Vývoj arterií

Vznik krevních cév

Vaskulogeneze

• Vznik cév z krevních ostrůvků;
• buňky mezodermu indukovány k přeměně v hemangioblasty pod vlivem FGF2 (Fibroblast growth factor 2);
• hemangioblasty v centru ostrůvků se diferencují v hemopoetické kmenové buňky, periferní v angioblasty (prekurzory endothelových buněk) pod vlivem VEGF (Vascular endothelial growth factor);
• první krevní ostrůvky se objevují ve 3. týdnu v oblastech:
  1. extraembryonální splanchnopleura (stěna žloutkového váčku)   první výskyt;
  2. extraembryonální somatopleura (choriová plotna);
  3. kardiogenní oblast;
  4. zárodečný stvol.

Angiogeneze

• Tvorba nových cév pučením pod vlivem VEGF.

Vývoj arterií

• Výsledkem vaskulogeneze je vznik primárního řečiště – zahrnuje dorsální aorty a kardinální vény;
• zprvu nacházíme dvě dorsální aorty, které se později ve střední části zárodku spojují, rozdělené zůstávají jen v přední a zadní části;
• přední dorsální aorty souvisí se vznikem aortálních oblouků;
• zadní dorsální aorty dávají vznik aa. iliacae communes.

Aortální oblouky

• Spojují saccus aorticus a dorsální aorty;
• souvisí se vznikem žaberních oblouků – vznikají ve 4.–5. týdnu;
• celkem 6 párů, pátý je rudimentární;
• vznikají postupně – v embryu nikdy nenacházíme všechny najednou (v době, kdy vzniká třetí aortální oblouk, již první zaniká).

Deriváty aortálních oblouků

1. Aortální oblouk;
   • z větší části zaniká, pozůstatkem je úsek a. maxillaris;
2. aortální oblouk;
   • z větší části zaniká, pozůstatkem je a. stapedia a a. hyoidea;
3. aortální oblouk;
   • z proximálního úseku vzniká a. carotis communis, ze které vyrůstá a. carotis externa;
   • z distálního úseku vzniká proximální část a. carotis interna (distální část a. carotis interna pochází z dorsální aorty);
4. aortální oblouk;
   • pravý dává vznik proximální části a. subclavia dextra (distální část pochází z dorsální aorty a ze 7. intersegmentální arterie);
   • z levého vzniká arcus aortae;
5. aortální oblouk;
   • rudimentární, v 50 % případů nevzniká, v 50 % ihned zaniká;
6. aortální oblouk;
   • vpravo z proximální části vzniká a. pulmonalis dextra, distální část zaniká;
   • vlevo z proximální části vzniká a. pulmonalis sinistra, z distální části ductus arteriosus.

S utvářením 6. aortálního oblouku úzce souvisí poloha n. laryngeus recurrens, který inervuje deriváty 6. žaberního oblouku:

• po sestupu srdce se n. laryngeus recurrens obtáčí okolo 6. aortálního oblouku a stoupá k laryngu;
• vpravo se v důsledku zániku 5. oblouku a distální části 6. oblouku obtáčí okolo a. subclavia dextra;
• vlevo se otáčí okolo ductus arteriosus.

Větve dorsální aorty

Ventrální větve

• Aa. vitellinae – splývají, vytvářejí tepny dorsálního mesenteria střeva:
  1. 'truncus coeliacus' (zásobení distálního úseku předního střeva);
  2. a. mesenterica superior (zásobení středního střeva);
  3. a. mesenterica inferior (zásobení zadního střeva);
• aa. umbilicales (později odstup z aa. iliacae communes, postnatálně jako aa. vesicales superiores a ligamenta umbilicalia medialia).

Dorsální větve

• Aa. intersegmentales (a. vertebralis, aa. intercostales, aa. lumbales, aa. sacrales laterales…);
• ze 7. intersegmentální arterie vzniká a. subclavia (vlevo celá, vpravo pouze distální úsek).

Aa. coronariae

• Vznik z buněk epikardu;
• svalovina pochází z epikardu a z buněk neurální lišty.

Odkazy

Související články

• Embryonální septace srdce
• Vrozené srdeční vady
• Kritické vrozené srdeční vady

Použitá literatura

• MOORE, Keith L. Zrození člověka : embryologie s klinickým zaměřením. 1. vydání. Praha : ISV, 2002. 564 s. ISBN 80-85866-94-3.

• SADLER, Thomas, W. Langmanova lékařská embryologie. 1. české vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2011. 414 s. ISBN 978-80-247-2640-3.