Diagnostické užití ultrazvuku
Ultrazvukové vyšetření je jedno ze základních a nejběžněji využívaných zobrazovacích diagnostických metod ve zdravotnictví. Používá se k vyšetřování měkkých tkání (ultrazvuk nepronikne kostmi) př.: ultrazvukové vyšetření mozku u malých dětí; vyšetření uzlin na krku, v axile, v tříslech; vyšetření štítné žlázy; vyšetření těhotných; ultrazvukové vyšetření prsů; ultrazvukové vyšetření kardiovaskulárního systému; vyšetření břicha; vyšetření orgánů malé pánve; ultrazvukové vyšetření cév; vyšetření kloubů; endosono.
Výhody a nevýhody sonografie[edit | edit source]
Jedná se o široce použitelné, snadno aplikovatelné a neinvazivní vyšetření.
Příznivá je i cena ultrazvukového vyšetření, která je mnohem nižší než cena vyšetření pomocí srovnatelných zobrazovacích metod a nevyžaduje ozáření pacienta vysokoenergetickým ani ionizujícím zářením. Dobře zobrazuje měkké tkáně a v současnosti nejsou známa žádná rizika nebo vedlejší účinky ultrazvukových vyšetření ani pro dospělého pacienta, ani pro nenarozený plod.
Nové technologie v oblasti hardware a software ultrazvukových přístrojů nám vedle klasického UZ zobrazení umožňují vytvářet prostorové rekonstrukce (3D ultrazvuk) a sledovat dynamické děje (Dopplerův jev).
Ultrazvukový přístroj se skládá z počítačové jednotky s rekonstrukčním softwarem a ultrazvukové sondy. Tato sonda funguje jako vysílač i jako přijímač ultrazvukových vln. Princip ultrazvukového přístroje je založen na tom, že při šíření ultrazvukových vln prostředím dochází k jejich odrazu. Tyto odrazy nejsou vždy stejné a jsou závislé na prostředí, kterým vlna prochází. Tyto odrazy jsou zpětně přijímány sondou a software na základě rozdílu v odrazech dokáže rekonstruovat UZ obraz.
Princip ultrazvuku[edit | edit source]
Ultrazvuk je zvuk o tak vysoké frekvenci, že jej člověk neslyší. Prostředím se šíří jako vlna střídavého zahušťování a ředění molekul. Zdrojem vlnění je piezoelektrický krystal v ultrazvukové sondě.
Různé tkáně mají různou echogenitu – schopnost odrážet ultrazvukové vlny (Ultrazvuk v různých prostředích a tkáních). Ultrazvuková vlna naráží při průchodu tělem na tkáňová rozhraní, to jsou místa, kde jedna tkáň sousedí s druhou, například kůra ledvin a okolní tuk.
Na tkáňovém rozhraní se část vlny odrazí a zbytek projde dál, k dalšímu tkáňovému rozhraní, aby se zase část odrazila a část prošla atd. Čím rozdílnější jsou echogenity sousedících tkání, tím větší je odraz vlny.
Ultrazvuková sonda odražené vlny přijímá.
Zobrazení[edit | edit source]
A-mode[edit | edit source]
je nejjednodušším ultrazvukovým zobrazením, dnes se používá v oftalmologii pro přeměření nitroočních vzdáleností před operacemi. „A“ je podle slova „amplituda“, což česky znamená výkmit, výchylka.
B-mode[edit | edit source]
je dvojrozměrné zobrazení. Jednotlivým výchylkám odpovídají různě jasné body („B“ podle anglického „Brightness“ = jas, jasnost). Sonda přitom vysílá ultrazvukové vlny v jedné rovině.
M-mode[edit | edit source]
(„Motion“ = pohyb) se využívá v kardiologii (Echokardiografie)
D-mode[edit | edit source]
(„Dopplerovské sono“) při vyšetření srdce a cév (Dopplerovská echokardiografie).
4D UZ
Intravaskulární UZ
Omezení ultrazvukové diagnostiky[edit | edit source]
Ultrazvukové vlny jsou odráženy plynným prostředím, tedy sonografie je nevhodná pro zobrazování střev, zde se často využívá kolonoskopie a CT. Dalším omezením jest obtížné pronikání kostmi a zde raději volíme zobrazení RTG metodami.
Zvláště složité a někdy i nemožné je hodnocení ultrazvuku u obézních lidí.
Vyšetřované orgány[edit | edit source]
Ultrazvuk břicha[edit | edit source]
Lékař Vás na UZ břicha pošle při bolestech nejasného původu, při podezření na ledvinové nebo žlučníkové kameny, k vyloučení vnitřního krvácení, při podezření na nádorové onemocnění a při mnoha jiných potížích. Při vyšetření břicha vyšetřujeme především echo-kontrastní břišní orgány, jako jsou játra, slezina, slinivka břišní nebo retroperitoneum – ledviny, nadledviny, aorta, uzliny.
Pomocí ultrazvuku, fungujícího na principu zpětného odrážení, zaznamenávání a zobrazování signálu, se dají velmi úspěšně rozpoznat jak patologické útvary, tak např. velikostní odchylky jednotlivých orgánů. Často je však přesnost tohoto vyšetření snížena přítomností většího množství vzduchu v žaludku spolykaného spolu s potravou či nadměrnou plynatostí. Nejzřetelnější výsledek ultrazvukového vyšetření je u štíhlých pacientů s malým množstvím podkožního tuku a u osob vyšetřovaných nalačno.
Ultrazvuk srdce[edit | edit source]
U kardiovaskulárního systému lze vyšetřit srdce a ultrazvukem dostupné cévy. K vyšetření kardiovaskulárního systému se používá duplexní sonografie, což je kombinovaná ultrazvuková technika pomocí níž lze provést morfologické a hemodynamické vyšetření cév a srdce. Morfologické vyšetření cév nám slouží ke zjištění tvaru cévy, ke sledování aterosklerotických změn - zúžení krevního řečiště, odhalení vrozených cévních malformací nebo srdečních vad. Hemodynamické vyšetření neboli vyšetření pomocí dopplerovského principu nám umožňuje sledování dynamiky krevního proudu v cévách a srdci.
Samotné vyšetření srdce lze provést dvěma způsoby – transthorakálně a transoesophageálně. Transthorakální vyšetření srdce – ultrazvuková sonda je přiložena na hruď. Transaesophageální vyšetření srdce – ultrazvuková sonda je zavedena do jícnu. Jícen se nachází dorzálněji než srdce, takže díky tomu lze srdce vyšetřit z posteriálního pohledu, tím se vyloučí nebo potvrdí přítomnost trombu v síních. Při poruše srdečního rytmu například při fibrilaci komor může dojít k nedokonalému vyprazdňování síní, což může způsobit vznik trombu, který, pokud se utrhne, může ucpat cévy v mozku – což způsobí mozkovou embolizační příhodu, či jiné cévy ve velkém krevním oběhu.
Ultrazvuk štítné žlázy[edit | edit source]
Pomocí UZ lékař zjistí velikost, strukturu a prokrvení štítné žlázy. Pozná tak například přítomnost a aktivitu zánětu. UZ slouží i k odlišení uzlů od cyst, které mají uvnitř dutinku.
Ultrazvuk v gynekologii a porodnictví[edit | edit source]
Stále víc gynekologů vlastní ultrazvukový přístroj. Dělohu, vejcovody a vaječníky mohou vyšetřovat přes břišní stěnu, nebo použijí vaginální sondu. Jedná se o bezpečné a nebolestivé vyšetření.
Miminko je za nitroděložního života vyšetřeno ultrazvukem nejméně čtyřikrát.
Prvním vyšetřením je ověřeno těhotenství a kontroluje se místo uhnízdění vajíčka v děloze. Druhý ultrazvuk absolvují maminka a plod v 11.–14. týdnu, cílem je zachytit závažné vrozené vady a určit stáří plodu (podle kterého se odhaduje datum porodu).
Třetí vyšetření se provádí ve věku 18–23 týdnů a slouží k přesnějšímu prohlédnutí plodu a odhalení vývojových vad.
Poslední ultrazvuk mezi 30.–32. týdnem těhotenství opět kontroluje plod, jeho polohu, ale i stav placenty a množství plodové vody.
Stále oblíbenější je 3D a 4D ultrazvuk nabízený některými centry asistované reprodukce a porodnicemi, čtvrtým rozměrem je čas, rodiče si tedy odnesou 3D fotografii a DVD s krátkým záznamem pohybujícího se miminka v děloze. Provádí se nejlépe mezi 28. a 30. týdnem těhotenství, zdravotní pojišťovny jej hradí jen ve výjimečných případech.
Ultrazvuk prostaty[edit | edit source]
Ultrazvuk je nejpoužívanější zobrazovací technikou v urologii, prostata se vyšetřuje při podezření na benigní hyperplazii a k vyloučení nádorového onemocnění.
V urologii jsou dvě možná zobrazení prostaty: transabdominální UZ přes břišní stěnu a přesnější transrektální UZ pomocí sondy zasunuté do konečníku. Případná biopsie prostaty (odběr vzorku tkáně k mikroskopickému vyšetření) se provádí za ultrazvukové kontroly. Zároveň se pomocí UZ zjišťuje, kolik moče zbývá v močovém měchýři po vymočení. Zbytnělá prostata totiž močení znesnadňuje.
Ultrazvuk mozku u malých dětí[edit | edit source]
UZ se využívá u ještě nezosifikovaných fontanel – především frontální. Při tomto vyšetření se zjišťují převedvším vývojové anomálie mozku, hydrocephalus – širší mozkové komory. Dále se sledují subdurální a intracerebrální krvácení po úrazu. U nedonošených dětí se často sledují ischemické změny v mozku – mozková nedokrevnost. V neposlední řadě mohou být odhaleny i mozkové nádory.
Endosono[edit | edit source]
Je metoda, která umožňuje pomocí ultrazvukové sondy vyšetření trávicího traktu. Ultrazvuková sonda je zavedena do vyšetřované oblasti, a to přes ústa do jícnu, žaludku až do dvanáctníku tenkého střeva. Metoda endosona slouží zejména k vyšetření pankreatu a slizničních a podslizničních změn jícnu, žaludku a dvanáctníku. Dále je díky ní možno vyšetřit přilehlé lymfatické uzliny.
Související stránky[edit | edit source]
Zdroje[edit | edit source]
Odkazy[edit | edit source]
Použitá literatura[edit | edit source]
- ŠKOLOUDÍK, David. Neurosonologie. 1. vydání. Praha : Galén, c2003. ISBN 80-7262-245-5.
- NEUWIRTH, Jiří. Kompendium diagnostického zobrazování. 1. vydání. Praha : Triton, 1998. ISBN 80-85875-86-1.