Placenta (histologie)
Placenta (placenta discoidea, haemochorialis et cotyledonata)
Základní charakteristika[edit | edit source]
- komunikační i bariérové rozhraní mezi dvěma samostatnými organismy
- tvar misky (o průměru 20 cm), největší tloušťka do 3 cm
- rozdělena septy na 15–20 jednotlivých neúplně oddělených placentárních segmentů – kotyledonů
- na vzniku se podílejí obaly embrya: chorion a trofoblast
- chorion – mezenchymové vazivo a trofoblast
- trofoblast – jedna z prvních tkání, která vzniká při vývoji embrya, dělí se na cytotrofoblast – tvořený buňkami se zachovanou mitotickou aktivitou a syncytiotrofoblast – charakter soubuní
- amnion – mezenchymové vazivo, kryto jednovrstevným plochým až kubickým amniovým epitelem
Rozeznáváme: pars materna placentae, pars foetalis placentae. Mezi oběma plotnami se nachází intervilózní prostor (vyplněn mateřskou krví), vnitřní povrch tohoto prostoru je lemován vrstvou syncytiotrofoblastu.
Pars materna placentae (mateřská část) – derivát sliznice[edit | edit source]
- vychází z plotny přeměněného stromatu děložní sliznice, tzv. decidua basalis; decidua vzniká během několika dní pod vlivem progesteronu z pseudodeciduálně změněného vaziva endometriálního stromatu v sekreční fázi
- decidua basalis charakterizována přítomností velkých sférických deciduálních buněk – roztroušené v řídkém kolagenním vazivu, obsahují mnoho glykogenových a lipidových inkluzí (se sekretem endometriálních žlázek představují první zdroj živin pro implantující se zárodek)
- růstem trofoblastu dochází k útlaku endometria včetně jeho arterií, které reagují změnou svého uspořádání, až korálkovité – dilatované terminální arteriální větve slouží jako nárazníkový rezervoár (k udržování rovnováhy krevního tlaku v placentě), otvírají se volně do intervilózního prostoru (objem asi 150 ml, mateřská krev se obměňuje asi 3× až 4× za minutu)
- decidua basalis vysílá septa, ta nerozdělují intervilózní prostor úplně (nevrůstají až do protější choriové plotny), ale funkčně rozdělují jednotlivé kotyledony
Vazbu mateřské a fetální části placenty upevňují kmenové klky (neboli kotvící či úponové), mají schopnost kontrakce – přitažením maternální části placenty regulují průsvit vyústění přívodné arterie do kotyledonu (tímto se i plod aktivně podílí na regulaci průtoku krve placentou).
Pars foetalis placentae (plodová část)[edit | edit source]
- tvořena choriovou plotnou (řídké kolagenní vazivo, pocházející z extraembryonálního mesodermu), z níž odstupují choriové klky
- kmenové klky, které vždy po jednom tvoří centrum kotyledonu, se dále větví ve zralé a nezralé intermediální klky
- zralé intermediální klky jsou zakončeny mnoha terminálními klky, kde dochází k nejefektivnější výměně krevních plynů (mezi krví matky a plodu)
- nezralé intermediální klky jsou zakončeny mesenchymovými klky
- povrch choriové plotny i klků je z počátku kryt vrstvou mitoticky aktivního cytotrofoblastu a povrchového syncytiotrofoblastu, později se vrstva cytotrofoblastu stává diskontinuální a pod vrstvou syncytiotrofoblastu nacházíme cytotrofoblast v podobě izolovaných Langhansových buněk
- jádra syncytiotrofoblastu bývají velmi často nahromaděna do skupin tvořících uzly
- stroma klků má nejprve charakter mesenchymového vaziva, později vyzrává i řídké kolagenní vazivo, v němž jsou četné velké sférické makrofágy, Hofbauerovy buňky
- cévy klků ztrácejí tunica adventitia, v terminálních klcích jsou již tvořeny jen kapilárními sinusoidami
Fetoplacentární cirkulace[edit | edit source]
- nástupce jednodušší embryochoriové cirkulace
- zajištěna dvěma umbilikálními arteriemi (přivádějí odkysličenou krev z plodu), větví se v choriové plotně a jako krevní kapiláry vstupují do klků, umbilikální žílou se okysličená krev navrací do plodu
Placenta – funkce[edit | edit source]
- zajišťuje výměnu metabolitů a plynů mezi mateřskou a plodovou krví
- zabraňuje prostupu některých látek a nox
- slouží jako dočasný endokrinní orgán – produkce hormonů (HCG, choriový somatotropin, estrogeny ve spolupráci s fetální kůrou nadledvin – dodává prekurzor, sulfatovaný dehydroepiandrostendion, relaxin)
Placentární bariéra[edit | edit source]
Nejdříve tvořena:
- syncytiotrofoblastem
- diskontinuálním cytotrofoblastem
- basální laminou trofoblastu
- vrstvičkou mesenchymového vaziva
- basální laminou endotelu
- endotelem fetální kapiláry
Postupným dozráváním placenty se kapiláry klků dostávají do kontaktu až se syncytiotrofoblastem (podobné bariéře krev–vzduch v plicích).
Depozita fibrinoidu[edit | edit source]
- depozita, která omezují přestup žádoucích látek, způsobeno stárnutím placenty
- fibrin z intervilózního prostoru, tkáňový detrit a placentární sekrece
- Langhansův fibrinoid – na choriové plotně
- Rohrův fibrinoid – na bývalé cytotrofoblastové obálce u decidua basalis, zejména u úponových klků
- Nitabuchův fibrinoid – v hloubce decidua basalis
První týden po porodu odcházejí zbytky decidua basalis v podobě lochia rubra.
Odkazy[edit | edit source]
Související články[edit | edit source]
Zdroj[edit | edit source]
- VAJNER, Luděk, Jiří UHLÍK a Tomáš NOVOTNÝ. Lékařská histologie II : Mikroskopická anatomie. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2012. 173 s. ISBN 978-80-246-2165-4.