Kalcitonin

Z WikiSkript
Kalcitonin
Kalcitonin
Kalcitonin
Prekurzor prepropeptid
Žláza parafolikulární buňky štítne žlázy
Struktura polypeptid o 32 AMK
Cílový orgán/tkáň osteoklasty, ledviny
Receptor kalcitoninové receptory spražené s G-proteinem
Účinky snižuje kalcémii
OMIM 114130


Kalcitonin, (tyreokalcitonin, CT), je peptidový hormon tvořený parafolikulárními (C-buňkami) štítné žlázy. Jeho koncentrace stoupá při hyperkalcemii. Snižuje hladinu vápenatých iontů v krvi a představuje tak antagonistu k parathormonu produkovanému buňkami hlavními příštítných tělísek. Parathormon i kalcitonin stimulují zpětnou resorpci transcelulární cestou ve vzestupné části Henleovy kličky, kde se vápník opět resorbuje transcelulárně i paracelulárně. [1] Parathormon snižuje výslednou koncentraci vápníku v moči a kalcitonin ji zvyšuje. V distální části nefronu se na zpětné resorpci vápníku podílí vedle parathormonu, kalcitoninu i kalcitriol.

  • Kost: zadržuje Ca + P;
  • ledvina: snižuje zpětnou resorbci Ca + P;
  • střevo – žádný přímý efekt (kalcitonin nejspíše snižuje tvorbu kalcitriolu v ledvinách).[2]

Referenční hodnoty[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

muži, normální laboratorní hodnota: 3–26 ng/l

ženy, normální laboratorní hodnota: 2–17 ng/l

Vliv jednotlivých hormonů na hladinu Ca2+ a fosfátů v krvi
Parathormon Kalcitonin Vitamin D [3]
kost aktivace osteoklastů,
kalcemie a fosfatemie stoupá
inhibice osteoklastů,
ukládání Ca2+ do kostí
mineralizace skeletu;
vysoké hladiny naopak odvápňují
ledviny stimuluje resorpci Ca2+, tlumí resorpci fosfátů,
stimuluje syntézu vitaminu D
zvyšuje vylučování Ca2+,
zvyšuje vylučování fosfátů
zvyšuje reabsorpci Ca2+ a fosfátů
střevo stimuluje resorpci Ca2+ a fosfátů stimuluje resorpci Ca2+ a fosfátů


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. WILHELM, Z. Co je dobré vědět o vápník. Praktické lékárenství [online]. 2007, roč. -, vol. 4, s. 184-189, dostupné také z <http://solen.cz/pdfs/lek/2007/04/09.pdf>. 
  2. GANONG, William F. Přehled lékařské fyziologie. 20. vydání. Praha : Galén, 2005. 890 s. s. 396. ISBN 80-7262-311-7.
  3. SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka :  6. vydání, zcela přepracované a rozšířené. 3. vydání. Praha : Grada, 2004. s. 290-293. ISBN 80-247-0630-X.

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • KONRÁDOVÁ, Václava, Jiří UHLÍK a Luděk VAJNER. Funkční histologie. 1. vydání. Jinočany : H & H, 2000. ISBN 80-86022-80-3.
  • VOKURKA, Martin a Jan HUGO, et al. Velký lékařský slovník. 9. vydání. Praha : Maxdorf, 2009. 1159 s. ISBN 978-80-7345-202-5.