Dobře diferencovaný uroteliální papilokarcinom (preparát)

From WikiSkripta

Přehledné zobrazení
Přehledné zobrazení
Zvětšení
Zvětšení
Detail
Detail

Neinvazivní papilární uroteliální karcinom je exofyticky rostoucí epitelový nádor nacházející se ve vývodných cestách močových (ledvinná pánvička, ureter, močový měchýř a vzácně uretra). Často recidivuje a high grade léze může přecházet do invazivního nádoru.

Histologie[edit | edit source]

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Močový měchýř (preparát).

Příčina[edit | edit source]

Etiologicky významný vliv má především kouření, expozice anilinovým barvivům, určitá léčiva (např. cyklofosfamid) a schistosomiáza.

Makroskopie[edit | edit source]

Papilárně uspořádaný, exofyticky rostoucí nádor nejčastěji lokalizovaný v močovém měchýři. Papily jsou tenké a "plavou" ve vodním proudu.

Mikroskopie[edit | edit source]

Neinvazivní uroteliální karcinom low grade je tvořený papilami vystlanými urotelem s mírnými cytologickými a architektonickými atypiemi, s mírně nepravidelnými a pleomorfními jádry, se ztrátou polarity buněk. V centrech papil je fibrovaskulární stroma.

V high grade lézí může docházet k fúzi papil, jsou zde nápadnější cytologické atypie, variabilita velikosti jader, která jsou nepravidelná a pleomorfní. V high grade lezích jsou četné mitózy včetně povrchových partií urotelu.

Prognóza a komplikace[edit | edit source]

Jemné papily se mohou na konci "odlamovat" a z otevřených kapilár dochází k mikroskopickému krvácení - hematurie (důležité v diagnostice). Zároveň lze využít i cytologii moči. Lokalizace nádoru rozhoduje o symptomech – v ureteru může i malý tumor způsobit obstrukci lumen a následnou hydronefrózu, naopak větší tumor v močovém měchýři může být velmi dlouho asymptomatický. Časté jsou recidivy (i opakované), u low grade lézí může dojít k progresi do vyššího grade - high grade.

Výskyt[edit | edit source]

Muži jsou postiženi až 3x častěji. Medián výskytu je 70 let.


Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Reference[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

  • POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
  • BRYCHTOVÁ, Svetlana a Alice HLOBILKOVÁ. Histopatologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 112 s. ISBN 978-80-247-1650-3.