Alveolární a atmosférický vzduch, složení

Grafické znázornění složení vzduchu.

Vzduch je směs plynů. Jednotlivé složky nazýváme frakce, které mají určitý parciální tlak. Součet parciálních tlaků jednotlivých složek představuje tlak celé směsi. Každý plyn v atmosféře generuje jen takový tlak, jaký odpovídá jeho zastoupení v atmosféře. Atmosférický tlak je síla, kterou působí vzduch na jednotku plochy. Normální atmosférický tlak je 760 mmHg (101 kPa), s rostoucí výškou tlak klesá. Přepočet: 1 mmHg odpovídá 133,32 Pa.

Složení atmosférického vzduchu:

• 78 % dusík
• 21 % kyslík
• 0,04 % oxid uhličitý
• 1 % vzácné plyny

Vydechovaný vzduch:

• 78 % dusík
• 16 % kyslík
• 3 % oxid uhličitý
• 1 % vzácné plyny

Resuscitovaný pacient vydechuje 10 - 11 % kyslíku.

Procentuální zastoupení jednotlivých složek vzduchu se s nadmořskou výškou nemění, mění se celkové množství.

Ve vyšší nadmořské výšce je atmosférický tlak nižší, což vede k hypoxii (nedostatek kyslíku). Lidské tělo na tuto změnu reaguje pomocí hyperventilace. Hrozí tzv. výšková nemoc.

Při rychlém vystoupání potápěče z hloubky na hladinu může dojít k tzv. Kesonové nemoci (dekompresní nemoc). Dusík je nejhojněji zastoupený plyn v atmosféře, v těle potápěčů se ho v hloubce rozpouští velké množství a při rychlé dekompresi (poklesu tlaku) se dusík přemění zpět na plynný a vytváří bublinky v krvi, což může vést až k embólii. Prevencí jsou přetlakové komory a nebo pozvolná dekomprese.

Parciální tlaky:

typ vzduchu	pO2	pCO2	parciální tlak dusíku + vzácných plynů	ostatní
suchý vzduch	160 mmHg	0,3 mmHg	600 mmHg
vlhký vzduch	150 mmHg	0,3 mmHg	553 mmHg	vodní páry: 47 mmHg
vydechovaný vzduch	116 mmHg	28 mmHg	606 mmHg
alveolární vzduch	100 mmHg	40 mmHg	573 mmHg
systémová arteriální krev	100 mmHg	40 mmHg	571 mmHg
systémová venózní krev	40 mmHg	46 mmHg	571 mmHg

V suchém vzduchu je parciální tlak kyslíku 160 mmHg a v alveolárním vzduchu má hodnotu 100 mmHg. Rozdíl je dán tím, že tlak se ztrácí v průběhu dýchacích cest v parciální tlak vodních par (přibližně 47 mmHg).

Použitá literatura

• TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. s. 239-245. ISBN 80-247-0512-5.
• KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. s. 273-280. ISBN 978-80-247-3068-4.
• SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 6. vydání. Praha : Grada, 2003. 435 s. s. 112-14. ISBN 80-247-0630-X.