Karcinom močového měchýře

Vysoce diferencovaný uroteliální karcinom

V současnosti tvoří více než 2 % nově diagnostikovaných maligních tumorů.

Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]

Hlavním rizikovým faktorem je kouření (hlavně kouření černého tabáku),
expozice některým průmyslovým škodlivinám – aromatické aminy (benzidin, 2-naftylamin, …),
chronická infekce, v endemických oblastech – schistosomiáza (dělá hlavně spinocelulární ca).

Hematurie a polakisurie,
zvýšená dráždivost měchýře svědčí pro postižení hrdla, při postižení v oblasti ústí močovodů může vzniknout hydronefróza a sekundární pyelonefritida,
někdy může být zcela asymptomatický,
celkové příznaky (nechutenství, hubnutí, anémie) – jsou až u značně pokročilých tumorů.

Cystoskopie,
endoskopická biopsie, příp. transuretrální resekce → to je nutně potřeba ke stanovení pokročilosti.

97 % jsou karcinomy z urotelu, vzácně pak adenokarcinomy a nediferencovaný karcinom, spinocelulární je endemický (schistosomiáza),
makro – různý vzhled – papilární, infiltrující, asi ve ¼ vznikají multicentricky (to je příčina častých recidiv),
mohou začínat jako ca in situ a pak přecházet v papilární nebo infiltrující formu,
zpočátku tumor roste ve sliznici, pak časně proroste do submukózy, svaloviny a okolního tuku, metastazuje do uzlin pánevních, později paraaortálních, vzácněji hematogenně.

Způsob terapie závisí na pečlivém vyhodnocení histologie, stupně invaze, rozsahu onemocnění.

Neinvazivní nádory lze léčit transuretrální resekcí (TUR) – je to relativně málo poškozující výkon, neovlivňuje funkci měchýře,
k ošetření povrchových struktur – koagulace nebo vaporizace laserem,
často ale pak přichází do 1 roku recidiva, proto pětileté přežití nepřesahuje 80 %,
proto se doporučuje u mnohočetných tu doplnit adjuvantně intravezikální CHT, intravezikální aplikaci IFN, BCG vakcíny, adriamycin, ozáření,
pokud tumor prorůstá do svaloviny – parciální cystektomie,
- racionalita tohoto výkonu je zpochybňována vzhledem k multifokálnímu původu uroteliálních tu,
- navíc je tu riziko implantačních meta, proto se dnes prakticky neprovádí,
při rozsáhlejších tumorech – radikální cystektomie s lymfadenektomií, u mužů s prostatektomií u žen s hysterektomií, adnexektomií,
- je to velmi náročný výkon a jeho indikace je nutno důkladně zvažovat.

Nejčastěji jako zevní ozáření, jako samostatná léčba se neužívá, pro četné NÚ,
ani jako neoadjuvance se nepotvrdil výraznější efekt,
zatím snad dobrý efekt by mohla mít radiochemoterapie (RCHT), ale není to podloženo studií,
je však nezastupitelná jako paliace (analgézie meta do skeletu, tlumení hemoragických komplikací).

lokální – u difúzního ca in situ, u povrchních nádorů po provedené TUR a u papilárních (nejvýhodnější se dnes zdá mitomycin C, který se z měchýře prakticky nevstřebává a neohrožuje toxicitou),
systémová – hlavní paliativní léčba pokročilých forem, nádor odpovídá na řadu cytostatik,

nejvíc odpovídá na – deriváty Pt, antracykliny, ifosfamid,
- adjuvantní CHT – velmi užitečná zejména při postižení uzlin,
- neoadjuvance – má mnoho nevýhod, nedělá se standardně.