West Nile syndrom
| Západonilská horečka | |
| West Nile Virus Infection | |
| Soubor:Global distribution of West Nile virus-CDC.gif Globální distribuce West Nile viru | |
| Původce | West Nile virus (flavivirus) |
|---|---|
| Přenos | přenašeč komár (rod Culex) |
| Inkubační doba | 2–6 dní [1] |
| Klinický obraz | obvykle inaparentní, u manifestních náhlá horečka, silná bolest hlavy, bolesti břicha, svalů, kloubů, nauzea, makulopapulózní vyrážka na trupu a HK [1] |
| Diagnostika | průkaz specifických protilátek v krvi, průkaz viru pomocí PCR v krvi nebo mozkomíšním moku[1] |
| Léčba | symptomatická[1] (léčba bolesti, rehydratace) |
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN | A92.3 |
| MeSH ID | D014901 |
| MedlinePlus | 007186 |
| Medscape | 312210 |
West Nile virus je flavivirus, který patří do serokomplexu viru japonské encefalitidy.[2] Jedná se tedy o jednovláknový RNA virus.
Přenos[edit | edit source]
Rezervoárem tohoto onemocnění jsou ptáci. K přenosu dochází kousnutím komára Culex (byl zaznamenám i přenos komáry rodu Aedes a Anopheles). Ten, po kousnutí nakaženého ptáka, může zhruba po týdnu virus šířit dál mezi ptáky nebo na lidi a jiné savce. Savci jsou ale "dead end" hostitelé a z jejich krve se virus již dále šířit nemůže. Méně běžnou cestou přenosu je krevní transfuze, transplantace orgánů a přenos z matky na dítě (transplacentárně, při porodu a kojení). [3]
Epidemiologie[edit | edit source]
Toto onemocnění bylo poprvé popsáno v Ugandě (provincii West Nile) v roce 1937. Brzy se ale rozšířilo dál do světa a již po druhé světové válce byl zaznamenán výskyt v Asii. Nakonec se objevilo i v jižní a východní Evropě a Austrálii. V roce 1999 bylo nakonec rozšířeno z Izraele i do Severní Ameriky.[4] Inkubační doba je 3–14 dní.[5]
Příznaky[edit | edit source]
U 80 % infikovaných je onemocnění bez příznaků, u 20 % se onemocnění projeví horečkou s bolestmi hlavy a kloubů, zvracením, průjmem nebo vyrážkou. Pouze u 1 % infikovaných se rozvinou závažné encefalitidy nebo meningitidy (bolest hlavy, horečka, ztuhlost krku, dezorientace, koma, křeče nebo paralýza). Horším průběhem onemocnění jsou ohroženi pacienti nad 50 let s nádorovým onemocněním, diabetem, hypertenzí nebo selháním ledvin. Okolo 10 % pacientů s neurologickými projevy na onemocnění umírá.[6]
Prevence, léčba a diagnostika[edit | edit source]
Neexistuje vakcína ani specifická léčba. Léčba je pouze symptomatická a spočívá v léčbě bolesti a rehydrataci.[7] V mozkomíšním moku je serózní nález s celulizací 150–200/mm3 a hladina bílkoviny do 1 g/l. V diagnostice se také používá magnetická rezonance, v 50 % je na NMR necharakteristický nález v bílé hmotě hemisfér, talamu, bazálních gangliích a horním kmeni. Polovina pacientů s encefalitidou má poruchy bazálních ganglií (tremor, myoklony, parkinsonský syndrom).[8] Virus může být diagnostikován sérologicky (IgM a IgG pomocí ELISA) nebo metodou PCR.[9] IgM protilátky zůstávají v těle ve 20 % případů 18 měsíců a déle. IgG protilátky přetrvávají v těle léta.
Odkazy[edit | edit source]
Reference[edit | edit source]
- ↑ a b c d BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 128, 129. ISBN 978-80-7262-644-1.
- ↑ https://web.archive.org/web/20160331222721/http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/virus-west-nile-zautocil-138171
- ↑ http://www.cdc.gov/westnile/transmission/
- ↑ https://web.archive.org/web/20160331222721/http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/aktuality-v-oblasti-neuroinfekci-451459
- ↑ http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs354/en/
- ↑ http://www.cdc.gov/westnile/symptoms/
- ↑ https://www.cdc.gov/westnile/healthCareProviders/healthCareProviders-ClinLabEval.html,
- ↑ https://web.archive.org/web/20160331222721/http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/aktuality-v-oblasti-neuroinfekci-451459
- ↑ http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs354/en/
Použitá literatura[edit | edit source]
- GÖPFERTOVÁ, Dana a Petr PAZDIORA. Epidemiologie : (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí). 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 299 s. ISBN 80-246-1232-1.
