Játra/Histologie jater

Hepatocyt

Polyedrická buňka o rozměrech cca 20–30 μm. Běžně obsahuje jedno nebo dvě jádra, která mohou být polyploidní. Je to buňka všestranná s vysokou metabolickou aktivitou. Na straně obrácené ke kapiláře (do Disseho prostoru) obsahuje mikroklky pro větší plochu na vstřebání živin.

Buňka obsahuje eosinofilní cytoplazmu, zejména díky četným mitochondriím a hladkému endoplazmatickému retikulu. To má hned několik funkcí – zejména methylaci, oxidaci a konjugaci k úpravě xenobiotik, než se vyloučí z těla.

Přítomno je i drsné endoplazmatické retikulum pro proteosyntetickou aktivitu. Ta vytváří shluky v tzv. bazofilní tělíska. Zde jsou syntetizovány jak proteiny potřebné pro buňku, tak proteiny krevního séra (tj. albuminy, protrombiny, fibrinogeny, lipoproteiny). Ty se neskladují, ale rovnou unikají do krevního řečiště.

V hrubých, elektrodenzních granulech skladuje buňka jaterní glykogen, který se vytváří nebo degraduje pro potřeby organismu.

Mezi další velmi významné součásti hepatocytu řadíme vysoký počet mitochondrií (kolem 2 000), lyzozomy, peroxizomy nebo Golgiho komplexy. Zásadní je i sekrece žluči.

Histologický preparát

Stavba jaterního parenchymu

Morfologickou jednotku parenchymu tvoří jaterní buňky, které vytvářejí trámce. Mezi těmito trámci jsou fenestrované sinusoidy, kudy přicházejí živiny z v. portae a okysličená krev z a. hepatica propria. Tyto trámce spolu s cévami vytváří radiálně uspořádaný útvar lobulus venae centralis s centrální žílou uprostřed. Ta probíhá osou lalůčku a sbírá krev ze sinusoid, kterou odvádí pryč z jater.

Detail jaterní sinusoidy a umístnění jednotlivých buněčných typů

Kontakt krve ve fenestrované kapiláře s mikroklky hepatocytů zajišťuje Disseův prostor (perisinusoidový), kam se krev vylévá. Na luminu sinusoid se dále nachází Kupfferovy buňky (fagocyty) a málo časté Itoovy buňky, které ve své cytoplazmě skladují lipidové kapénky, mikrofilamenta, vitamin A a další významné složky. Mají také podpůrnou funkci při regeneraci jater.

Žlučové cesty a triády

 Podrobnější informace naleznete na stránce Žlučové cesty.

Na styku dvou hepatocytů se nachází také žlučový kanálek jehož stěny tvoří jen stěny jaterních buněk. Postupně přechází v ductus biliferi interlobulares. Ty odchází v portobiliárních prostorech, které obsahují tři útvary:

• arteria interlobularis z a. hepatica propria, která do lalůčku vstupuje;
• vena interlobularis z v. portae, která rovněž do lalůčku vstupuje;
• ductus bilifer interlobularis, který z lalůčku vystupuje.

Tento útvar se souhrnně nazývá trias hepatica (Glissonova trias). Cévy sem přišly z porta hepatis, kdy v. portae povětšinou a. hepatica propria doprovází. Ductus biliferi se sbíhají ve větší a opouštějí portu jako ductus hepaticus dexter et sinister.

Krevní průtok

Funkční průtok játry zajišťuje v. portae, která přivádí vstřebané živiny ze střev. Výživnou složku pro játra samotná tvoří a. hepatica propria, která je jednou z hlavních větví truncus coeliacus. Přesto se na výživě hepatocytů kyslíkem podílí málo.

Po vstupu přes porta hepatis se obě cévy větví a vznikají aa. et vv. interlobulares – součást trias hepatica. V portobiliárním prostoru navíc vysílají aa. et vv. circumlobulares (distribuční cévy), které jaterní lalůčky obkružují.

V trias hepatica se žíla s tepnou spojí v jaterní sinusoidu mezi jaterními trámci a pokračují až do středu lalůčku ve v. centralis. Ty se spojují až v vena hepatis, která se v sulcus venae cavae vlévá do dolní duté žíly.

Primární jaterní acinus a portální lalůček

Jaterní lalůček (modře), portální lalůček (zeleně), jaterní acinus (červeně)

Primární jaterní acinus je funkční jaterní jednotkou, tvořen pomyslnými dvěma trojúhelníky, které se v základnách dotýkají a mají ve svém vrcholu v. centralis. Je zásoben jednou cirkumlobulární žilou a arterií. Ty vysílají cévy do sinusoid dvou přilehlých lalůčků. Primární jaterní acinus se histologicky ještě dělí na tři zóny:

• zóna I – střed jaterního acinu, je nejblíže cirkumlobulární žíle a tepně, proto je zde nejvyšší kyslíkové a živinné zásobení;
• zóna II – je dále od středu jaterního acinu, menší kyslíkové a živinné zásobení;
• zóna III – nejblíže k centrální véně, zde dorazí kyslík a živiny jako poslední.

Toto dělení má funkční význam hlavně pro zkoumání patologických stavů.

Portální lalůček má vrcholy ve třech centrálních žilách se středem v portální triádě. Zaujímá tak funkční části tří jaterních lalůčků.