Kardiomyocyt

Z WikiSkript

Kardiomyocyt je terminálně diferenciovaná, postmitotická buňka srdeční svaloviny. Svým tvarem připomíná písmeno Y (85–100 μm délka a 15 μm šířka[1]). Její koncové výběžky jsou interkalárními disky napojeny na další buňky. Tímto způsobem je vytvořena komplexní síť, která zajišťuje souhru celého myokardu během srdečního cyklu.

Struktura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Kardiomyocyty spojené interkalárními disky

Buňka je ohraničena sarkolemou, která se vchlipuje dovnitř buňky a vytváří tak transversální T-tubuly. Ty jsou hlubší a hustěji uspořádané, než je tomu v kosterním svalstvu, a jsou uloženy spíše při Z-liniích, než na rozhraní A/I proužku. Bývají v těsné blízkosti terminálních cisteren a tvoří tak útvary nazývané diády.

Sarkoplazma obsahuje 1–2[2] oválná jádra uložená v centru buňky. Na obou pólech jsou zřetelná perinukleární projasnění (zapříčiněna absencí myofibril), v nichž nacházíme organely. Velkou část sarkoplazmy tvoří příčně pruhované myofibrily . Stejně jako ve svalové buňce jsou tvořeny kontraktilními aktinovými a myozinovými filamenty. Přibližně 40 % [1] objemu buňky tvoří mitochondrie.

Další strukturou přítomnou v kardiomyocytu je Golgiho komplex. Na něj jsou přisedlá granula (0,2–0,3 μm[1]), jež jsou nejpočetnější ve svalovině srdečních síní. Obsahují vysokomolekulární prekurzor atriálního natriuretického peptidu, což je hormon zvyšující vylučování sodíku. Dále se v sarkoplazmě nachází kapénky lipidů, glykogenové partikule a v blízkosti jádra je žlutý nebo hnědý pigment lipofuscin.

Buňky jsou navzájem spojeny interkalárními disky. Jedná se o struktury složené z fasciae adherentes, desmosomů a nexů. Buňky se spojují v soubory vláken, které dále vytvářejí svalové vrstvy spirálovitě probíhající od apexu srdce až po jeho bázi.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c JUNQUIERA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O KELLEY, et al. Základy histologie. 1. vydání. Jinočany : H & H, 1997. 502 s. s. 198. ISBN 80-85787-37-7.
  2. BALKO, Jan a Zbyněk TONAR, et al. Memorix histologie. 1. vydání. 2016. s. 139. ISBN 978-80-7553-009-7.

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • JUNQUIERA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O KELLEY, et al. Základy histologie. 1. vydání. Jinočany : H & H, 1997. 502 s. ISBN 80-85787-37-7.
  • BALKO, Jan a Zbyněk TONAR, et al. Memorix histologie. 1. vydání. 2016. 0 s. ISBN 978-80-7553-009-7.