Hematurie

Z WikiSkript

Hematurie je přítomnost erytrocytů v moči. Ve většině případů se jedná o benigní příznak, ale může poukazovat i na závažné onemocnění urogenitálního traktu.

Kvantifikovat ji můžeme jako množství červených krevních elementů vztažené na objemovou jednotku (norma 10 ery/mikrolitr) nebo 2-3 erytrocyty v zorném poli při mikroskopickém vyšetření (u dětí 5 ery).

Dělení dle intenzity[upravit | editovat zdroj]

  • Makroskopická hematurie – viditelná pouhým okem
  • Mikroskopická hematurie – odhalí ji až cílené vyšetření

Mikroskopická hematurie je často asymptomatická, nachází se u 0,5–1 % školních dětí (asi u 3/4 mají erytrocyty glomerulární původ). Její intenzita může být ovlivněna fyzickou námahou (pochodová hemoglobinurie), přidruženými infekcemi nebo bez zjevné příčiny. Prevalence je vysoká, ale obvykle je benigní (při jednorázovém vyšetření větší skupiny – až u 4 % zdravé populace dětí). Děti, které při hematurii jeví subjektivní příznaky jako dysurie, bolesti břicha či beder, nebo patologické nálezy při funkčním vyšetření či laboratorním vyšetření je třeba co nejdříve vyšetřit na odborném pracovišti.

Dělení dle zdroje[upravit | editovat zdroj]

Prerenální hematurie[upravit | editovat zdroj]

Příčinou mohou být:

Renální hematurie[upravit | editovat zdroj]

Nejčastěji je původ z funkčního parenchymu ledviny:

Při glomerulonefritidě se vylučují hlavně typicky pozměněné erytrocyty – akantocyty (viz diferenciální diagnostika)

Hematurie může vzniknout i z hemodynamických poruch v ledvině – trombóza vena renalis, cévní malformace – hemangiom, aneurysma, arteriovenózní píštěl.

Postrenální hematurie[upravit | editovat zdroj]

Masivní posttraumatická hematurie

Hlavní příčiny jsou:

Může být též prvním příznakem Wilmsova tumoru (častěji koreluje s palpačním nálezem) či Grawitzova nádoru (vzácný u dětí). Mezi léky které mohou vyvolat hematurii patří – ATB (cefalosporiny, sulfonamidy, PNC, aminoglykosidy, amfotericin B), NSA; cyklofosfamid.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Mezi základní diagnostické metody patří:

  • anamnéza: RAdědičné metabolické poruchy, dědičné poruchy ledvin; ptáme se na infekce, léky, pocit žízně, enurézu, námahu;
  • fyzikální vyšetření – hledáme dysplastické změny (vady ledvin mají někdy typické průvodní vývojové dysplázie – anomálie boltce, syndaktylie na noze nebo polydaktylie), na kůži – otoky, purpura, …, měříme TK;
  • testovací diagnostické proužky;
  • vyšetření močového sedimentu.

Větší pozornost věnujeme makroskopické hematurii, u mikroskopické vyšetření opakujeme a dif. dg. řešíme až při opakovaných nálezech:

  • u dítěte s hematurií musíme vyšetření v průběhu několika dní opakovat (2–3×), až přítomnost ve více než v jednom vzorku je indikací k podrobnějšímu vyšetření;
  • při nejasné hematurii patří k rutině vyšetření moči všech příslušníků rodiny, možné příčiny jsou:

Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Podezření na hematurii může vzniknout i při benigním zabarvení moče po požití červené řepy a černého rybízu.

Kromě erytrocytů může moč do červena zbarvit i Hb, metHb, myoglobin, bilirubin, porfyriny, tyrozin, melanin. Od erytrocytů je rozliší vyšetření močového sedimentu. Dalším důvodem může být užívání léků mezi které patří sulfasalazin, adriamycin, ibuprofen, nitrofurantoin, fenytoin.

Dle dalších laboratorních vyšetření můžou nastat následující situace:

  • hematurie s bakteriurií – pokračujeme jako v dif. dg. infekcí močových cest;
  • izolovaná hematurie – bez jiných příznaků – nejčastější dif. dg. problém v dětské nefrologii:
    • UZ → při negativitě → fázový kontrast erytrocytů – deformace – glomerulární, normální – neglomerulární:
    • izolovaná neglomerulární – nejčastější její příčina je hyperkalciurie (vyšetříme Ca a kreatinin v moči); při negativitě vyloučíme koagulopatii;
    • izolovaná glomerulární – často po prodělané HSP, ale může být jediným příznakem vážného poškození ledvin – pátráme po glomerulonefritidě;
  • hematurie s proteinurií – poukazuje na poškození ledvin, poukazuje na glomerulonefritidu – vyšetříme sérologii.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.
  • BALD, Martin, Claudia BLATTMANN a Gerald HELLSTERN, et al. Kurzlehrbuch Pädiatrie : 211 Tabellen. - vydání. Thieme, 2012. 612 s. ISBN 9783131499417.