu zrakové činnosti rozlišuje norma kategorie osvětlení A, B, C, D (s postupně nižšími nároky na zrakovou činnost)
  • v kategoriích A, B a C je rozhodujícím kritériem zrakový výkon před zrakovou pohodou, v kategorii D naopak zraková pohoda předchází požadavky na zrakový výkon
  • požadavky na zrakový výkon se stanoví podle charakteristiky činností a podle kontrastu barev a jasů kritického detailu a jeho okolí (kritický detail je velikost nejmenší nutně rozlišitelné podrobnosti nutné pro uvažovaný zrakový výkon)
  • Bez ohledu na zrakovou činnost udává norma nejmenší přípustné hodnoty průměrné osvětlenosti Ep a rovnoměrnosti r pro celkové osvětlení podle délky pobytu osob v místnosti (následující tabulka):
Minimální hodnoty osvětlenosti a rovnoměrnosti
Délka pobytu Osvětlenost Rovnoměrnost
Občasný pobyt 20 0.1
Krátkodobý pobyt kategorie B, C 100 0.4
Trvalý pobyt kategorie B, C 200 0.65
Trvalý pobyt kategorie B, C bez denního světla 300 0.65
  • názorný přehled o umělém osvětlení získáme doplněním plánku místnosti s naměřenými hodnotami, izočarami pro osvětlenost – izoluxami, které jsou definovány analogicky jako izofoty denního osvětlení

Další požadavky na umělé osvětlení[upravit | editovat zdroj]

  • současně působící místní (lokální) osvětlení a celkové osvětlení nazýváme kombinované umělé osvětlení
  • intenzita místního osvětlení má být ve vhodném poměru k intenzitě celkového osvětlení. Např. ve zdravotnických zařízeních by při užití místního osvětlení intenzity 1 000 lx měla být intenzita celkového osvětlení nejméně 100 lx.
  • ještě vyhovující poměry pro intenzity obou typů osvětlení udává ČSN 36 0082 (ČSN původně znamenalo zkratku pro Československé státní normy – dnes znamená českou technickou normu)
  • většina používaných zdrojů umělého osvětlení nemá spojité spektrum emitovaného záření, to se projeví sníženou kvalitou podání barev.
  • výsledný dojem člověka vystaveného umělému osvětlení je tedy závislý i na vzhledu barvy světelného zdroje, popř. barvy okolních odrazných ploch, kterou charakterizujeme tzv. teplotou chromatičnosti Tc.
  • teplota chromatičnosti udává teplotu tělesa v Kelvinech, které vyzařuje charakteristickou frekvenci danou právě jeho teplotou.
  • lidské oko není stejně citlivé pro všechny barvy, největší citlivost nalézáme pro barvy žlutozelené, pro jiné barvy je třeba úměrně zvýšit intenzitu osvětlení podle měnící se citlivosti oka.
  • následující tabulka ukazuje závislost vzhledu barvy na teplotě chromatičnosti:
Vzhled barvy podle teploty chromatičnosti
Teplota
chromatičnosti Tc [K]
Vzhled barvy Barva světla
> 5 000 chladný modrobílá
3 000 – 5 000 neutrální bílá
< 3 000 teplý žlutá


  • dlouhodobé zkušenosti člověka vedou k tomu, že si podvědomě spojuje vysoké hodnoty intenzity osvětlení s jasným letním poledním světlem o vysoké teplotě chromatičnosti (barva modrobílá)
  • pro nízké hodnoty intenzity osvětlení spíše očekává nižší teploty chromatičnosti (červánky, světlo ohně)
  • jestliže při dané teplotě chromatičnosti (barvě světla) má osvětlení působit přirozeně a příjemně, musí intenzita osvětlení respektovat tyto skutečnosti, tzn. pro vysoké nároky na intenzitu osvětlení volíme zdroje o vysoké teplotě chromatičnosti (zářivky, výbojky), pro nižší nároky naopak zdroje o teplotě chromatičnosti nižší (žárovky)
  • nerespektováním těchto požadavků vzniká subjektivní pocit přesvícení, nebo podsvícení i při objektivně vhodné intenzitě osvětlení
  • teplota chromatičnosti a spektrální složení vyzařovaného světla má vliv na podání barev pozorovaných předmětů
  • pro hodnocení barevné kvality světla se používá všeobecný index podání barev Ra, který je vypočten z vnímání osmi vybraných zkušebních barev
  • tento index nabývá hodnot od 100 pro velmi vysoké požadavky, až po 20 pro velmi nízké požadavky na vnímání barev
  • pro přesné srovnávání barev je tedy nutné volit zdroje světla s přibližně těmito parametry: Tc=6 500 K, Ra>=90, Ep=1 000 lx

Pozn.: ČSN 36 0082 je od 1.11.2001 neplatná a nahrazena ČSN EN 12464-1.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • BENCKO, Vladimír, et al. Hygiena : Učební texty k seminářům a praktickým cvičením. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha : Karolinum, 2002. 205 s. s. 126 – 128. ISBN 80-7184-551-5.