Historie psychiatrie

Z WikiSkript

Pojem psychiatrie, složený ze slov duše (psyche) a lékař (iatrós), byl poprvé použitý německým lékařem Johannem Christianem Reilem v roce 1808, ale psychiatrické nemoci dnešního chápání jsou jedny z vůbec prvně popsaných nemocí.

Vývoj psychiatrie v jednotlivých epochách[upravit | editovat zdroj]

Starověk[upravit | editovat zdroj]

Tehdejší řešení problémů bylo velmi úzce spjato s filosofií a náboženstvím (proto termín „duševní poruchy“).

  • Ebersův papyrus – 1550 př. n. l., jeden z nejstarších lékařských dokumentů, popisuje deprese.
  • Bible – např. král Saul (11. st. př. n. l.) měl deprese, bipolární poruchu a je první popsána muzikoterapie (David hraje na lyru)[1].
Ebersův papyrus

Antika[upravit | editovat zdroj]

Hippokrates

Vysvětlení duševních poruchy se zaměřovalo na organický původ.

  • Hippokrates
    • tvrdil, že duševní nemoci vznikají poruchou mozku, hledal anatomické příčiny, vliv nerovnováhy tělesných tekutin;
    • traktát „O božské nemoci“ – navzdory dosavadnímu smýšlení o nemocích píše, že epilepsie nemá nadpřirozené příčiny.
  • Galén – tvrdil, že duševní onemocnění mohou být způsobena přímým poškozením mozku nebo odpovědí na poškození jiné části těla.

Středověk[upravit | editovat zdroj]

Po pádu říše římské nastal na území Evropy úpadek humanity a vědy. Jistý vliv měl i nástup křesťanství a jeho postoj ke světu jako dokonalému Božímu dílu, které není třeba studovat. V arabském světě, kde od 9. století vznikaly zařízení pro duševně nemocné, se věnoval psychiatrii hlavně Avicenna.

  • Codex Theodosianus (Theodosiův kodex, 438 n. l.) – odsuzuje magii, navrhuje trestání posedlých, čarodějnic a kouzelníků, duševními poruchami se zabývá démonologie;
  • 1247 – založení Betlémské královské nemocnice, prvního zařízení pro duševně nemocné v Evropě[2]
  • 1486 – Vydání „Malleus maleficarum“ (Kladivo na čarodějnice) – dílo obhajující hony na čarodějnice (často tak byly označovány právě psychicky nemocné ženy).

Novověk[upravit | editovat zdroj]

V průběhu renesance byli duševně nemocní označováni inkvizicí jako "posedlí ďáblem" a následně pronásledováni, mučeni a upalováni. Někteří myslitelé se však pokoušeli o změnu přístupu (Thomas Moore, F. Bacon, …).

  • Johann Weyer (16. stol.) — lékař, který jako první vystoupil proti pronásledování čarodějnic, sepsal dílo De prestigiis daemonum; jedná se o první psychiatrickou revoluci[1].
  • 1755 – Marie Terezie zrušila zákon o čarodějnictví (i přesto došlo v 19. století k několika upálením).

Osvícenství přineslo skutečnou reformu péče o psychiku, byly zakládány psychiatrické nemocnice, zkoumány teorie příčin chorob atd.

  • 1784 – zřízení "Narrenturmu" (věže bláznů), prvního zvláštního oddělení pro duševně nemocné v Rakousku-Uhersku (Vídeň).
  • 1790 – založena dnešní VFN společně s ústavem pro duševně choré (Custodiae mente captorum), německy „Tollhaus“ (blázinec)
  • Philippe Pinel (18. stol.) — přetvořil vězení Bicêtre a vězení Salpêtrière v léčebny duševně chorých se skutečnou péčí (psychoterapie, psychodrama, režimová terapie), období tzv. druhé psychiatrické revoluce[1].

19. století[upravit | editovat zdroj]

  • Od r. 1821 vyučováno „chorobomyslnictví“.
  • Později přesunuto do augustiniánského kláštera u kostela sv. Kateřiny – Ústav pro choromyslné království českého.

20. století[upravit | editovat zdroj]

  • Baden-Baden — skupina psychiatrů rozvíjela popisy a terminologii[1].
  • Nobelova cena za malarioterapii progresivní paralýzy — Julius Wagner von Jauregg[1].
  • Nobelova cena za leukotomie — Egas Moniz[1].
  • Objevení elektrokonvulze a zavedení do praxe — Lucio Bini a Ugo Cerletti
  • 1952 — úspěšné použití chlorpromazinu u psychotických pacientů, původně vyvíjeného jako antihistaminikum
  • Rozvoj psychiatrie s osvětlením molekulárních mechanismů, zobrazovacích metod a genetických podkladů chorob — třetí psychiatrická revoluce[1].
  • V období nacistické a komunistické nadvlády, i za cenu zkreslené či akcentované diagnozy, psychiatrie „zachraňovala“ politické oběti režimu (radši z nich udělala na oko postižené, než aby museli být podrobeni výkonu trestu).
  • Dopad komunismu na psychiatrii u nás:
    • zdůraznění Pavlovova učení při teorii vzniku všech psychických poruch;
    • biologické zaměření, omezení integrace s psychoterapií.

Směry psychiatrie[upravit | editovat zdroj]

Biologický[upravit | editovat zdroj]

  • Neurovědecký, spíše neurologie (1861 – Brocovy arey apod.).
  • Emil Kraepelin – přednosta psychiatrie ve Vídni (tehdy tam působil též Alzheimer, Nissl apod., …), založil klasifikaci hlavních psychických poruch.
  • Další objevy: Alzheimer – plaky a neurofibrily.
  • Wagner-Jaurreg: léčba progresivní paralýzy malárií.
  • 1927 – Sakel: léčba schizofrenie inzulínovými kómaty.
  • 1938 – Cerletti a Bini: elektrokonvulzivní terapie (EKT, ECT) .
  • Rozvoj psychofarmak.

Psychologický[upravit | editovat zdroj]

Sigmund Freud
  • Důraz na faktory ovlivňující vývoj osobnosti.
  • Snaha odvodit vznik nemocí z poruch vývoje osobnosti od narození a z překonávání určitých uzlových bodů vývoje.
  • Hlavní a první – Freudova psychoanalýza, nevědomí.
  • Antipsychiatrie.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g RABOCH, Jiří. Zahájení a úvod: psychiatrie a společnost [přednáška k předmětu Psychiatrie, obor Všeobecné lékařství, 1. Lékařská fakulta Univerzita Karlova]. Praha. 1.10.2012. Dostupné také z <https://el.lf1.cuni.cz/p5_uvod>. 
  2. -. ExtraStory [online]. [cit. 2018-10-02]. <http://extrastory.cz/portrety-hruzy-takhle-vypadali-pacienti-nejstrasnejsiho-britskeho-blazince.html>.