Vývoj tělních dutin a mezenterií

Z WikiSkript
4. týden embryonálního vývoje.
4. týden embryonálního vývoje.

Začátkem 4. týdne embryonálního vývoje má intraembryonální celom podobu podkovovitě zahnuté dutiny v kardiogenním a postranním mezodermu. Přední část představuje budoucí perikardovou dutinu a její ramena dutiny pleurální a peritoneální. Obě ramena se v distálních úsecích otevírají do extraembryonálního celomu. U embryí nižších živočichů se v celomu přechodně ukládají exkreční produkty, u člověka poskytuje prostor pro posuny orgánů.

Tělní dutiny embrya[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Dutiny jsou pokryty parietální stěnou vystlanou mezotelem (většina budoucí parietální vrstvy) odvozeným od somatického mezodermu,
    • a pak stěnou viscerální vznikající ze splanchnického mezodermu,
  • peritoneální dutina je spojena s extraembryonálním celomem v oblasti pupečníku,
    • ztrácí své spojení v 10. týdnu, kdy se útroby vracejí z pupečníku zpět do dutiny břišní (viz dále),
  • po ukončení tvorby záhybů jsou kaudální úsek předního, střední a zadní střevo upevněny k zadní stěně pomocí dorzálního mezenteria.

Obrázek 1

Mezenteria[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Vzniká jako extenze viscerálního listu peritonea pokrývajícího orgány,
  • dorzální a ventrální mezenterium dočasně odděluje peritoneální dutinu na pravou a levou, ventrální však brzy zaniká,
  • tepny zásobující primitivní střevo,

Rozdělení embryonálního celomu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Perikardoperitoneální kanály
  • Po stočení embrya se plochá celomová dutina zkroutí svou perikardiální částí dolů, je pak uložené po stranách předního střeva,
  • septum transverzum, které tvořilo mezenchymovou masu vpředu zárodečného terčíku se dostává ventrálně a kaudálně od perikardového celomu a začíná oddělovat hrudní oblast od břišní (tvoří později centrum tendineum bránice),
  • současně se v obou perikardiálních kanálech vytvářejí septa, která začínají oddělovat jednotlivé serózní dutiny,
  • je to důsledek vrůstání bronchiálních pupenů do lumen perikardoperitoneálních kanálů,
  • pliky,
    • plicae pleuroperikardiales – nacházejí se nad vyvíjejícími se plícemi,
    • plicae pleuroperitoneales – pod základem plic.

Pleuroperikardiální membrány[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Plicae pleuroperiacardiacae – oddělují hrudní a perikardovou dutinu,
  • bronchiální pupeny vrůstají do pleurální dutiny, která se expanduje směrem ventrálně a odděluje mezenchym na dvě vrstvy,
    • zevní vrstva, která bude tvořit hrudní stěnu,
    • vnitřní vrstva, která zaobaluje perikardovou dutinu a která bude vytvářet fibrózní perikard,
  • díky růstu kardiálních žil, sestupu srdce a s expanzí pleurální dutiny se pleuroperikardové membrány proměňují v serózní duplikatury, které odstupují od laterální plochy hrudníku,
    • do sedmého týdne srůstají s mezenchymem před jícnem a tím oddělí perikardový prostor od pohrudničních dutin.

Obrázek 2

Pleuroperitoneální membrány[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Tyto pliky postupně prorůstají do průsvitu perikardoperitoneálních kanálů, potom se relativně ztenčují a mění se v pleuroperitoneální membrány,
  • postupně oddělí dutinu hrudní a břišní,
  • vznikají expanzí vyvíjejících se plic a pleurálních dutin, které pronikají do tělní stěny,
  • vyrůstají z dorzolaterální stěny a jsou připevněny k břišní stěně, prominují zpočátku do dutiny,
  • během 6. týdne se membrány rozšíří ventromediálně a splynou s dorzálním mezenteriem jícnu a se septum transverzum,
  • uzavření pleuroperitoneálního průchodu je provázeno migrací myoblastů,
  • otvor na pravé straně se uzavírá dříve než nalevo (patrně kvůli větší velikosti jater).

Obrázek 3

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • MOORE, Keith L. a T. V. N. PERSAUD. Zrození člověka. 1. vydání. Praha : ISV, 2002. 564 s. ISBN 80-85866-94-3.