Maligní nádory slinných žláz
Maligní nádory slinných žláz se rozdělují na epitelové a mezenchymové. Mezi nejčastější typy patří acinocelulární karcinom, mukoepidermoidní karcinom, adenoidně cystický karcinom (cylindrom) a karcinom vzniklý v pleomorfním adenomu. Základní terapeutickou metodou je radikální chirurgický zákrok. U pacientů se Sjögrenovým syndromem je navíc významně zvýšené riziko vzniku lymfomů slinných žláz.
Maligní epitelové nádory[upravit | editovat zdroj]
Maligní epitelové nádory vycházejí ze žlázového parenchymu. Do této skupiny se řadí acinocelulární karcinom, mukoepidermoidní karcinom a adenoidně cystický karcinom.
Acinocelulární karcinom[upravit | editovat zdroj]
Je nejčastějším maligním nádorem slinných žláz. Vychází z acinů, zatímco ostatní karcinomy obvykle pocházejí z duktálních nebo myoepiteliálních buněk. Nejčastěji se objevuje v glandula parotis a častěji postihuje ženy.
Mukoepidermoidní karcinom[upravit | editovat zdroj]
Představuje přibližně 5 % všech nádorů slinných žláz. Nádor je tvořen buňkami produkujícími hlen, epidermoidními buňkami a buňkami přechodného typu a zpravidla není dokonale opouzdřen.
Podle stupně diferenciace se rozlišují dvě základní formy. Nízce maligní typ je dobře diferencovaný a charakterizovaný přítomností cystických struktur vystlaných hlenotvornými buňkami. Vysoce maligní typ je naopak nízce diferencovaný, tvořen převážně solidními shluky epidermoidních buněk, zatímco hlenotvorné buňky se vyskytují jen v menším množství.
Prognóza onemocnění je poměrně příznivá – 70–90 % pacientů přežívá 5 let.
Adenoidně cystický karcinom[upravit | editovat zdroj]
Tvoří přibližně 40 % všech karcinomů slinných žláz. Vyskytuje se ve třech formách – glandulární, solidní a tubulární. Histologicky je tvořen duktálními a myoepitelovými buňkami. Nejčastěji postihuje malé slinné žlázy patra, méně často velké slinné žlázy.
Nádor má tendenci metastazovat do regionálních lymfatických uzlin a vzdáleně zejména do plic a skeletu. Častým způsobem šíření je také perineurální a někdy i intraneurální propagace.
Prognóza závisí především na rozsahu tumoru a na radikalitě chirurgického výkonu. Nejhorší prognózu má solidní forma nádoru.
Karcinom v pleomorfním adenomu[upravit | editovat zdroj]
Vzniká maligní transformací původně benigního nádoru, k čemuž dochází přibližně ve 3–4 % případů. Podle histologické struktury se rozlišuje pravý, maligní a smíšený typ. Na probíhající maligní přeměnu obvykle upozorní náhlé zrychlení růstu nádoru.
Acinocelulární karcinom
Mukoepidermoidní karcinom
Adenoidně cystický karcinom
Karcinom v pleomorfním adenomu
Maligní mesenchymové nádory[upravit | editovat zdroj]
Ve slinných žlázách se nejčastěji vyskytují benigní mezenchymové nádory, mezi které patří například hemangioendoteliom, lipom, neurinom a neurofibrom. Z maligních nádorů se zde objevuje téměř výhradně maligní lymfom. Ten lze podle etiologie rozdělit na:
- primární, který vzniká v souvislosti se Sjögrenovým syndromem,
- sekundární, který se objevuje při generalizaci.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- LIŠKA, Karel. Orofaciální patologie. 1. vydání. 1983. 160 s.
- PAZDERA, Jindřich. Základy ústní a čelistní chirurgie. 1. vydání. Olomouc : Universita Palackého v Olomouci, 2007. 0 s. ISBN 978-80-244-1670-0.
