Benigní nádory slinných žláz

From WikiSkripta
  • Benigní nádory slinných žlaz jsou velmi variabilní.
  • Výskyt je nezávislý na pohlaví.
  • Rostou většinou pomalu a nebolestivě.
  • Epitelové jsou častější než mezenchymové.
  • Terapie je chirurgická.
  • Nejčastěji se vyskytují pleomorfní adenom (smíšený tumor, myxochondroepiteliom) a papilární cystadenolymfom (Warthinův tumor).
  • Řadíme sem několik typů nádorů:

Pleomorfní adenom[edit | edit source]

  • Tzv. myxochondroepiteliom.
  • Nejčastější nádor slinných žláz.
  • Epitelový nádor, nejčastěji v glandula parotis (a také nejčastější tumor gl. parotis).
  • Hlavně ve vyšším a středním věku, je pomalu rostoucí.
Pleomorfní adenom, S-100 pozitivní
  • Možné recidivy.
  • Nádor často prorůstá do pouzdra, což zvyšuje možnost malignizace.
  • Klinicky se projeví jako nebolestivé zduření.
  • V histologickém obrazu se střídá více složek - epiteliomatózní složka s trabekulární, duktální, acinózní či solidní úpravou, dále složka myxoidní a chondroidní.

Papilární cystadenolymfom (Warthinův tumor)[edit | edit source]

  • Druhý nejčastější benigní nádor slinných žlaz.
  • Výskyt hlavně v gl. parotis a podčelistních žlázách (9 % tumorů v gl. parotis).
  • Po 40. roce, častěji muži.
  • Bývá ohraničený, tuhý, proti spodině dobře pohyblivý, kulovitý, na sonografii může imitovat cystu.
  • Roste pomalu.
  • 10 % recidivy, maligní zvrat je velmi vzácný.
  • Vzniká proliferací epiteliálních inkluzí v intraparotických lymfatických uzlinách.
  • V charakteristickém histologickém obraze dominuje dvojvrstevný epitel s jádry přivrácenými do lumen, stroma je tvořeno lymfatickou tkání.

Bazocelulární adenom[edit | edit source]

  • 70 % v gl. parotis, 20 % malé žlázky rtu.
  • Maximální výskyt v 7. deceniu.
  • Možný přechod v bazocelulární karcinom.

Myoepiteliom[edit | edit source]

  • Vzácný.
  • Postihuje hlavně gl. parotis.
  • Může zmalignizovat.
  • Na rozdíl od pleomorfního adenomu netvoří duktální struktury.

Onkocytom[edit | edit source]

  • Výskyt v 6.− 7. deceniu, častěji u žen.
  • Roste pomalu, je pohyblivý, malý (do 2 cm).
  • Vytváří pouzdro, na řezu šedočervený.
  • K recidivám nedochází, malignizace jen velmi vzácně.
  • V histologickém obraze jsou patrné eozinofilní jemně granulované buňky se zvýšeným množstvím mitochondrií.

Kanalikulární adenom[edit | edit source]

  • Výskyt nad 50 let.
  • Obvykle v horním rtu.

Sebaceózní adenom[edit | edit source]

  • Vzácný.
  • Dobře ohraničený, cystický, různé velikosti.

Duktání papilom[edit | edit source]

  • Nepříliš častý.
  • Vzniká z epitelu vývodů malých slinných žláz.

Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

  • LIŠKA, Karel. Orofaciální patologie. 1. vydání. 1983. 
  • PAZDERA, Jindřich. základy ústní a čelistní chirurgie. 1. vydání. Olomouc : Universita Palackého v Olomouci, 2007. 0 s. ISBN 978-80-244-1670-0.
  • WOTKE, Jiří a Víta ŽAMPACHOVÁ. Histopatologické praktikum. 1. vydání. 2002. ISBN 80-86297-09-8.
  • BRYCHTOVÁ, Svetlana a Alice HLOBILKOVÁ. Histopatologický atlas. 1. vydání. 2008. ISBN 978-80-247-1650-3.