Karcinom močového měchýře

From WikiSkripta

Vysoce diferencovaný uroteliální karcinom

V současnosti tvoří více než 2 % nově diagnostikovaných maligních tumorů.

Epidemiologie[edit | edit source]

  • Morbidita stále stoupá, mortalita se snižuje, postihuje 3× častěji muže,
  • vysoká incidence – v JZ Evropě, nízká v Indii a Japonsku,
  • hlavní je výskyt mezi 50. a 70. rokem.

Etiologie[edit | edit source]

  • Hlavním rizikovým faktorem je kouření (hlavně kouření černého tabáku),
  • expozice některým průmyslovým škodlivinám – aromatické aminy (benzidin, 2-naftylamin, …),
  • chronická infekce, v endemických oblastech – schistosomiáza (dělá hlavně spinocelulární ca).

Klinické projevy[edit | edit source]

  • Hematurie a polakisurie,
  • zvýšená dráždivost měchýře svědčí pro postižení hrdla, při postižení v oblasti ústí močovodů může vzniknout hydronefróza a sekundární pyelonefritida,
  • někdy může být zcela asymptomatický,
  • celkové příznaky (nechutenství, hubnutí, anémie) – jsou až u značně pokročilých tumorů.

Diagnostika[edit | edit source]

  1. Cystoskopie,
  2. endoskopická biopsie, příp. transuretrální resekce → to je nutně potřeba ke stanovení pokročilosti.

Histopatologie[edit | edit source]

  • 97 % jsou karcinomy z urotelu, vzácně pak adenokarcinomy a nediferencovaný karcinom, spinocelulární je endemický (schistosomiáza),
  • makro – různý vzhled – papilární, infiltrující, asi ve ¼ vznikají multicentricky (to je příčina častých recidiv),
  • mohou začínat jako ca in situ a pak přecházet v papilární nebo infiltrující formu,
  • zpočátku tumor roste ve sliznici, pak časně proroste do submukózy, svaloviny a okolního tuku, metastazuje do uzlin pánevních, později paraaortálních, vzácněji hematogenně.

Léčba[edit | edit source]

Způsob terapie závisí na pečlivém vyhodnocení histologie, stupně invaze, rozsahu onemocnění.

Chirurgická léčba[edit | edit source]

  • Neinvazivní nádory lze léčit transuretrální resekcí (TUR) – je to relativně málo poškozující výkon, neovlivňuje funkci měchýře,
  • k ošetření povrchových struktur – koagulace nebo vaporizace laserem,
  • často ale pak přichází do 1 roku recidiva, proto pětileté přežití nepřesahuje 80 %,
  • proto se doporučuje u mnohočetných tu doplnit adjuvantně intravezikální CHT, intravezikální aplikaci IFN, BCG vakcíny, adriamycin, ozáření,
  • pokud tumor prorůstá do svaloviny – parciální cystektomie,
    • racionalita tohoto výkonu je zpochybňována vzhledem k multifokálnímu původu uroteliálních tu,
    • navíc je tu riziko implantačních meta, proto se dnes prakticky neprovádí,
  • při rozsáhlejších tumorech – radikální cystektomie s lymfadenektomií, u mužů s prostatektomií u žen s hysterektomií, adnexektomií,
    • je to velmi náročný výkon a jeho indikace je nutno důkladně zvažovat.

Radioterapie[edit | edit source]

  • Nejčastěji jako zevní ozáření, jako samostatná léčba se neužívá, pro četné NÚ,
  • ani jako neoadjuvance se nepotvrdil výraznější efekt,
  • zatím snad dobrý efekt by mohla mít radiochemoterapie (RCHT), ale není to podloženo studií,
  • je však nezastupitelná jako paliace (analgézie meta do skeletu, tlumení hemoragických komplikací).

Chemoterapie[edit | edit source]

  • Podává se buď lokálně nebo systémově,
  1. lokální – u difúzního ca in situ, u povrchních nádorů po provedené TUR a u papilárních (nejvýhodnější se dnes zdá mitomycin C, který se z měchýře prakticky nevstřebává a neohrožuje toxicitou),
  2. systémová – hlavní paliativní léčba pokročilých forem, nádor odpovídá na řadu cytostatik,
  • nejvíc odpovídá na – deriváty Pt, antracykliny, ifosfamid,
    • adjuvantní CHT – velmi užitečná zejména při postižení uzlin,
    • neoadjuvance – má mnoho nevýhod, nedělá se standardně.

Fotodynamická terapie[edit | edit source]

  • Může účinkovat u ca in situ a u papilárních ca.

Imunoterapie[edit | edit source]

  • Hlavně formou lokální aplikace BCG.

Prognóza[edit | edit source]

  • U neinvazivních je 5leté přežití 75–80 %.

Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Externí odkazy[edit | edit source]

Zdroj[edit | edit source]

  • BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2010. [cit. 16-06-2010]. <http://jirben.wz.cz>.