Benigní nádory slinných žláz

Benigní nádory slinných žláz jsou velmi variabilní, jejich výskyt není závislý na pohlaví. Obvykle rostou pomalu a nebolestivě, přičemž epitelové typy se vyskytují častěji než mezenchymové.

Mezi nejčastější benigní nádory patří pleomorfní adenom (smíšený tumor, myxochondroepiteliom) a papilární cystadenolymfom (Warthinův tumor). Základní terapeutickou metodou je chirurgické odstranění.

Pleomorfní adenom (myxochondroepiteliom)

Pleomorfní adenom, S-100 pozitivní

Je nejčastějším benigním nádorem slinných žláz a zároveň nejčastějším tumorem glandula parotis. Jedná se o epitelový nádor, který se vyskytuje především ve středním a vyšším věku a obvykle roste pomalu. Klinicky se projevuje jako nebolestivé zduření. Nádor má tendenci prorůstat do pouzdra, což zvyšuje riziko malignizace, může také docházet k recidivám.

Histologicky je pro pleomorfní adenom typická přítomnost více složek – střídají se epiteliomatózní oblasti s trabekulární, duktální, acinózní či solidní úpravou se složkami myxoidními a chondroidními.

Papilární cystadenolymfom (Warthinův tumor)

Jde o druhý nejčastější benigní nádor slinných žláz. Nejčastěji se vyskytuje v glandula parotis a podčelistních žlázách, tvoří přibližně 9 % všech nádorů příušní žlázy. Typicky postihuje muže po 40. roce života. Nádor bývá dobře ohraničený, tuhý, kulovitý, proti spodině dobře pohyblivý a na sonografii může imitovat cystu. Roste pomalu, recidivuje asi v 10 % případů a maligní transformace je velmi vzácná. Vzniká proliferací epiteliálních inkluzí v intraparotických lymfatických uzlinách. Histologicky je pro něj typický dvojvrstevný epitel s jádry orientovanými do lumen a stroma tvořené lymfatickou tkání.

Další méně časté nádory

Bazocelulární adenom

Asi 70 % případů vyskytuje v glandula parotis a v přibližně 20 % případů v malých slinných žlázkách rtu. Nejčastěji se objevuje v sedmém deceniu života. Přestože má obecně nezhoubný charakter, může v některých případech přecházet v bazocelulární karcinom.

Myoepiteliom

Vzácný nádor, který postihuje především glandula parotis. Na rozdíl od pleomorfního adenomu netvoří duktální struktury. Má potenciál k maligní transformaci.

Onkocytom

Vyskytuje se nejčastěji v 6.–7. deceniu, převážně u žen. Roste pomalu, bývá pohyblivý a malý, obvykle do 2 cm. Vytváři pouzdro a na řezu má šedočervené zbarvení. Recidivy se nevyskytují a malignizace je jen velmi vzácná. Histologicky jsou patrné eozinofilní jemně granulované buňky se zvýšeným množstvím mitochondrií.

Kanalikulární adenom

Vyskytuje se nejčastěji u pacientů starších 50 let a obvykle postihuje horní ret.

Sebaceózní adenom

Vzácný, dobře ohraničený nádor cystického charakteru, který může dosahovat různých velikostí.

Duktání papilom

Není příliš častý nádor, který vzniká z epitelu vývodů malých slinných žláz.

Odkazy

Související články

• Slinné žlázy
• Maligní nádory slinných žláz

Použitá literatura

• LIŠKA, Karel. Orofaciální patologie. 1. vydání. 1983. 

• PAZDERA, Jindřich. základy ústní a čelistní chirurgie. 1. vydání. Olomouc : Universita Palackého v Olomouci, 2007. 0 s. ISBN 978-80-244-1670-0.

• WOTKE, Jiří a Víta ŽAMPACHOVÁ. Histopatologické praktikum. 1. vydání. 2002. ISBN 80-86297-09-8.

• BRYCHTOVÁ, Svetlana a Alice HLOBILKOVÁ. Histopatologický atlas. 1. vydání. 2008. ISBN 978-80-247-1650-3.