Ektropium (oftalmologie)
| Ektropium | |
| Ectropion | |
 Jizevnaté ektropium na obou dolních víčkách | |
| Klinický obraz | odstávání, příp. až vyvracení okraje víčka od povrchu bulbu |
|---|---|
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN | [https://mkn10.uzis.cz/prohlizec/H02.1 H02.1, vrozené ektropium:Q10.1 H02.1, vrozené ektropium:Q10.1] |
| MeSH ID | [https://www.medvik.cz/bmc/link.do?id=D004483 D004483 D004483] |
| MedlinePlus | [https://medlineplus.gov/ency/article/001007.htm 001007.htm 001007] |
| Medscape | 1212398 |
Jako ektropium označujeme změnu normálního postavení okrajů očních víček projevující se jako odstávání, příp. až vyvracení okraje víčka (většinou dolního) od povrchu bulbu. Odstává-li pouze vnitřní třetina víčka, hovoříme o everzi slzného bodu.
Terapie spočívá ve většině případů v chirurgické korekci, která se liší podle klinického nálezu.
Klinický obraz a terapie[upravit | editovat zdroj]
Obecně se v první fázi objevuje výrazné 
slzení, které je zapříčiněno poruchou nasávání slz způsobenou everzí dolního slzného bodu. Pacient si slzy utírá, tím víčko stahuje a stav zhoršuje. Při dlouhotrvajícím ektropiu postupně dochází k hyperémii a ztluštění spojivky, někdy až k její metaplázii (tento stav většinou nalézáme jako konečné stádium u neléčených periferních paréz n. VII, kdy po počátečním lagoftalmu ochabují svaly okolo oka). Někdy můžeme nalézt expoziční keratopatii až keratitidu v dolní polovině rohovky. [1]
Involuční (atonické) ektropium[upravit | editovat zdroj]
Atonické ektropium je nejčastější formou a nacházíme ho zejména na dolním víčku u starých pacientů, kde je příčinou ochablost tkání a obrna pretarzální části m. orbicularis oculi.
Terapie spočívá v horizontálním zkrácení víčka v místě temporálního okraje, tj. laterální kantální závěs, kterým dosáhneme opětovného přilnutí víčka k bulbu.[1]
Kongenitální ektropium (epiblepharon)[upravit | editovat zdroj]
Tento typ ektropia je autozomálně dědičný, samostatně se vyskytuje vzácně (často je spojen např. s ptózou) a s růstem obličeje spontánně mizí. Postihuje častěji horní víčka.[2]
Terapií je sešití laterálních okrajů víček, přesun nebo přenos kůže.[1]
Paralytické ektropium[upravit | editovat zdroj]
V důsledku snížené funkce m. orbicularis oculi pacient nemůže úplně zavřít oční štěrbinu a dochází ke vzniku lagoftalmu. Příčinou je nejčastěji paréza n. VII.
Terapeutickou metodou je sešití víčkových okrajů, tzv. zevní tarzorafie.[2]
Jizevnaté ektropium[upravit | editovat zdroj]
Vzniká zejména při tahu jizevnatých změn na kůži víček a okolí, často u popálení, poleptání, traumatu nebo nádorů víček.
Terapie je poměrně složitá; provádí se „Z-plastika“ v místě trakční jizvy[1], u rozsáhlejších jizevnatých procesů se přistupuje k excizi jizvy a plastickému krytí kůží z druhého víčka nebo z oblasti processus mastoideus. [2]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d KUCHYNKA, Pavel, et al. Oční lékařství. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. 812 s. ISBN 9788024711638.
- ↑ a b c ROZSÍVAL, Pavel, et al. Oční lékařství. 1. vydání. Galén, Karolinum, 2006. 373 s. ISBN 80-7262-404-0.
Zdroje[upravit | editovat zdroj]
ROZSÍVAL, Pavel. Oční lékařství. 1. vydání. Galén, 2006. 373 s. ISBN 9788072624041.
