Barva tónu

From WikiSkripta

Barva tónu je vlastnost tónu, která nám umožňuje rozlišit dva tóny stejné výšky, které vydávají různé zdroje zvuku. Je určena počtem vyšších harmonických tónů ve složeném tónu, velikostí amplitud, šumy a šelesty. Čím vyšší je energie vyšších harmonických frekvencí, tím ostřeji tón zní, s jejich klesající energií jsou tóny naopak "kulatější". Také liché násobky základní frekvence zvuky zostřují (např. u žesťových dechových nástrojů), sudé násobky základního kmitočtu zvuk zjemňují (např. u dřevěných dechových nástrojů)[zdroj?].

Tón[edit | edit source]

Tón je hudební zvuk, jehož grafem závislosti intenzity zvuku na čase je quasiperiodická funkce.

Patří sem zvuky hudebních nástrojů, zpívané samohlásky atd.

Jednoduchý tón[edit | edit source]

Skládá se z jedné frekvenční složky, která odpovídá jeho vnímané výšce. Jeho časový průběh je dán sinusoidou a je vytvářen jednoduchým sinusovým kmitáním.

Složený tón[edit | edit source]

Je složen z mnoha tónů jednoduchých a jeho průběh je stále periodický (nejedná se však o sinusoidu).

Hluk[edit | edit source]

Nepravidelné vlnění, které nemá určitou výšku ani frekvenci. Grafem závislosti intenzity na čase není periodická funkce.

Můžeme sem zařadit i souhlásky lidské řeči.

Zdroje zvuku[edit | edit source]

Rozdílná barva tónu je dána různým způsobem vzniku zvuku v odlišných rezonátorech.

Hlas[edit | edit source]

Vydechovaný vzduch z plic přechází přes hlasivky. V případě, že hlasivky kmitají, dávají hlasu tónové složky. Když nekmitají, tvoří se šum. Jedinečnost hlasu způsobuje odlišná základní frekvence a její modifikace v nadhrtanových dutinách (rezonátor). Rezonátor propouští jen některé harmonické tóny (rezonanční frekvence).

Ladička[edit | edit source]

Vydává tón přesné frekvence. Rozezní se úderem, velmi rychle odezní vyšší harmonické tóny (alikvotní) a ladička začne vydávat sinusový tón. Frekvence tónů závisí nepřímo na velikosti ladičky.

Struny[edit | edit source]

Struna se rozezní jejím rozkmitáním a vzniká stojaté vlnění. Struna vibruje v celém harmonickém spektru. Nad základní frekvencí zní ještě další harmonické tóny (jsou tišší a vyšší). U některých nástrojů (smyčcové) můžeme dosáhnout i vyšších harmonických tónů – flažolety.

Píšťaly[edit | edit source]

Rozkmitáváme vzduchový sloupec. Velikost frekvence závisí na délce píšťaly a na tom, zda je na konci píšťala otevřená, či uzavřená.

Bicí[edit | edit source]

Údery na napnutou blánu bubnu ji rozkmitáme. Zvuk bubnu je kmitání napnutých blan.


Převzato z[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

  • TARÁBEK, Pavol a Petra ČERVINKOVÁ, et al. Odmaturuj! z fyziky. 2. vydání. Brno : Didaktis, 2006. 0 s. ISBN 8073580586.