Cievne zásobenie srdca

Z WikiSkript

Arteriae coronariae
věnčité tepny
TA A12.2.02.001
Odstupuje z sinus aortae dex. et sin.
Větve a. coronaria dex., a. coronaria sin.
Konečné větve ACD (r. coni arteriosi, r. nodi sinuatrialis, rr. atriales dex. ant., rr. ventriculares dex., ant. et post., rr. interventriculares septales post.), ACS (r. interventricularis ant., r. circumflexus)

Tepny[upravit | editovat zdroj]

Výživu a okysličení srdečních stěn zabezpečují aa. coronariae (koronární arterie).

Jedná se o dvě hlavní cévy:

  • arteria coronaria dextra,
  • arteria coronaria sinistra.


Jsou to první větve aorty, vycházejí z bulbus aortae (sinus aortae dexter et sinister). Probíhají po povrchu srdce zavzaty v řídkém vazivu a tuku. Těsně na ně naléhá epikard.

Všeobecné charakteristiky[upravit | editovat zdroj]

  • vlnovitý průběh po povrchu srdce (vlnovitě v těle probíhá také a. facialis a a. lienalis);
  • chovají se jako konečné větve (mají mezi sebou pouze nefunkční anastomózy, případně žádné);
  • při uzávěru tepny je část myokardu, zásobovaná touto tepnou, odpojena od dodávky kyslíku a živin;
  • větve koronárních tepen jsou k myokardu „přichyceny“ poutky (vincula) a myokardovými můstky (ponticula);
  • průběh, větvení a oblast zásobení jednotlivých větví je značně variabilní.

Pravá věnčitá tepna (arteria coronaria dextra)[upravit | editovat zdroj]

Vystupuje ze sinus aortae dexter zpoza truncus pulmonalis do sulcus coronarius, mezi auricula dextra a ventriculus dexter. Přechází spodní plochu srdce, kde se stáčí směrem k apex cordis do sulcus interventricularis posterior a končí jako ramus interventricularis posterior.

Během svého průběhu vydává tyto větve:

  • ramus coni arteriosi – první větev pravé koronární arterie, probíhá na hranici truncus pulmonalis a ventriculus dexter, často anastomózuje s podobnou větví z a. coronaria sinistra a vytváří tzv. Vieussensův okruh,
  • ramus nodi sinuatrialis – vystupuje většinou (55% pravá 45% levá koronární arterie) jako druhá větev probíhající mezi auricula dextra a začátkem aorty, obtáčí horní dutou žílu (v. cava superior) směrem k pravé síni, kde jednou větví (ramus cristae terminalis) vstupuje k nodus sinuatrialis,
  • rami atriales dextri anteriores – malé větve pro pravou síň,
  • rami ventriculares dextri, anteriores et posteriores – větve zásobující pravou komoru, běžně jsou 2–3 vpředu a 2 vzadu, výraznější z nich probíhá po pravém okraji srdce jako ramus marginalis dexter,
  • rami interventriculares septales posteriores – septální větve směřující z ramus interventricularis posterior do vnitra komorového septa.


Arterie zásobuje stěny pravé komory (kromě malé části vpředu u apex cordis, kam zasahují větve a. coronaria sin.), malou část levé komory u sulcus interventricularis posterior, zadní třetinu komorového septa, pravou síň a přilehlé části levé síně, převodní systém až po začátek pravého a levého Tawarova raménka.

Levá věnčitá tepna (arteria coronaria sinistra)[upravit | editovat zdroj]

Vystupuje ze sinus aortae sinister mezi auricula sinistra a truncus pulmonalis a po krátkém průběhu se rychle dělí na dvě hlavní větve:

  • ramus interventricularis anterior (RIA) – sestupuje v sulcus interventricularis anterior až k apex cordis, který může přesahovat na zadní (spodní/diafragmatickou) plochu,
  • ramus circumflexus (RC) – přechází na zadní stranu srdce a může dokonce i nahrazovat ramus interventricularis posterior..


Za svého průběhu vysílá tyto větvě:

ze společného kmene:

  • ramus nodi sinuatrialis – vystupuje v 35 % případů – pokud nevystupuje z arteria coronaria dextra;

z RIA:

  • rami ventriculares anteriores sinistri – probíhající šikmo k levému okraji srdce, nejvýraznější z těchto větví se nazývá ramus diagonalis nebo též ramus lateralis,
  • rami interventriculares septales anteriores – větve směřující zpředu do komorového septa;

z RC:

  • rami atrioventriculares – menší větve na rozhraní levé síně a komory,
  • ramus marginalis sinister – větev pro levý kraj srdce - margo obtusus směřující k apex cordis,
  • rami atriales (anteriores, laterales et posteriores) – větve pro atrium sinister,
  • ramus posterior ventriculi sinistri – konečná větev r. circumflexus, asi v 10 % případů nahrazuje ramus interventricularis posterior z a. coronaria dextra.


Arterie zásobuje většinu stěny levé komory, část pravé komory u apex cordis, přední dvě třetiny komorového septa, většinu stěny levé síně .

U oblastí zásobovaných jednotlivými artériemi existuje určitá variabilita, především na zadní  (spodní/diafragmatické) ploše. Také se projevuje dominance jedné z koronárních artérií.

Poznámka k anastomózám – existují subepikardiálně (najčastěji v okolí apexu a sulcus interventricularis ant./post.), myokardiální i subendokardiální spojky, funkčně bezvýznamné.

Žíly[upravit | editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Venae cordis.

Hlavní žilní splav se nazývá sinus coronarius. Leží v sulcus coronarius vzadu, ústí zezadu do pravé síně. Venae cordis se podle místa, kam ústí, dělí do tří skupin:

  • přítoky sinus coronarius;
  • žíly ústící do pravé síně ;
  • malé žilky ústící do dutin srdce.


Srdeční žíly nemají chlopně (v normálním případě, variabilně se mohou vyskytovat…). Žilní anastomózy jsou častější než tepenné, např. mezi sinus coronarius a vv. ventriculi dextri anteriores.

  1. přítoky sinus coronarius:
    • vena cordis magna (v sulcus interventricularis anterior a sinus coronarius, přijímá v. posterior ventriculi sinistri a v. obliqua atrii sinistri);
    • vena cordis media (v sulcus interventricularis posterior k sulcus coronarius);
    • vena cordis parva (podél margo acutus, začíná jako v. marginalis ventriculi dextri);
  2. venae ventriculi dextri anteriores sbírají krev z přední časti pravé komory, kde nazasahují žíly směřující do sinus coronarius. Ústí do pravé síně.
  3. venae cordis minimae jsou malé žilky ústící do všech srdečních dutin.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]


  • ČIHÁK, Radomír. Anatomie. 2., uprav. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. 692 s. sv. 3. ISBN 978-80-247-1132-4.