Akční potenciál (fyziologie)

Z WikiSkript

Akční potenciál (vzruch) vzniká změnou klidové rovnováhy (změna polarizace) na membráně. Tuto změnu způsobuje šířící se napětí, které mění aktivitu napěťově řízených iontových kanálů.

Princip vzniku akčního potenciálu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Akční potenciál

Ke vzniku vzruchu dochází v místě, kde převažují napěťově řízené iontové kanály. Ty se řídí zákonem vše nebo nic. To znamená, že vzruch vznikne pouze dostatečně intenzivním podnětem, který nazýváme jako prahový podnět (nejčastěji o 5 až 15 mV vyšší, než je hodnota KMP)[1]. Při této hodnotě dochází k otevření Na+ napěťově řízených iontových kanálů. Sodné kationty pak prostupují do intracelulárního prostoru (dle koncentračního i elektrického gradientu). Vnitřní strana membrány se stává pozitivnější oproti straně vnější. Tento jev pak nazýváme depolarizace. V případě, když je vnější strana membrány elektronegativnější, než strana vnitřní, mluvíme o transpolarizaci.

Společně s Na+ kanály se pomalu otvírají i opožděné K+ kanály. Otevření těchto kanálů dosahuje svého maxima při uzavření Na+ kanálů. V důsledku proudění draselných iontů po směru jeho koncentračního gradientu se polarita začíná vracet k původním hodnotám a mluvíme o repolarizaci. V případě, že dojde k prohloubení původního membránového potenciálu, hovoříme o hyperpolarizaci. Dosažení původních hodnot klidového membránového potenciálu je podmíněno činností Na+/K+ATP-ázy, která přečerpává ionty proti jejich koncentračnímu gradientu.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Akční potenciál (biofyzika).
Vznik AP

Refrakterní fáze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Stav, kdy není možné podráždit nervovou buňku tak, aby došlo ke vzniku akčního potenciálu. Refrakterní fáze může být relativní, což je stav, kdy jsme schopni nadprahovým podnětem vytvořit akční potenciál. Dále můžeme hovořit o absolutní refrakterní fázi, při které nelze žádným podnětem vyvolat vzruch.

Vedení vzruchu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Akční potenciál se šíří bez dekrementu, jinak řečeno neztrácí na intenzitě. To je způsobeno vznikem lokálních proudů. Lokální proudy vznikají nad místem, kde došlo ke změně rozložení iontů. Důsledkem vzniku těchto proudů je depolarizace membrány sousedního úseku vlákna. Lokální proudy urychlují vedení vzruchu. V případě, že jsou úseky prodlouženy (např. izolací myelinovou pochvou), dochází k působení lokálních proudů až v dalším neizolovaném úseku a tím je umožněn mnohem rychlejší přenos vzruchu, než u nemyelinizovaných vláken. To se nazývá saltatorní vedení vzruchu.

Vedení vzruchu na nemyelinizovaném vlákně

Akční potenciál různých tkání[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Akční potenciál zde popsaný platí všeobecně pro všechny buňky schopné vytvořit vzruch. Tento obecný model se popisuje na nervové buňce. U různých buněk se akční potenciál liší např. hodnotou prahového podnětu, délkou trvání, iontovými kanály, které ho udržují, průběhem křivky AP atd.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Akční potenciál v srdci.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Pacemakerový potenciál.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.
  • MYSLIVEČEK, Jaromír, et al. Základy neurověd. 2. vydání. Praha : TRITON, 2009. 390 s. ISBN 978-80-7387-088-1.
  • TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. KYMPLOVÁ, Jaroslava. Katalog metod v biofyzice [online]. [cit. 2012-09-20]. <https://portal.lf1.cuni.cz/clanek-793-katalog-metod-v-biofyzice>.