Škrob

Z WikiSkript

Škrob je polysacharid tvořený velkým počtem D-glukózových jednotek (homoglykan). Škrob není chemické individuum, ale směs polymerních řetězců s různou molekulovou hmotností.

Biomedicínský význam[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Je zásobní polysacharid rostlin (výjimka jsou rostliny čeledi hvězdnicovitých, kde roli škrobu zastává inulin). V rostlinách je uložen ve formě škrobových zrn. Nutričně je nejvýznamnějším polysacharidem. U člověka je hydrolizován α-Amylázami (slinnými a pankreatickými) na disacharid Maltózu.

Chemické vlastnosti[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Amylóza

Sumární vzorec: (C6H10O5)n. Skládá se ze dvou typů polymerů:

Amylóza
  • Obvykle tvoří cca 20 % škrobového zrna.
Amylopektin
  • Skládá se z nerozvětveného glukózového řetězce pospojovaného O-glykosidickou vazbou α-(1→4).
  • Polyřetězec vytváří šroubovici stabilizovanou intramolekulárními vodíkovými můstky.
  • Dutina šroubovice odpovídá velikostí molekule jódu (I2), který s amylózou dává modré zabarvení, této vlastnosti se využívá při důkazu škrobu Lugolovým roztokem (roztok I2 v KI).
Amylopektin
  • Cca 80 % škrobového zrna.
  • Základní řetězec shodný s amylózou, na rozdíl od ní se ovšem každých 20-30 glukózových jednotek větví vazbou α-(1→6).

Fyzikální vlastnosti[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Ve studené vodě tvoří koloidní roztoky (rozpustná je pouze amylózová část; amylopektin se nerozpouští, ale bobtná). V porovnání s identickým počtem volných molekul glukóz je osmoticky neaktivní.

Zdroje[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Obiloviny, brambory a další části rostlin běžně vyskytující se v potravě.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • MATOUŠ, Bohuslav, et al. Základy lékařské chemie a biochemie. 2010. vydání. Praha : Galen, 2010. 0 s. ISBN 978-80-7262-702-8.
  • BENEŠOVÁ, Marika a Hana SATRAPOVÁ. Odmaturuj! z chemie. 1. vydání. Brno : Didaktis, c2002. ISBN 80-862-8556-1.