Hurá!   WikiSkripta jsou v novém! Vzhled ale není jediná věc, která se změnila, pod kapotou je novinek mnohem víc. Podívejte se na podrobnosti.

Červené krvinky

Z WikiSkripta

(přesměrováno z Erytrocyty)

Červené krvinky (neboli erytrocyty) jsou bezjaderné krevní elementy bikonkávního tvaru. Hlavní součástí erytrocytu je hemoglobin. U zdravého dospělého člověka vznikají v červené kostní dřeni. Odbourávány jsou v retikuloendotelovém systému, zejména ve slezině. Signálem pro odstranění buňky z oběhu je defektní komplex oligosacharidů, který je připojen na proteiny vnější membrány. Životnost erytrocytu v krvi je okolo 120 dní[1].

Vývoj erytrocytů[upravit | editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Erytropoesa.

Erytrocyt stejně jako ostatní krevní elementy pochází z kmenové buňky. Kmenová buňka se dále diferencuje do červené progenitorové řady v: proerytroblast → normoblast (bazofilní, polychromní a ortochromní) → retikulocyt → až v zralý erytrocyt. Přeměna retikulocytu na zralý erytrocyt trvá 24–48 hodin[2]. Během této maturace ztrácí buňka své organely (mitochondrie, ribosomy, cytoplazmatické enzymy).

Fyziologické hodnoty[upravit | editovat zdroj]

Červené krvinky patří k nejdůležitejším buňkám organismu zejména pro svou schopnost přenášet krevní plyny. Změny v jednotlivých parametrech mohou proto mít vážné následky.

Rozměry erytrocytu[upravit | editovat zdroj]

Schéma erytrocytu (rozměry odpovídají zaschlému krevnímu nátěru)
Parametr Hodnota
Průměr 7,5 μm [2]
Tloušťka na obvodu 2,6 μm [2]
Tloušťka ve středu 0,8 μm [2]
MCV (průměrný objem erytrocytu) 82–102 fl
MCH (průměrná hmotnost Hb v ery) 27–32 pg
MCHC (průměrná koncentrace Hb v ery) 310–360 g Hb/l ery

CAVE!!! Hodnoty platí pro krvinky v izotonickém roztoku. Na zaschlém krevním nátěru obarveném rutinní technikou se erytrocyty smršťují.

Hodnoty v krvi[upravit | editovat zdroj]

Krevní parametr Hodnota
Počet erytrocytů muži 4,3–5,7 × 1012/l
ženy 3,8–4,9 × 1012/l
Hematokrit muži 0,39–0,51
ženy 0,33–0,47
novorozenec 0,45–0,60 [2]
Životní cyklus erytrocytu

Funkce[upravit | editovat zdroj]

1. Přenos dýchacích plynů

Hlavní funkcí erytrocytů je přenos kyslíku z plic do tkání a oxidu uhličitého v opačném směru. Kyslík se váže na centrální atom železa hemoglobinu, CO2 se váže na hemoglobin nebo je v erytrocytech přeměněn na HCO3-.

2.  Pufrovací systém

Přítomnost hemoglobinu umožňuje erytrocytům pufrovat vodíkové kationty. Ve tkáních se H+ na Hb navazuje, v plicích se naopak z molekuly uvolňuje.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Hemoglobin jako pufr.

3.  Udržování viskozity krve
4.  Ochrana před volnými radikály

Antioxidační systémy vychytávají a neutralizují ROS a RNS

Morfologie erytrocytů[upravit | editovat zdroj]

Elektroforéza membránových proteinů erytrocytu

U zralého erytrocytu nenacházíme jádro ani většinu organel, proto není schopen proteosyntézy. Buňka má typický bikonkávní (piškotovitý) tvar, který se v krevním nátěru projeví jako projasnění uprostřed. Hlavní výhodou tohoto tvaru je zvětšení difúzní plochy pro výměnu plynů (až o 30% oproti kulovému tvaru[3] ). Povrch buňky tvoří pevná elastická membrána (plazmalema) propustná pro vodu a elektrolyty. Membrána je deformovatelná, proto mohou krvinky snadno procházet kapilárním řečištěm. Erytrocyty jsou tvořeny ze 40 % lipidy, 10 % sacharidy, 50 % proteiny[4]. Zhruba polovina proteinů lipidové dvojvrstvy je představována integrálními transmembránovými proteiny. Transmembránové proteiny společně s fibrilárními proteiny uvnitř buňky tvoří pevnou oporu pro tvar erytrocytu. Fibrilární proteiny tvoří síť pod membránou. Periferní proteiny pak tvoří zejména glykokalyx, který je základem existence krevních skupin. Některé proteiny (aktin, tropomyozin a další aktin vázající proteiny) tvoří spojovací komplex mezi vlákny spektrinu. Propojení mezi několika spojovacími komplexy má schopnost kontrakce, což usnadňuje průchod erytrocytu kapilárou.

Membránové proteiny[upravit | editovat zdroj]

Protein Doplňující informace
spektrin hlavní cytoskeletální protein, tvoří tetramery, má vysokou molekulovou hmotnost, má 4 vazebná místa → pro ankyrin, aktin, proužek 4.1 a samotný spektrin (autoasociace)
ankyrin ukotvení spektrinu k cytoplazmatické membráně (na integrální membránové proteiny)
kapnoforin (proužek 3) aniontový kanál – přesun chloridových iontů z cytoplazmy do okolí a naopak (Hamburgerův shift)
aktin řetězec F-vláknitého aktinu – má vazebná místa pro spektrin a proužek 4.1
proužek 4.1 tvoří tzv. ternární komplex = aktin + spektrin, ukotvuje k membráně (váže se na glykoforiny A, C)
glykoforiny A,B,C,D určují příslušnost jedince k MN systému, zajímavost: glykoforin A – má vazebná místa pro původce malárie

Pojmy vázané na změny parametrů erytrocytů[upravit | editovat zdroj]

Priceova-Jonesova křivka
Červená = Hemolytická anémie (mikrocyty)
Zelená = norma
Modrá = Perniciózní anémie (makrocyty)
Parametr Pojem Význam Příčina
Počet Erytropenie (erytrocytopenie, oligocytemie) snížení počtu ery anemie
Polycytemie zvýšení počtu erytrocytů např. při adaptaci na vyšší nadmořské výšky
Velikost Mikrocyty ery < 7 μm např. při nedostatku železa
Makrocyty ery > 9 μm např. při nedostatku vit. B12, B6 a kyseliny listové
Anizocytóza nestejná velikost buněk
Tvar Drepanocyty srpkovitý tvar ery hemoglobinopatie
Sférocyty kulovitý tvar Hereditární sférocytóza
Echinocyty trnité výběžky
Poikilocytóza nepravidelný tvar ery
Obsah Hb Hypochromie snížený obsah Hb
Anizochromie nestejný obsah Hb

Priceova-Jonesova křivka[upravit | editovat zdroj]

V krvi se normálně vyskytují krvinky menší a větší než je norma, což označujeme jako fyziologickou anizocytózu. Priceova-Jonesova křivka je grafickým znázorněním rozložení velikostí erytrocytů. Při různých patologických stavech dochází k posunům křivky.

Metabolismus erytrocytů[upravit | editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Metabolismus erytrocytů.

Výhradní zdrojem energie pro erytrocyty je glukóza, která je do buňky transportována přes GLUT-1 transportér. Uvnitř buňky je zpracovávána enzymy v cytoplazmě. Samotná produkce erytrocytů je ovlivňována hormonem erytropoetinem, který je produkován v ledvinách a játrech. (Obr.)


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4., přeprac. a uprav vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.
  • PECKA, Miroslav. Přehled laboratorní hematologie. Díl I, Krvetvorba, Červená krevní řada. 1. vydání. Praha : Galén, 1995. 144 s. ISBN 8085824280.
  • JUNQUIERA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O KELLEY, et al. Základy histologie. 1. vydání. Jinočany : H & H, 1997. 502 s. ISBN 80-85787-37-7.
  • KITTNAR, Otomar a Agamemnon DESPOPOULOS, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. KITTNAR, Otomar a ET AL.. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. s. 140. ISBN 978-80-247-3068-4.
  2. a b c d e JUNQUIERA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O. KELLEY. Základy histologie. 1. vydání. Jinočany : H&H, 1999. 502 s. s. 221. ISBN 80-85787-37-7.
  3. TROJAN, Stanislav a ET AL.. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. s. 121. ISBN 80-247-0512-5.
  4. KONRÁDOVÁ, Václava, Jiří UHLÍK a Luděk VAJNER. Funkční histologie. 2. vydání. Jinočany : H & H, 2000. 291 s. s. 100–103. ISBN 80-86022-80-3.