Extrakční páky

Z WikiSkript
Extrakční Barryho páka.
Extrakční Beinova páka.

Extrakční páky rozlišujeme na extrakční páky kořenové a extrakční páky na celé zuby.

  1. Beinova páka – je univerzální, rovná, žlábková, používá se k přerušení dentogingiválního úponu před extrakcí, k extrakci kořenů v dolní i horní čelisti, k extrakci celých zubů POUZE při neporušeném zubním oblouku,
  2. Barryho páka – s příčnou rukojetí, s trojúhelníkovitým pracovním koncem,
  3. Schlemmerova páka – rovná, s hruškovitým držadlem a zdrsnělou opěrkou pro palec, párová,
  4. Špinarova páka – rovná nebo příčná rukojeť, párová,
  5. Leclusova páka – s příčnou rukojetí, nebezpečná, lze použít k extrakci dolních zubů moudrosti s distálně zahnutými kořeny s volným místem za zubem a POUZE v neporušeném zubním oblouku, nepárová, moc se nepoužívá,
  6. Winterova páka – ostrá, a proto nebezpečná, s příčnou rukojetí, párová, už se nepoužívá.

Beinova páka[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Beinova páka je nepárová. Má hruškovitou rukojeť. Paralelně s dlouhou osou rukojeti vybíhá stvol, který je zakončený pracovní částí, která má tvar žlábkovitého dlátka. Páka se používá pro extrakci celých zubů, kořenů a k rozvolnění dentogingiválního úponu.

Technika práce: Hruškovitou črukojeť vložíme do dlaně a ukazovák přiložíme na stvol paralelně s dlouhou osou nástroje. Páka proniká mezi stěnu alveolu a povrch zubu, přičemž žlábek je obrácený směrem k zubu. S pákou provadíme krátké exkurze střídavě vpravo a vlevo podél dlouhé osy zubu. Tím dochází k rozvolňovaní periodontálních ligament. Druhou rukou budeme přidržovat alveolus. Obdobným způsobem uvolňujeme dentogingivální úpon, přičemž přerušujeme ligamentum circulare.

Barryho a Winterova páka[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jedná se o párové páky. Rukojeť páky má uprostřed šestiboký tvar se zaobleným zakončením. Z prostřední části páky vybíhá kolmo (Winterova páka) nebo šikmo prohnutě (Barryho páka) stvol, který je zakončen pracovní částí. Pracovní část je téměř kolmo posazena na stvol. Má tvar rovnoramenného trojuhelníku, který je na jedné straně konkávní a na druhé konvexní. Páka se používá na extrakci kořenů dolních molárů v případě, že jeden kořen je již extrahovaný a druhý zůstává v alveolu.

Technika práce: Rukojeť vložíme do dlaně a ukazovák přiložíme na stvol. Pracovní část páky zavádíme do alveolu do prázdného místa po již extrahovaném kořeni tak, že konvexní strana je přiložena ke stěně alveolu a konkávní část je přiložena k interradikulárnímu septu a neextrahovanému kořeni. Rotačním pohybem v dlouhé ose stvolu nejprve nalomíme interradikulární septum (pokud je stále přítomno). Páka je v horní čelisti kontraindikována, protože hrozí přetlačení kořene do antra.

Schlemmerova páka[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Páka je párová. Rukojeť páky je podobná Beinově páce – má hruškovitý tvar. Pracovní část je naopak podobná Winterově a Barryho páce. Stvol odstupuje od rukojeti paralelně s dlouhou osou rukojeti. Uprostřed stvolu se nachází rozšíření s drsným povrchem, kam se položí palec.

Technika práce: Se Schlemmerovou pákou se pracuje stejně jako s Winterovou a Barryho pákou. Použití je stejné.

Leclusova páka[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Leclusova páka má rukojeť tvaru osmibokého hranolu. Z prostřední části rukojeti vybíhá stvol kolmo na rukojeť. Stvol je zakončen pracovní částí – hrotem bajonetovitého tvaru. Ten má dvě plošky – jednu rovnou a druhou konvexní.

Technika práce: Rukjeť páky vložíme do dlaně a ukazováček přiložíme na stvol. Pracovní část zavádíme z vestibula mezi poslední a předposlední molár. Prstem druhe ruky přidržujeme alveolus a bráníme pracovní části, aby svým koncem na linguální straně zranila jazyk. Konvexní strana pracovní části je přiložena k neextrahovanému zubu a plochá strana je přiložena k extrahovanému zubu. Provádíme rotační phyb v dlouhé ose zubu – tím působíme na zub vektorem síly, který má vertikální a horizontální složku. Vertikální složka tlačí zub koronárně z alveolu a horizontální složka odtlačuje zub dorzálně. Leclusova páka musí být vždy použita při zachovalém zubním oblouku nebo alespoň v případě, kdy jsou před extrahovaným zubem zachovány alespoň dva zuby. Pokud je druhý dolní molár sanován rozsáhlejší výplní nebo nese protetickou náhradu, mohlo by extrahovaní posledního dolního moláru tento zub ohrozit. Při extrakci dolního třetího moláru také hrozí fraktura mandibuly v oblasti angulus mandibulae (zde je jedna z predilekčních oblastí mandibuly, která je zesalbena dochází zde k frakturám). K těmto frakturám dochází zejména u starších osob, u kterých je kost atrofovaná.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • SVOBODA, Otto, et al. Stomatologická propedeutika : Učebnice pro lékařské fakulty. 1. vydání. Avicenum, 1984. 392 s. 
  • HRUBÝ, Jan. Extrakce zubů [přednáška k předmětu Orální chirurgie 1, obor Zubní lékařství, 1. LF UK]. Praha. 2017. 
  • MAZÁNEK, Jiří, et al. Stomatologická propedeutika : -. 1. vydání. 2014.