Prolaktin
| Prolaktin | |
 Struktura prolaktinu | |
| Žláza | přední lalok hypofýzy |
|---|---|
| Struktura | 3 formy, little prolactin' o 22kDa, big prolactin - 48 kDa, big big prolactin - 150 kDa [1] |
| Cílový orgán/tkáň | mléčna žláza |
| Receptor | prolaktinové receptory s MAPK aktivitou [2] |
| Účinky | tvorba mateřského mléka |
| OMIM | 176760 |
Prolaktin je hormon peptidové povahy tvořený a secernovaný předním lalokem hypofýzy (adenohypofýzou).
Prolaktin stejně jako růstový hormon nemá specifický cílový orgán. Stimuluje růst mléčné žlázy (duktálního systému) a tvorbu mateřského mléka. Sekrece prolaktinu se výrazně zvyšuje v těhotenství (stimuluje rozvoj lobulů mléčné žlázy) a několik měsíců po porodu, kdy aktivuje laktaci, která byla do té doby tlumena vyššími hladinami progesteronu a estrogenu tvořenými placentou. Během laktace zároveň potlačuje obnovení ovariálního cyklu ženy.
V průběhu zánětu zajišťuje prolaktin diferenciaci lymfocytů a jaterní syntézu α2-makroglobulinu. Mírné zvýšení sekrece nastává i při fyzické námaze a při psychickém stresu (u žen i u mužů).
Řízení tvorby[upravit | editovat zdroj]
U netěhotných žen je produkce prolaktinu tlumena dopaminem tvořeným v hypotalamu, který působí na D2 receptory adenohypofýzy. V průběhu těhotenství klesá inhibice tvorby prolaktinu, jehož hladiny stoupají a po porodu tak zajišťuje laktaci. Prolaktin může být produkován i mimo hypofýzu v lymfocytech během zánětu (viz výše).
Patofyziologie[upravit | editovat zdroj]
Hypopituitarismus způsobený úrazem, hemoragií nebo nekrózou hypofýzy zvyšuje hladiny prolaktinu z důvodu nedostatečné inhibice dopaminem. U těhotných žen může dojít k nekrotizaci hypofýzy kvůli cirkulačním poruchám během porodu (Sheehanovu syndromu).
Hyperpituitarismus je nejčastěji způsoben adenomem. Prolaktinom je nejčastějším adenomem hypofýzy a způsobuje galaktoreu, jež se projevuje produkcí mléka z prsní žlázy u mužů nebo u žen v období mimo těhotenství. Dále u žen způsobuje amenoreu a tedy možnou impotenci a u mužů snížení libida a impotenci.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- GANONG, William F. Přehled lékařské fyziologie. 20. vydání. Praha : Galén, 2005. 890 s. ISBN 80-7262-311-7.
- Physiology, Prolactin. National library of medicine [online]. Bethesda, USA [cit. 2022-09-26]. Dostupné z: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK507829/
- KITTNAR, Otomar. Lékařská fyziologie. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3068-4.
- NEČAS, Emanuel. Patologická fyziologie orgánových systémů 1. 2.vydání. Praha: Nakladateství Univerzity Karlovy, 2009. ISBN 978-80-246-1711-4.
Referecnce[upravit | editovat zdroj]
- ↑ KIEFER, K A a W B MALARKEY. Size heterogeneity of human prolactin in CSF and serum: experimental conditions that alter gel filtration patterns. J Clin Endocrinol Metab [online]. 1978, vol. 46, no. 1, s. 119-24, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/752015>. ISSN 0021-972X.
- ↑ MANCINI, Tatiana, Felipe F CASANUEVA a Andrea GIUSTINA. Hyperprolactinemia and prolactinomas. Endocrinol Metab Clin North Am [online]. 2008, vol. 37, no. 1, s. 67-99, viii, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/18226731,>. ISSN 0889-8529.
