Převodní systém srdeční

Z WikiSkript

Převodní systém srdeční

Funkce[upravit | editovat zdroj]

Buňky srdečního svalu (kardiomyocyty) lze na základě jejich funkce rozdělit do 2 skupin:

  1. Buňky – mající schopnost autonomně vytvářet vzruchy a tyto vzruchy následně rozvádět po celém srdci. Takovéto buňky jsou souborně označovány jako převodní systém srdeční (PSS).
  2. Buňky – jejichž primární funkcí je kontrakce. Schopnost tvorby vzruchů mají jen za patologických podmínek. Takovéto buňky jsou souborně označovány jako pracovní myokard.

Shrnutí:

  • Buňky PSS generují a relativně rychle rozvádějí vzruchy v určitém pořadí po celém myokardu (dávají tak signál buňkám pracovního myokardu, aby se kontrahovaly)
  • Buňky pracovního myokardu provedou vlastní kontrakci (stah) srdečního svalu

Vlastnosti[upravit | editovat zdroj]

Srdeční tlukot: autonomie, automacie, rytmicita.

PSS má 3 základní vlastnosti. Jsou to:

  • Autonomie (nezávislost). V rámci organismu srdce disponuje určitým stupněm nezávislosti. Jednotlivé srdeční kontrakce vznikají v srdci samém (v PSS) nezávisle na CNS a humorálních mechanismech. Vegetativní nervový systém (sympatikus a parasympatikus) může regulovat pouze frekvenci srdečních stahů, nikoliv stahy samotné. Obecně platí, že:
  • sympatikus cestou nervi cardiaci (noradrenalin, α-adrenergní receptory) srdeční frekvenci zvyšuje;
  • parasympatikus cestou rami cardiaci nervi vagi (acetylcholin, muskarinové receptory) srdeční frekvenci snižuje.
  • Automacie (samočinnost). Srdce je schopné samočinně vytvářet pravidelně se opakující podněty k vlastní kontrakci.
  • Rytmicita (pravidelnost). Podněty ke kontrakci (vzruchy) srdce vytváří pravidelně tj. s určitou frekvencí.

Struktura[upravit | editovat zdroj]

Převodní systém srdeční: 1 – SA uzel, 2 – AV uzel, 3 – Hisův svazek, 4 – levé Tawarovo raménko, 5 – fasciculus anterior, 6 – fasciculus posterior, 7 – dutina levé komory, 8 – interventrikulární septum, 9 – dutina pravé komory, 10 – pravé Tawarovo raménko
  • SA uzel (sinoatriální uzel, nodus sinoatrialis)
  • Internodální síňové spoje
  • AV uzel (atrioventrikulární uzel, nodus atrioventricularis)
  • Hisův svazek
  • Tawarova raménka
  • Purkyňova vlákna

SA uzel[upravit | editovat zdroj]

SA uzel se nachází pod epikardem ve stěně pravé síně v blízkosti ústí venae cavae superioris. Je tzv. primárním pacemakerem (udavatelem rytmu) – za fyziologických podmínek vzruch vzniká v SA uzlu. To je dáno tím, že spontánní diastolická depolarizace probíhá v SA uzlu rychleji než např. v AV uzlu nebo ve specializovaných kardiomyocytech komor.

Internodální síňové spoje[upravit | editovat zdroj]

Z SA uzlu se vzruch (vlna depolarizace) šíří na pracovní myokard síní. Do AV uzlu se vzruch dostává cestou tzv. preferenčních drah, kterými jsou:

  • Bachmanova dráha – interatriální svazek jdoucí z pravé do levé síně;
  • Wenckebachův svazek;
  • Jamesův svazek;
  • Thorelův svazek.

Preferenční dráhy vedou vzruch rychleji než „normální“ pracovní myokard síní.

AV uzel[upravit | editovat zdroj]

AV uzel se nachází pod endokardem ve stěně pravé síně v blízkosti ústí sinus coronarius nad septálním cípem trikuspidální chlopně. AV uzel vede vzruch velmi pomalu, čímž dochází k žádoucímu zdržení atrioventrikulárního převodu (AV převodu, síňokomorového převodu) – nejdříve je třeba, aby se dokončila kontrakce (depolarizace) síní, a až následně byla zahájena kontrakce (depolarizace) komor. V případě poškození SA uzlu, AV uzel přebírá roli pacemakeru – označuje se také jako sekundární pacemaker. Jelikož spontánní diastolická depolarizace zde probíhá pomaleji, i srdeční frekvece mající původ v AV uzlu je pomalejší než frekvence pocházející z SA uzlu.

Rytmus pocházející z SA uzlu se označuje jako sinusový, z AV uzlu jako nodální.

Hisův svazek[upravit | editovat zdroj]

Převodní systém srdeční (izolovaně)

Vazivový skelet mezi myokardem síní a myokardem komor působí jako bariéra, která vzruch ze síní na komory nepropustí. Vzruch se ze síní může dostat na komory pouze Hisovým svazkem, který navazuje na AV uzel. Hisův svazek prostupuje skrze vazivový skelet (skrze trigonum fibrosum dextrum) do interventrikulárního septa. AV uzel a horní část Hisova svazku se označují jako AV junkce (atrioventrikulární junkce, spojení mezi síněmi a komorami).

Tawarova raménka[upravit | editovat zdroj]

V interventrikulárním septu se Hisův svazek dělí na dvě raménka: pravé a levé Tawarovo raménko. Pravé Tawarovo raménko povede vzruch k myokardu pravé komory. Levé Tawarovo raménko se dále větví na přední svazek (fasciculus anterior) a zadní svazek (fasciculus posterior). Levé Tawarovo raménko vede vzruch k interventrikulárnímu septu a myokardu levé komory.

Purkyňova vlákna[upravit | editovat zdroj]

Tawarova raménka se následně větví na Purkyňova vlákna, která vzruch rozvádí na pracovní myokard komor.

Shrnutí:

SA uzel → internodální síňové spoje → AV uzel → Hisův svazek → Tawarova raménka → Purkyňova vlákna.

Cévní zásobení uzlů převodního systému[upravit | editovat zdroj]

  • SA uzel je v 60 % případů zásobován z větví a. coronariae dextrae (a. nodi sinuatrialis, a. principalis atrialis dextra).
  • AV uzel je v 90 % případů zásobován z větví a. coronariae dextrae (a. nodi atrioventricularis, r. septi fibrosi, Haasova tepna).


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2004. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.