Elastomery

Elastomery jsou pružné syntetické otiskovací materiály (vulkanizující polymery podobné kaučukům) tuhnoucí chemicky, a to buď polyadicí nebo polykondenzací.

Obecné vlastnosti elastomerů

• vysoká úroveň pružné deformace;
• nejlepší schopnost reprodukce;
• objemová stabilita.

Užití k otiskům náročným na přesnost (fixní protetika).

Všechny elastomery jsou dvousložkové – báze + aktivační složka.

Polyétery

Typ pasta/pasta.

• Pasta – báze: éterové polymery s koncovými etyleniminovými skupinami (60 %), plniva (SiO₂ – křemelina – 40 %), změkčovadla.
• Pasta – katalyzátor: kyselina sulfonová (20 %), změkčovadlo (dioktylftalát – 65 %), plniva (SiO₂).

Polyétery jsou slabě hydrofilní, tixotropní a objemově stabilní.

• Lžíce: individuální.
• Technika: jednodobá monofázová.
• Použití: pro otiskování fixních částí kombinovaných nesponových náhrad, pro otiskování hybridních protéz, v implantologii, při tvorbě inlejí, onlejí, estetických fazet, lepených můstků, pro otiskování bezzubých částí alveolárního výběžku.
• Kontraindikace: subgingivální schůdková preparace.
• Nevýhody:absorpce vody při kontaktu s vodným roztokem (problémem je i vysoká vzdušná vlhkost), horší biokompatibilita, možný vznik alergických reakcí.

Silikony

Silikonové otiskovací hmoty dělíme podle typu tuhnutí na kondenzační C-silikony a adiční A-silikony. Jednotlivé silikony se ještě dělí podle viskozity na: heavy/putty, creme/light, pasta/medium.

• Lžíce: rigidní.
• Technika: jednodobá monofázová, jednodobá dvoufázová, dvoudobá dvoufázová.
• Použití: fixní i snímatelná protetika.

Kondenzační C-silikony

• Báze: (solid/pasta/krém)
  • Polymer: Hlavní složkou je olejovitý polydimetylsiloxan (α-ω-hydroxypolydimetylsiloxan) s volnými hydroxylovámi skupinami.
  • Plniovo: 10–80 % (dle viskozity) TiO₂, ZnO, silikáty a další.
• Aktivační složka: (tekutina/pasta)
  • Katalyzační složka C-silikonů je tvořena tetrafunkčními alkoxysilany, které reagují s hydroxylovanými skupinami hlavní složky za přítomnosti katalyzačních látek (oktoát zinečnatý, dilaurát dibutylzinečnatý).
• Tuhnutí:
  • Při kondenzaci dochází ke kontrakci, a to úměrně s množstvím plniva (0,35–1,0 % během 24 hodin). Méně aktivační složky prodlouží dobu tuhnutí, více aktivační složky na rychlost nemá vliv, ale dojde ke smrštění a snížení pružnosti.
  • Tuhne 3–5 minut.
• Příprava:
• Použití: univerzální otiskovací hmota, hlavně ve fixní protetice jako hlavní otisk.
  • Fixní protetika
    • Solid – situační otisk: Dvojí míchání, dvojí otiskování.
    • Pasta – situační otisk: Dvojí míchání.
    • Krém – detailní otisk: Dvojí míchání, dvojí otiskování.
  • Snímací protetika
    • Pasta – myodynamický otisk v IL.
• Nevýhody: možná toxicita, kontaktní alergická reakce, přechodný erytém ústní sliznice, herpes labialis, nutné zpracovat otisk do 12–24 hodin.

Adiční A-silikony

Typ pasta/pasta.

• Pasta – báze: polydimetylsiloxan s volnými vinylovými skupinami.
• Pasta – katalyzátor: divinylpolysiloxan, organické platinové pojivo.

Výsledek po adiční polymeraci: vícefunkční organohydrogenpolysiloxan s etylovými můstky. Při tuhnutí dochází ke kontrakci o 0,05 %.

• Nevýhody: hydrofóbie, sírany a kovové sole způsobují inhibici tuhnutí, vysoká cena

Polysulfidy

Základní hmotu tvoří makromolekulární polysulfidy s SH-skupinami (markaptanová skupina). Ostatní látky jsou: ZnO, CaSO₄, TiO₂. V katalyzační pastě se hlavně nachází oxid olovnatý, který má za účel katalyzovat reakci tuhnutí. Dalšími složkami katalyzační pasty jsou síra a oleje. Polymerují polykondenzační reakcí. Při ní se na povrch otisku dostává voda, která je vedlejším produktem polykondenzační reakce. Tato reakce probíhá dlouhou dobu a je nutné nechat otisk 5 minut v klidu po skončení otiskování (potom, co se zdá, že ztuhl).

• Lžíce: individuální.
• Technika: jednodobá monofázová, jednodobá dvoufázová.
• Nevýhody: možné toxické působení, při kontaktu v ráně může dojít k zánětu.

Odkazy

Související články

• Hydrokoloidní otiskovací hmoty
• Otiskovací lžíce
• Otiskování
• Otiskovací hmoty
• Sádra

Použitá literatura

• HUBÁLKOVÁ, Hana a Jana KRŇOULOVÁ. Materiály a technologie v protetickém zubním lékařství. 1. vydání. Praha : Galén, 2009. 301 s. ISBN 978-80-7262-581-9.