Plicní objemy

Z WikiSkript

(přesměrováno z Funkční reziduální objem)


Plicními objemy označujeme objemy prostorů, které zabírá vzduch v plicích během dýchání. Kombinací jednotlivých objemů vznikají tzv. plicní kapacity.[1]

Měřené parametry dělíme na:

  • Dynamické – záznam proudění vzduchu v dýchacích cestách informují o obstrukčních poruchách.

Všechny objemy, které se v různých publikacích uvádějí, jsou pouze průměrné hodnoty. Tyto objemy jsou individuální. Jsou ovlivněny výškou, hmotností, stářím, trénovaností, pohlavím a zdravotním stavem. V praxi se proto udává hodnota absolutní v litrech a relativní v procentech, která srovnává naměřené výsledky s osobami stejného věku, pohlaví, výšky a hmotnosti.

Statické objemy[upravit | editovat zdroj]

Dechový objem (VT nebo TV, tidal volume) je objem jednoho vdechu. Má hodnotu 0,5 l[2]. Obsahuje i tzv. mrtvý prostor (anatomický mrtvý dýchací prostor), který označuje objem dýchacích cest až po terminální bronchioly. Jeho objem je 150 až 200 ml[2]. Tento objem může být ještě navýšen o objem takových alveolů, které nejsou schopny výměny dýchacích plynů. Pak se tento objem nazývá celkový (funkční) mrtvý dýchací prostor.

Člověk má ještě po výdechu normálním možnost vydechnout usilovně a tím ze sebe dostat dýchací plyny o objemu kolem 1,7 l[2]. Tento objem se nazývá rezervní exspirační objem (ERV).

Podobně je tomu i u nádechu. Můžeme se nadechnout i po normálním nádechu ještě usilovně a vdechnout tak objem asi 3 l[2] vzduchu. Tomu se říká rezervní inspirační objem (IRV).

I přes naši veškerou snahu nejsme schopní úplně vyprázdnit plíce. Vždy v nich zůstane asi 1,3 l[2] vzduchu. Tomuto objemu se pak říká reziduální objem (RV).

Pro stanovení reziduálního objemu se využívá heliové diluční metody.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Funkční vyšetření kardiorespiračního systému.

Plicní objemy

Statické kapacity[upravit | editovat zdroj]

Vitální kapacita (VC) – součet dechového objemu, inspiračního rezervního objemu a exspiračního rezervního objemu (maximální nádech – maximální výdech);

VC = VT + IRV + ERV

Celková plicní kapacita (TLC) – součet vitální kapacity a reziduálního objemu;

TLC = VC + RV = IRV + VT + ERV + RV

Funkční reziduální kapacita (FRC) – objem vzduchu v plicích po volném výdechu;

FRC = ERV + RV

Dynamické objemy[upravit | editovat zdroj]

Minutová ventilace plic (VE) – dechový objem (VT) násobený frekvencí dechů za minutu, v klidu je to asi 8 l/min[3].;

  • Alveolární ventilace (VA) je minutová ventilace plic – minutová ventilace mrtvého prostoru;
  • Maximální minutová ventilace (MMV, Vmax) určuje největší možnou minutovou výměnu dýchacích plynů (max. 200 l/min[3]);
Rozdíl mezi obstrukcí a restrikcí

Jednovteřinová vitální kapacita (FEV1) – objem vzduchu, který je vydechnutý při usilovném výdechu za první sekundu;

Tiffeneaův index je podíl FEV1 a VC. Pomáhá při diagnoze obstrukční a restrikční plicní nemoci. Fyziologická hodnota se udává 80 % (0,8).

Při restrikční nemoci hodnota Tiffeneaův indexu bývá normální až zvýšená.
Pří smíšené nemoci, obstrukční i restrikční je hodnota snížená.
např. FEV1/VC = 0,7 -> na místě podezření na astma, CHOPN,...


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. PAUL,. DocCheck Flexikon [online]. [cit. 2019-04-15]. <https://flexikon.doccheck.com/de/Lungenvolumen>.
  2. a b c d e SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 6. vydání. Praha : Grada, 2003. 435 s. s. 112-114. ISBN 80-247-0630-X.
  3. a b KITTNAR, Otomar a ET AL.. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. s. 274. ISBN 978-80-247-3068-4.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4., přeprac. a uprav vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.


  • SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 6. vydání. Praha : Grada, 2003. 435 s. s. 112-14. ISBN 80-247-0630-X.


  • KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. s. 273-280. ISBN 978-80-247-3068-4.