Maligní nádory slinných žláz

Adenoidně cystický karcinom s perineurálním šířením na MR

Maligní nádory slinných žláz se rozdělují na epitelové a mezenchymové. Mezi nejčastější typy patří acinocelulární karcinom, mukoepidermoidní karcinom, adenoidně cystický karcinom (cylindrom) a karcinom vzniklý v pleomorfním adenomu. Základní terapeutickou metodou je radikální chirurgický zákrok. U pacientů se Sjögrenovým syndromem je navíc významně zvýšené riziko vzniku lymfomů slinných žláz.

Maligní epitelové nádory

Maligní epitelové nádory vycházejí ze žlázového parenchymu. Do této skupiny se řadí acinocelulární karcinom, mukoepidermoidní karcinom a adenoidně cystický karcinom.

Acinocelulární karcinom

Je nejčastějším maligním nádorem slinných žláz. Vychází z acinů, zatímco ostatní karcinomy obvykle pocházejí z duktálních nebo myoepiteliálních buněk. Nejčastěji se objevuje v glandula parotis a častěji postihuje ženy.

Mukoepidermoidní karcinom

Představuje přibližně 5 % všech nádorů slinných žláz. Nádor je tvořen buňkami produkujícími hlen, epidermoidními buňkami a buňkami přechodného typu a zpravidla není dokonale opouzdřen.

Podle stupně diferenciace se rozlišují dvě základní formy. Nízce maligní typ je dobře diferencovaný a charakterizovaný přítomností cystických struktur vystlaných hlenotvornými buňkami. Vysoce maligní typ je naopak nízce diferencovaný, tvořen převážně solidními shluky epidermoidních buněk, zatímco hlenotvorné buňky se vyskytují jen v menším množství.

Prognóza onemocnění je poměrně příznivá – 70–90 % pacientů přežívá 5 let.

Adenoidně cystický karcinom

Tvoří přibližně 40 % všech karcinomů slinných žláz. Vyskytuje se ve třech formách – glandulární, solidní a tubulární. Histologicky je tvořen duktálními a myoepitelovými buňkami. Nejčastěji postihuje malé slinné žlázy patra, méně často velké slinné žlázy.

Nádor má tendenci metastazovat do regionálních lymfatických uzlin a vzdáleně zejména do plic a skeletu. Častým způsobem šíření je také perineurální a někdy i intraneurální propagace.

Prognóza závisí především na rozsahu tumoru a na radikalitě chirurgického výkonu. Nejhorší prognózu má solidní forma nádoru.

Karcinom v pleomorfním adenomu

Vzniká maligní transformací původně benigního nádoru, k čemuž dochází přibližně ve 3–4 % případů. Podle histologické struktury se rozlišuje pravý, maligní a smíšený typ. Na probíhající maligní přeměnu obvykle upozorní náhlé zrychlení růstu nádoru.

  • Acinocelulární karcinom
    Acinocelulární karcinom
  • Mukoepidermoidní karcinom
    Mukoepidermoidní karcinom
  • Adenoidně cystický karcinom
    Adenoidně cystický karcinom
  • Karcinom v pleomorfním adenomu
    Karcinom v pleomorfním adenomu

Maligní mesenchymové nádory

Ve slinných žlázách se nejčastěji vyskytují benigní mezenchymové nádory, mezi které patří například hemangioendoteliom, lipom, neurinom a neurofibrom. Z maligních nádorů se zde objevuje téměř výhradně maligní lymfom. Ten lze podle etiologie rozdělit na:

  • primární, který vzniká v souvislosti se Sjögrenovým syndromem,
  • sekundární, který se objevuje při generalizaci.


Odkazy

Související články

Použitá literatura

  • LIŠKA, Karel. Orofaciální patologie. 1. vydání. 1983. 160 s. 
  • PAZDERA, Jindřich. Základy ústní a čelistní chirurgie. 1. vydání. Olomouc : Universita Palackého v Olomouci, 2007. 0 s. ISBN 978-80-244-1670-0.