Gastrointestinální hormony

Gastrointestinální hormony jsou biologicky aktivní polypeptidy produkované žlázovými a nervovými buňkami ve sliznici gastrointestinálního traktu. Tyto hormony působí převážně parakrinně, jsou ale také vylučované do krve.

Hormony gastrointestinálního traktu rozdělujeme do dvou hlavních skupin:

• gastrinová skupina – hlavními představiteli jsou gastrin a cholecystokinin
• sekretinová skupina – hlavními představiteli jsou sekretin, glukagon, GIP, VIP.

Gastrin

 Podrobnější informace naleznete na stránce Gastrin.

Gastrin stimuluje sekreci žaludeční a pankreatické šťávy, inzulinu a glukagonu, motilitu žaludku a střeva, zvyšuje tonus dolního jícnového svěrače a má trofický účinek na sliznici trávicího traktu. Sekrece gastrinu G-buňkami je stimulována vzestupem pH žaludečního obsahu, přítomností aminokyselin a peptidů v žaludku a parasympatikem. Naopak pokles pH žaludečního obsahu a hormon somatostatin mají na sekreci gastrinu tlumivý účinek.

Cholecystokinin (CCK)

 Podrobnější informace naleznete na stránce Cholecystokinin.

CCK vyvolává kontrakce žlučníku a relaxaci Odiho svěrače, stimuluje sekreci pankreatické šťávy bohaté na enzymy. Inhibuje vyprazdňování žaludku, má trofický účinek na pankreas, zvyšuje sekreci enterokinázy, může zvyšovat motilitu tenkého střeva a tračníku, stimuluje sekreci glukagonu, přechodně zvyšuje intracelulární koncentraci vápníku.

Sekretin

Endokrinní alimentární systém

 Podrobnější informace naleznete na stránce Sekretin.

Hlavním účinkem sekretinu je stimulace pankreatické sekrece, hlavně pankreatických duktů. Zvyšuje sekreci HCO₃^-, vody a iontů, a tím tedy sekreci vodnaté alkalické pankreatické šťávy. Snižuje sekreci žaludeční šťávy a může způsobit kontrakci pylorického svěrače. Tlumí pohyby tlustého střeva.

Glukagon

 Podrobnější informace naleznete na stránce Glukagon.

Vzniká v buňkách A Langerhansonových ostrůvků a pravděpodobně i v některých buňkách stěny GIT. Podnětem pro jeho sekreci je hypoglykémie.

Tlumí sekreci a motilitu žaludku a tenkého střeva, snižuje tonus dolního svěrače jícnu.

Gastrický inhibiční polypeptid (GIP)

 Podrobnější informace naleznete na stránce Gastrický inhibiční polypeptid.

Hormon je produkován buňkami K sliznice duodena a jejuna. Sekrece je stimulována přítomností glukózy a štěpných produktů tuků a bílkovin. Jeho hlavním účinkem je stimulace sekrece inzulinu, proto se také hormon označuje jako inzulinotropní polypeptid závislý na glukóze (Glucose-dependent Insulinotroic Peptide).

Vazoaktivní intestinální peptid (VIP)

 Podrobnější informace naleznete na stránce Vazoaktivní intestinální peptid.

Hormon je secernován v jejunu, kromě gastrointestinálního traktu působí také v CNS, dřeni nadledvin a autonomních gangliích. Jeho účinky jsou stimulace sekrece vody a elekrotrolytů ve střevě, relaxace hladké svaloviny střeva a svěračů, vazodilatace periferních krevních cév, útlum sekrece kyseliny chlorovodíkové v žaludku a útlum pohybů žaludku. VIP je také důležitým neurotransmiterem a neuromodulátorem.

Motilin

Je uvolňován enterochromafinními buňkami v žaludku, tenkém střevě a tlustém střevě, zejména během lačnění. Vyvolává kontrakce hladkého svalstva žaludku a střev, zvyšuje motilitu žaludku. Jeho koncentrace je zvýšena v době mimo trávení.

Somatostatin

 Podrobnější informace naleznete na stránce Somatostatin.

Somatostatin tlumí sekreci růstového hormonu a thyrotropinu v adenohypofýze, glukagonu a inzulinu v endokrinní části pankreatu, gastrinu, sekretinu,[cholecystokininu a dalších gastrointestinálních hormonů v trávicím traktu. Dále inhibuje sekreci žaludeční a pankreatické šťávy, motilitu trávicího traktu a vstřebávání živin v tenkém střevě. Somatostatin tlumí pocit hladu a v některých částech mozku pravděpodobně funguje i jako nervový přenašeč.

Substance P

Nachází se v endokrinních a nervových buňkách trávícího ústrojí, ve dřeni nadledvin, v bazálních gangliích a v hypothalamu. Zvyšuje motilitu tenkého střeva a kontrakce hladké svaloviny. V nervovém systému obecně funguje jako modulátor a neurotransmiter spojený s vnímáním bolesti.

Pankreatický polypeptid (PP)

Je produkován endokrinními buňkami Langerhansových ostrůvků pankreatu. Podnětem k jeho produkci jsou proteiny, tuky a glukóza v horním úseku tenkého střeva a také vagová stimulace.

Jeho hlavní účinek je útlum žaludeční sekrece a motility. Snižuje účinnost sekretinu a CCK.

Neuropeptid Y

Je produkován endokrinními buňkami GIT a je peptidickým mediátorem. Jeho produkce je spuštěna tukem v lumen střeva.

Tlumí exokrinní sekreci pankreatu a žaludku a tlumí také střevní a žaludeční motilitu.

Neurotenzin

Vzniká ve sliznici ilea a vyskytuje se jako neurotransmiter v neuronech enterických plexů. Stimulem pro jeho sekreci jsou tuky přítomné v ileu.

'Tlumí sekreci a motilitu v žaludku a tlumí vvyprazdňování žaludku. Působí také vazokonstrikci.

Polypeptid uvolňující gastrin (GRP)

Polypeptid uvolňující gastrin (gastrin releasing peptide, GRP) se uvolňuje jako neurotransmiter v nervových zakončeních nervus vagus v žaludku. Stimuluje uvolnění gastrinu, CCK, pankreatického polypeptidu, glukagonu, GIP a somatostatinu. Zprostředkovaně přes gastrin stimuluje sekreci HCl, pankreatické šťávy, zprostředkovaně ovlivňuje i motilitu střev.

Ghrelin

Ghrelin je tvořen v různých částech GIT, ale hlavním místem sekrece jsou endokrinní buňky fundu žaludku. Nejvíce je produkován v období, kdy jsou žaludek a tenké střevo prázdné (tzv. interdigestivní fáze). Váže se na ghrelinové receptory na neuronech hypotalamu a signalizuje prázdný žaludek. Dojde k aktivaci pocitu hladu a ve výsledku ke zvýšení příjmu potravy. Ghrelinové receptory se nachází i na membránách buněk jiných tkání. V adenohypofýze se nachází na buňkách tvořících růstový hormon a stimuluje jeho výdej. Prostřednictvím růstového hormonu napomáhá ghrelin anabolickým pochodům spojeným s příjmem potravy.

Odkazy

Použitá literatura

• KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.

• TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.

• GANONG, William F. Přehled lékařské fyziologie. 20. vydání. Praha : Galén, 2005. 890 s. ISBN 80-7262-311-7.