Gonioskopie
Gonioskopie je oftalmologická diagnostická metoda vyšetření úhlu přední oční komory. Využívá se pro rozlišení glaukomu s otevřeným, uzavřeným či částečně uzavřeným úhlem. Ke gonioskopii se používá biomikroskop a speciální kontaktní čočka, která se přikládá na rohovku v lokální anestezii. Zobrazuje nám zvětšený stereoskopický obraz předněkomorového úhlu. Užívají se dva typy goniočoček, buď s přímým výstupem světla, či nepřímým s využitím zrcadel a štěrbinové lampy.
Při gonioskopii hledíme na šíři úhlu, náplň Schlemmova kanálu, srůsty kořene duhovky, uloženiny pigmentu, cévní novotvorbu úhlu atd.
Přímá gonioskopie
Dnes se již moc neužívá pro větší obtížnost. Používá se při ní Koeppeho konvexní čočka přiložená na rohovku v lokální anestezii. Pacient při vyšetření leží na zádech, získáme široký pohled na komorový úhel s dobrým zvětšením, s použitím mikroskopu i zobrazení drobných detailů. Nelze použít se štěrbinovou lampou.
Nepřímá gonioskopie
Jedná se o rychlejší vyšetření nejčastěji pomocí Goldmannových goniočoček a štěrbinové lampy, pacient je vyšetřen vsedě. Goldmannovy goniočočky mívají různý počet odrazových ploch (zrcadel) k vyšetření jednak úhlu přední komory, tak i k vyšetření periferie očního pozadí. Čočka se přikládá na znecitlivělou rohovku, jejím pootáčením prohlédneme celých 360°. Goldmannova čočka navíc stabilizuje oční kouli, umožňuje tedy provádění laserové trabekuloplastiky. Dalšími typy nepřímých goniočoček jsou Zeissova, Posterova, Sussmannova, van Beuningenova.
Odkazy
Související články
Externí odkazy
Použitá literatura
- ROZSÍVAL, Pavel, et al. Oční lékařství. 1. vydání. Galén, Karolinum, 2006. 373 s. ISBN 80-7262-404-0.
- VOKURKA, Martin, et al. Velký lékařský slovník. 7. vydání. Praha : Maxdorf, 2007. ISBN 978-80-7345-130-1.
