Placenta

Z WikiSkript
Krevní oběh plodu

Placenta (plodové lůžko) je důležitá součást reprodukčního systému. Vzniká diferenciací z fetálního základu plodových obalů, především z choria. Spolu s plodovou vodou zajišťuje správný vývoj a růst plodu[1].

Anatomie placenty[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zralá placenta je cévnatý orgán diskoidního tvaru o průměru 15–20 cm a tloušťce 2–3 cm[1]. Její hmotnost je cca 500 g (17 % hmotnosti plodu)[1]; z toho 50 % je tvořeno mateřskou krví a 15 % fetální krví[1].

S plodem je spojená pupečníkem (umbilicus) o průměru 1–2,5 cm a průměrné délce 50 cm (30–100 cm)[1]. Cévy obsažené uvnitř pupečníku (jedna vena umbilicalis, dvě arteriae umbilicales) mají spirálovitý průběh a jsou obklopené Whartonovým rosolem.

Schéma placentární krevní cirkulace

Vývoj placenty[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nejprve dojde ke zbytňování choria na straně přivrácené ke stěně dělohy a vzniku tzv. choriové plotny. Na plodové straně atrofuje a vytváří se amniový kryt přecházející v pupečník.

Cirkulace krve v placentě[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mateřská krev je v přímém kontaktu s klkovitým povrchem placenty („hemochoriální typ placenty“) – mateřská krev omývá choriové klky, ve kterých koluje fetální krev. V choriových klcích poté dochází k výměně plynů, živin a produktů metabolismu.

Krev bohatá na živiny a kyslík je z placenty do plodu přiváděna jednou umbilikální vénou. Játra, do kterých je krev směřována, by ale všechny živiny strávila, což je důvod, proč jsou částečně obcházena pomocí bypassu ductus venosus (venosus, protože spojuje 2 vény – vena umbilicalis a vena cava caudalis). Tím se část krve dostane do vena cava inferior. Až do jater jde čistá okysličená krev, dále se smísí s venózní krví plodu. Proto se u plodu nepopisuje okysličená a odkysličená krev, okysličená je jen ve vena umbilicalis a ductus venosus. Dále je krev všude smíšená, včetně krve v arteriae umbilicales. Po narození ductus venosus zaniká a stává se z něj ligamentum venosum, které je důležitým mezníkem mezi levým a pravým lalokem jater.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Krevní oběh plodu.
Plodová plocha placenty s marginálním úponem pupečníku (nahoře), mateřská plocha placenty (dole).

Funkce placenty[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Placentární trofoblast a cévní endotel mají vlastnosti semipermeabilní membrány s aktivní transportní funkcí. Propustnost pro některé látky se v průběhu těhotenství mění (např. k přestupu železa, vápníku a IgG dochází až ve 3. trimestru gravidity)[1].

Mezi základní funkce placenty patří

Insuficience placenty[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Plod je ohrožen nedostatkem kyslíku a energetických zdrojů.
  • Chronická insuficience placenty – trvá podstatnou část gravidity, je důsledkem onemocnění matky nebo samotné placenty.
  • Akutní insuficience placenty – je výsledkem komplikací před porodem nebo během porodu.


Endokrinní funkce placenty[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Placenta je zdrojem hormonů udržujících a podporujících těhotenství. Patří mezi ně zejména

  • hCG potlačuje produkci dalších folikulů ve vaječnících a zároveň stimuluje růst žlutého tělíska, které produkuje estrogeny a progesteron. V kůře nadledvin u plodu stimuluje produkci DHEA, DHEA-S. Průkaz hCG v krvi nebo moči značí těhotenství.
  • Progesteron udržuje u ženy těhotenství a stimuluje růst prsou. Je výchozím substrátem kortizolu, který vzniká ve fetálních nadledvinách. U mužského plodu je ve varlatech přeměňován na testosteron. Produkce progesteronu probíhá nejprve ve žlutém tělísku, následně se přesouvá do placenty. Tento proces se nazývá luteo-placentární zkrat a je ukončen 8. týden těhotenství.
  • Estrogeny se tvoří v závislosti na produkci dehydroepiandrosteronu (DHEA) v nadledvinách plodu. DHEA zde vzniká z progesteronu, který je transportován krví z placenty. V dalším kroku se DHEA vrací zpět do placenty, kde je přeměňován na estrogeny. Účinky jsou zejména na růst prsou, a to jak přímo, tak nepřímo, zvyšováním hladiny prolaktinu. Dále stimulují průtok krve placentou a tvorbu prostaglandinů. Ovlivňují pozitivně počet receptorů pro oxytocin v buňkách děložní svaloviny. Ke konci těhotenství hladina prudce stoupá a působí antagonisticky na progesteron.
  • Choriový somatomamotropin (hCS) je označován také jako placentární laktogen (HPL) a působí na metabolismus živin. Stimuluje anabolismus bílkovin a katabolismus lipidů (lipolýzu). U ženy stimuluje růst a vývoj prsní žlázy. U plodu zvyšuje dostupnost glukózy.
  • Kortikoliberin (CRH) se uplatňuje zejména při regulaci délky těhotenství a následného porodu. U předčasných porodů stoupá hladina CRH rychleji než u porodu v termínu. Kortikoliberin působí u plodu na sekreci ACTH v hypofýze a ovlivňuje také produkci DHEA, DHEA-S v nadledvinách.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • JĚŽOVÁ, Marta, Sylva HOTÁRKOVÁ a Katarína MŮČKOVÁ, et al. Hypertextový atlas fetální patologie : Multimediální podpora výuky klinických a zdravotnických oborů [online]. Portál Lékařské fakulty Masarykovy univerzity [online], ©2008. Poslední revize 2.2.2010, [cit. 26.11.2011]. ISSN 1801-6103. <http://portal.med.muni.cz/clanek-463-hypertextovy-atlas-fetalni-patologie.html>.
  • SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 3. vydání. Praha : Grada, 2004. 435 s. ISBN 80-247-0630-X.
  • KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h ZOBAN, P, M ČERNÝ a H DROBNÁ, et al. Neonatologický edukační program, modul I. 1. vydání. Třinec : T-PRINT s. r. o., 1996. 164 s. 1; sv. 1. s. 3-6.