Placenta (histologie)

Z WikiSkript

Placenta (placenta discoidea, haemochorialis et cotyledonata)

Základní charakteristika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • komunikační i bariérové rozhraní mezi dvěma samostatnými organismy
  • tvar misky (o průměru 20 cm), největší tloušťka do 3 cm
  • rozdělena septy na 15–20 jednotlivých neúplně oddělených placentárních segmentů – kotyledonů
  • na vzniku se podílejí obaly embrya: chorion a trofoblast
  • chorion – mezenchymové vazivo a trofoblast
  • trofoblast – jedna z prvních tkání, která vzniká při vývoji embrya, dělí se na cytotrofoblast – tvořený buňkami se zachovanou mitotickou aktivitou a syncytiotrofoblast – charakter soubuní
  • amnion – mezenchymové vazivo, kryto jednovrstevným plochým až kubickým amniovým epitelem

Rozeznáváme: pars materna placentae, pars foetalis placentae. Mezi oběma plotnami se nachází intervilózní prostor (vyplněn mateřskou krví), vnitřní povrch tohoto prostoru je lemován vrstvou syncytiotrofoblastu.

Placenta
Detail choriového klku

Pars materna placentae (mateřská část) – derivát sliznice[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • vychází z plotny přeměněného stromatu děložní sliznice, tzv. decidua basalis; decidua vzniká během několika dní pod vlivem progesteronu z pseudodeciduálně změněného vaziva endometriálního stromatu v sekreční fázi
  • decidua basalis charakterizována přítomností velkých sférických deciduálních buněk – roztroušené v řídkém kolagenním vazivu, obsahují mnoho glykogenových a lipidových inkluzí (se sekretem endometriálních žlázek představují první zdroj živin pro implantující se zárodek)
  • růstem trofoblastu dochází k útlaku endometria včetně jeho arterií, které reagují změnou svého uspořádání, až korálkovité – dilatované terminální arteriální větve slouží jako nárazníkový rezervoár (k udržování rovnováhy krevního tlaku v placentě), otvírají se volně do intervilózního prostoru (objem asi 150 ml, mateřská krev se obměňuje asi 3× až 4× za minutu)
  • decidua basalis vysílá septa, ta nerozdělují intervilózní prostor úplně (nevrůstají až do protější choriové plotny), ale funkčně rozdělují jednotlivé kotyledony

Vazbu mateřské a fetální části placenty upevňují kmenové klky (neboli kotvící či úponové), mají schopnost kontrakce – přitažením maternální části placenty regulují průsvit vyústění přívodné arterie do kotyledonu (tímto se i plod aktivně podílí na regulaci průtoku krve placentou).

Pars foetalis placentae (plodová část)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • tvořena choriovou plotnou (řídké kolagenní vazivo, pocházející z extraembryonálního mesodermu), z níž odstupují choriové klky
  • kmenové klky, které vždy po jednom tvoří centrum kotyledonu, se dále větví ve zralé a nezralé intermediální klky
    • zralé intermediální klky jsou zakončeny mnoha terminálními klky, kde dochází k nejefektivnější výměně krevních plynů (mezi krví matky a plodu)
    • nezralé intermediální klky jsou zakončeny mesenchymovými klky
  • povrch choriové plotny i klků je z počátku kryt vrstvou mitoticky aktivního cytotrofoblastu a povrchového syncytiotrofoblastu, později se vrstva cytotrofoblastu stává diskontinuální a pod vrstvou syncytiotrofoblastu nacházíme cytotrofoblast v podobě izolovaných Langhansových buněk
  • jádra syncytiotrofoblastu bývají velmi často nahromaděna do skupin tvořících uzly
  • stroma klků má nejprve charakter mesenchymového vaziva, později vyzrává i řídké kolagenní vazivo, v němž jsou četné velké sférické makrofágy, Hofbauerovy buňky
  • cévy klků ztrácejí tunica adventitia, v terminálních klcích jsou již tvořeny jen kapilárními sinusoidami

Fetoplacentární cirkulace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • nástupce jednodušší embryochoriové cirkulace
  • zajištěna dvěma umbilikálními arteriemi (přivádějí odkysličenou krev z plodu), větví se v choriové plotně a jako krevní kapiláry vstupují do klků, umbilikální žílou se okysličená krev navrací do plodu
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Krevní oběh plodu.

Placenta – funkce[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • zajišťuje výměnu metabolitů a plynů mezi mateřskou a plodovou krví
  • zabraňuje prostupu některých látek a nox
  • slouží jako dočasný endokrinní orgán – produkce hormonů (HCG, choriový somatotropin, estrogeny ve spolupráci s fetální kůrou nadledvin – dodává prekurzor, sulfatovaný dehydroepiandrostendion, relaxin)

Placentární bariéra[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nejdříve tvořena:

  • syncytiotrofoblastem
  • diskontinuálním cytotrofoblastem
  • basální laminou trofoblastu
  • vrstvičkou mesenchymového vaziva
  • basální laminou endotelu
  • endotelem fetální kapiláry

Postupným dozráváním placenty se kapiláry klků dostávají do kontaktu až se syncytiotrofoblastem (podobné bariéře krev–vzduch v plicích).

Depozita fibrinoidu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • depozita, která omezují přestup žádoucích látek, způsobeno stárnutím placenty
  • fibrin z intervilózního prostoru, tkáňový detrit a placentární sekrece
    • Langhansův fibrinoid – na choriové plotně
    • Rohrův fibrinoid – na bývalé cytotrofoblastové obálce u decidua basalis, zejména u úponových klků
    • Nitabuchův fibrinoid – v hloubce decidua basalis

První týden po porodu odcházejí zbytky decidua basalis v podobě lochia rubra.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • VAJNER, Luděk, Jiří UHLÍK a Tomáš NOVOTNÝ. Lékařská histologie II : Mikroskopická anatomie. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2012. 173 s. ISBN 978-80-246-2165-4.