Angelmanův syndrom

Z WikiSkript
Angelmanův syndrom
pětiletá dívka z Mexika s Angelmanovým syndromem
pětiletá dívka z Mexika s Angelmanovým syndromem
Klinický obraz málo rozvinutá řeč, těžká mentální retardace, motorické problémy, bezdůvodné záchvaty smíchu, hypotonie, mikrocephalie, abnormální EEG
Příčina delece v úseku 15q11–13 na maternálním chromosomu
Diagnostika postnatální (karyotyp, klinický obraz)
Incidence ve světě 1/16 000 narozených
Prognóza lék neexistuje, jedinci potřebují pomoc s základnými činnostmi, doživají se průměrného věku, klinický obraz se věkem mění (může se zmírňovat)
Klasifikace a odkazy
MKN-10 Q93.5
MeSH ID D017204
OMIM 105830
orphanet ORPHA72
MedlinePlus 007616
Chromozom 15 - červená: delece u Angelmanova syndromu

Angelmanův syndrom (AS, Happy puppet syndrome) je mikrodeleční syndrom, způsobený nejčastěji delecí v úseku 15q11–13 na maternálním chromosomu (tzn. určitého úseku na dlouhém raménku 15. chromosomu) nebo uniparetální dizomií otcovského 15. chromosomu.
Incidence toho syndromu je asi 1/16 000.

Etiologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Etiologie Angelmanova syndromu úzce souvisí se syndromem Prader-Willi. Oba syndromy mají rozlišný fenotyp, ale úsek delece je shodný u obou. O tom, kterým z nich bude jedinec postižený, tak rozhoduje genomový imprinting.

70% mikrodelece chromozomu (15q11–13)mat[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • V deletovaném úseku se vyskytují dva kritické genové úseky, které označujeme :
    • PWCR
    • ASCR
  • Angelmanův syndrom potom vzniká tak, že na maternálním patnáctém chromosomu dochází sice k deleci obou úseků, ale důsledkem toho je na otcovském homologním chromosomu methylován úsek ASCR, čímž dojde k jeho inaktivaci. Zůstává tedy aktivní pouze úsek PWCR na otcovském chromosomu.
  • Pro úplnost syndrom Prader Willi vzniká naopak tím, že delece nastala na otcovském 15. chromosomu, a tím pádem byl inaktivován úsek ASCR na maternálním.

Uniparentální dizomie otcovského nebo mateřského chromozomu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • V některých případech, kdy u postiženého nelze prokázat deleci 15q11–13 je syndrom pravděpodobně způsoben uniparentální dizomií. To znamená, že jedinec dostal oba chromosomy 15 od jednoho rodiče a má tedy dvě identické kopie jednoho chromosomu od jednoho z rodičů. To od kterého z rodičů chromosomy zdědil opět ovlivňuje projev příslušného syndromu. Tedy pokud :
    • má oba chromosomy od matky – vzniká Prader-Willi syndrom, a dochází k inaktivaci obou úseků PWCR
    • má oba chromosomy od otce – vzniká Angelmanův syndrom a oba úseky ASCR jsou methylovány

Jiné mutace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • speciálními molekulárně biologickými vyšetřeními byly zjištěny i jiné příčiny vzniku Angelmanova syndromu jako například
    • mutace genu E6–AP (UBE3A), který kóduje ubikvitin-protein ligázu nebo
    • u 7–9 % pacientů postižených Angelmanovým syndromem byly prokázány mutace imprintingového centra, řídícího imprinting ostatních genů a nacházejícího se právě v kritickém úseku.

Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Syndrom se častěji vyskytuje u dívek, ale není to pravidlem. Děti potřebují celoživotní asistenci a asi 70 % z nich se dokáže naučit vykonávat jednoduché domácí práce.

Fenotyp Angelmanova syndromu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • u všech postižených pozorujeme :
    • málo rozvinutou řeč – pouze minimum slov, spíše neverbální projev
    • těžká mentální retardace v pásmu debility až imbecility
    • motorické problémy – ataktické pohyby, strnulá chůze (připomínající pohyby loutky)
    • bezdůvodné záchvaty smíchu
  • asi u 80 % se vyskytuje:
    • porucha pozornosti
    • hypotonie
    • mikrocephalie
    • abnormální EEG
  • u 20–80 % se může objevit i :
    • šilhání
    • poruchy polykacího reflexu
    • hypopigmentace
    • oploštělé záhlaví
    • hyperaktivita
    • epileptické záchvaty

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • KOČÁREK, Eduard, Martin PÁNEK a Drahuše NOVOTNÁ. Klinická cytogenetika I.: úvod do klinické cytogenetiky, vyšetřovací metody v klinické cytogenetice. 1. vydání. Praha : Karolinum, 0000. 120 s. ISBN 80-246-1069-8.
  • ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11. 2. 2010]. <https://www.stefajir.cz/>.