Biologické expoziční testy

Z WikiSkript

Biologické expoziční testy (BET) jsou založeny na detekci látky z daného kompartmentu a slouží ke stanovení koncentrace dané toxické látky v organismu.

Jejich zakladatelem byl prof. Jaroslav Teissiger, zakladatel NzP, který spolupracoval s naším prvním laureátem Nobelovy ceny, Jaroslavem Heyrovským (polarografie). Ve svých experimentálních pracích zkoumal přítomnost toxických kovů v lidském organismu.

Rozdělení[upravit | editovat zdroj]

  • Přímé expoziční testy jsou založeny na detekci dané noxy nebo produktu její biotransformace v organismu (př. olovo v krvi – plumbémie, styren – kys. mandlová v moči).
  • Nepřímé expoziční testy jsou založeny na nálezu látky, na kterou se noxa váže (př. merkapturáty v moči po expozici alkylačními činidly).
  • Nepravé expoziční testy jsou založeny na detekci látky, která je účinkem noxy změněna nebo ovlivněna (př. zvýšená koncentrace enzymu AchE po expozici organickými rozpouštědly nebo snížená koncentrace 5-ALA-dehydrogenázy po expozici Pb).

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • BENCKO, Vladimír, et al. Hygiena : Učební texty k seminářům a praktickým cvičením. 2. přepracované a doplněné vydání vydání. Praha : Karolinum, 2002. 205 s. s. 35 – 44. ISBN 80-7184-551-5.