Deformity dolních končetin

Deformity dolních končetin můžeme rozdělit podle místa, kde se vyskytují. Mohou být buďto vrozené nebo získané v průběhu života (přetěžováním končetiny, traumaty, metabolickým onemocněním, záněty atd.).

Deformity kolenního kloubu[upravit | editovat zdroj]

Genua valga[upravit | editovat zdroj]

Genua valga (vbočená kolena) jsou charakterizována zvýšením fyziologické valgozity kolenních kloubů.

Podrobnější informace naleznete na stránce Genua valga.

Genua vara[upravit | editovat zdroj]

Genua vara (vybočená kolena) představují velmi častou deformitu dětského věku. Jsou normální u novorozenců. Když dítě začne chodit, deformita se ještě zvýrazní.

Podrobnější informace naleznete na stránce Genua vara.

Genu recurvatum[upravit | editovat zdroj]

Méně častá vada. Dříve bývala spojena s křivicí, dnes se vyskytuje spíše při poruchách epifyzární chrupavky například zánětem, úrazem či po obrnách.

Klinicky je přítomna hyperextenze kolenního kloubu. Bérec a stehno svírají dopředu otevřený úhel.

Malé vady není třeba léčit. Pokud je narušena stabilita končetiny, volíme operační řešení v podobě osteotomie v suprakondylické oblasti femuru a také operaci okolních měkkých tkání.

Genu flectum[upravit | editovat zdroj]

Nejčastěji vzniká u dětí při mozkové obrně. U dospělých bývá spojována s deformační artrózou kolenního kloubu, která se pojí se vznikem varózního postavení kolene, případně při revmatoidní artritidě, která se pojí s vlagózním postižením a flekční kontrakturou.

Klinicky vidíme koleno ve flexi, přičemž plné extenze není možné dosáhnout.

Terapie závisí na příčině onemocnění. Při dětské mozkové obrně volíme prolongaci šlach flexorů kolenního kloubu. U dospělých s deformační artrózou a flekční kontrakturou je nutná úplná kloubní náhrada.

Genua valga
Genua vara
Genu recurvatum

Deformity nohou[upravit | editovat zdroj]

Pes equinus[upravit | editovat zdroj]

Česky noha svislá. Jde o deformitu, která vzniká při poruchách nervového systému u spastických obrn, chabých obrnách po poliomyelitidě nebo obrnách extenzorů nohy.

Klinicky bývá noha fixovaná v plantární flexi. Pacient našlapuje na přední část nohy, není schopen došlápnout na patu. Taková chůze vede ke zborcení příčné klenby a ke vzniku otlaků na nášlapné ploše. Dochází k atrofii svalů lýtka a nohy.

Léčba může být konzervativní, která zahrnuje rehabilitace, cvíčení zkrácené Achillovy šlachy, případně použití korekční sádry.

Operativně lze prodloužit Achillovu šlachu.

Pes excavatus[upravit | editovat zdroj]

Noha lukovitá má obvykle neurologické příčiny (myelodysplázie, muskulární dystrofie), Friedreichova choroba, případně vzniká sekundárně při zánětech.

Klinicky dochází ke zvýraznění podélné klenby. Vzniká kontraktura plantární fascie a měkkých tkání v plosce. Prsty mívají drápovité postavení a vznikají otlaky v oblasti hlaviček metatarzů. Paty jsou varózní.

Před terapií je nutné poslat pacienta na neurologické vyšetření. Konzervativně lze řešit pomocí speciální ortopedické obuvi.

Operační řešení spočívá v uvolnění plantárních struktur od patní kosti, případně se provádí klínovitá korekční osteotomie.

Pes planovalgus[upravit | editovat zdroj]

Podélně plochá noha. Dochází k abnormálnímu snížení nebo vymizení podélné klenby. Pata je ve valgózním postavení, klesá talus a přednoží se abdukuje.

Podrobnější informace naleznete na stránce Pes planovalgus.

Pes transversoplanus[upravit | editovat zdroj]

Příčně plochá noha vzniká obvykle po 30. roce a to častěji u žen, které častěji volí nevhodnou obuv (krátká těsná špička). V nesprávných botách dochází k přetěžování přednoží, což ještě více umocňuje případná nadváha.

Klinicky se vyskytuje bolest v krajině hlaviček metatarzů, někdy i neuralgické bolesti z útlaku n. plantaris medialis (vyzařující mezi III. a IV. prst). Při odlehčení zátěže bolest obvykle ustoupí. Dochází k postupnému snižování klenby ochabnutím vazů a svalů. Přední část nohy se rozšiřuje a vyklenují se hlavičky metatarzů do plosky, pod kterými vznikají otlaky.

Příčně plochá noha se obvykle vyskytuje spolu s plochou nohou, tudíž terapie bývá spojena na obě tyto deformity. Nejčastěji volíme ortopedické vložky, případně srdíčka do bot. Dále lze využít fyzikální léčbu, vodoléčbu a vířivky. Při neuralgiích lze použít obstřiky.

Pokud bolesti neustupují, je nutné volit řešení operační, které spočívá v uvolnění nervu protnutím předního okraje intermetatarzálního plantárního vazu. U těžších vad (revmatické postižení) resekujeme hlavičky II.-V. metatarzu.

Pes excavatus
Pes planovalgus

Deformity prstů na noze[upravit | editovat zdroj]

Hallux valgus[upravit | editovat zdroj]

Vbočený palec patří mezi nejčastější deformity na noze. Mnohem častěji bývá u dospělých a to v důsledku ochabnutí vazivového a svalového aparátu, který vede k poklesu příčné klenby a změně postavení palce.

Podrobnější informace naleznete na stránce Hallux valgus.

Hallux varus[upravit | editovat zdroj]

Vybočený palec. Na rozdíl od valgózního není tak obvyklý.

Podrobnější informace naleznete na stránce Hallux varus.

Hallux rigidus[upravit | editovat zdroj]

Neboli ztuhlý palec. Nejčastěji vzniká na podkladě artrózy v metatarsofalangeálním kloubu palce. Vzniká u některých profesí nebo také po zánětech a operacích.

Podrobnější informace naleznete na stránce Hallux rigidus.