Gonioskopie
Gonioskopie je oftalmologická diagnostická metoda vyšetření úhlu přední oční komory. Využívá se pro rozlišení glaukomu s otevřeným, uzavřeným či částečně uzavřeným úhlem. Ke gonioskopii se používá biomikroskop a speciální kontaktní čočka, která se přikládá na rohovku v lokální anestezii. Zobrazuje nám zvětšený stereoskopický obraz předněkomorového úhlu. Užívají se dva typy goniočoček, buď s přímým výstupem světla, či nepřímým s využitím zrcadel a štěrbinové lampy.
Při gonioskopii hledíme na šíři úhlu, náplň Schlemmova kanálu, srůsty kořene duhovky, uloženiny pigmentu, cévní novotvorbu úhlu atd.
Přímá gonioskopie[edit | edit source]
Dnes se již moc neužívá pro větší obtížnost. Používá se při ní Koeppeho konvexní čočka přiložená na rohovku v lokální anestezii. Pacient při vyšetření leží na zádech, získáme široký pohled na komorový úhel s dobrým zvětšením, s použitím mikroskopu i zobrazení drobných detailů. Nelze použít se štěrbinovou lampou.
Nepřímá gonioskopie[edit | edit source]
Jedná se o rychlejší vyšetření nejčastěji pomocí Goldmannových goniočoček a štěrbinové lampy, pacient je vyšetřen vsedě. Goldmannovy goniočočky mívají různý počet odrazových ploch (zrcadel) k vyšetření jednak úhlu přední komory, tak i k vyšetření periferie očního pozadí. Čočka se přikládá na znecitlivělou rohovku, jejím pootáčením prohlédneme celých 360°. Goldmannova čočka navíc stabilizuje oční kouli, umožňuje tedy provádění laserové trabekuloplastiky. Dalšími typy nepřímých goniočoček jsou Zeissova, Posterova, Sussmannova, van Beuningenova.
Odkazy[edit | edit source]
Související články[edit | edit source]
Externí odkazy[edit | edit source]
Použitá literatura[edit | edit source]
- ROZSÍVAL, Pavel, et al. Oční lékařství. 1. vydání. Galén, Karolinum, 2006. 373 s. ISBN 80-7262-404-0.
- VOKURKA, Martin, et al. Velký lékařský slovník. 7. vydání. Praha : Maxdorf, 2007. ISBN 978-80-7345-130-1.