Membránový potenciál

Z WikiSkript

Membránový potenciál obecně je elektrický potenciál vnitřní strany buněčné membrány vztažený k vnějšímu povrchu buňky.

V klidu převažuje na vnitřní straně cytoplazmatické membrány záporný náboj, proto je ve většině buněk číselná hodnota potenciálu membrány řádově okolo −70 mV (závisí na typu buňky a daném orgánu).

V průběhu času se může membránový potenciál specificky měnit, čímž může přenášet informace.

Co je potenciál a napětí?[upravit | editovat zdroj]

Elektrický potenciál je schopnost elektrického pole působit na jednotkový náboj. Zjednodušeně řečeno můžeme říct, že je to míra působení elektrického pole v daném místě na elektron. Čím silnější je elektrické pole, tím intenzivněji bude na elektron působit. Čím dále od zdroje pole je elektron, tím méně pole působí. Je definován jako práce, kterou by bylo potřeba vykonat, abychom v elektrickém poli přesunuli jednotkový náboj z místa s definovaným nulovým potenciálem do zkoumaného místa.

Pro lepší pochopení lze použít příklad gravitačního potenciálu Země. Je to v podstatě potenciální energie Ep tělesa o hmotnosti 1 kg. Problémem je jenom definice bodu s nulovým potenciálem. Obvykle se pro obecné fyzikální principy používá jako bod s nulovým potenciálem místo nekonečně vzdálené od Země (kde již zemská gravitace nepůsobí). Pro výpočet potenciální energie však používáme jako místo s nulovým potenciálem povrch Země. Pokud použijeme druhou definici, vidíme, že funguje tvrzení, že je gravitační potenciál roven energii, která je potřeba k přenesení tělesa o hmotnosti 1 kg z místa o nulovém potenciálu (povrch Země) na dané místo.

Čím by byla hmotonst Země vyšší, tím vyšší gravitační potenciál by v daném místě byl (gradient potenciálu je vyjádřen gravitačním zrychlením). Pokud definujeme bod s nulovým potenciálem jako bod v nekonečnu, vidíme, že se otočí znaménko, protože směr pohybu je opačný.


Za místo s nulovým potenciálem je u ostatních veličin obvykle brán nekonečně vzdálený bod, u elektrického pole většinou povrch Země. V případě elektrického potenciálu vnitřní strany membrány se však z historických souvislostí za místo s nulovým potenciálem pokládá vnější povrch buňky.

Napětí je obecně řečeno rozdíl potenciálů dvou bodů. V případu membránového potenciálu jsou však pojmy napětí na membráně a membránový potenciál synonyma – potenciál je určen vůči vztažnému bodu na vnějším povrchu buňky, jehož potenciál je definovaný jako 0 V. Je tedy shodný jako napětí – rozdíl potenciálů obou stran membrány.

V závislosti na působení sil (kladný nebo záporný náboj v daném místě) se mění znaménka potenciálu. Pokud převažuje na vnitřní straně záporný náboj, membránový potenciál bude záporný a naopak. Proto je třeba rozlišovat zvětšování (× zmenšování) napětí (tedy zvětšování rozdílu obou potenciálů) a zvyšování (× snižování) potenciálu (což může, ale nemusí být vykládáno jako posunování ke kladnějším hodnotám, tedy častěji snižování rozdílu).

Podmínky vzniku a určující faktory[upravit | editovat zdroj]

Pro vznik membránového potenciálu musí být splněno několik základních požadavků, mezi něž patří intaktní membrána, funkční buňka a dostatek energie.

Aktuální hodnota membránového potenciálu závisí především na:

  • aktuální selektivní propustnosti membrány pro různé ionty,
  • intra- a extracelulární koncentraci iontů, pro které je membrána propustná (tzn. transmembránovém koncentračním gradientu),
  • nedifuzibilních aniontech uvnitř buňky (proteiny),
  • efektu Na+/K+ATPasy.

Membránový potenciál se výrazně mění i při velmi malých množstvích iontů, proto i při velkých změnách potenciálu nelze téměř pozorovat změnu iontových koncentrací.

Rozdělení membránových potenciálů[upravit | editovat zdroj]

Membránové potenciály můžeme dělit podle vlastností membrány na:

  • pasivní:
    • klidový membránový potenciál (KMP, syn. resting potential RP),
    • postsynaptické potenciály (PSP):
      • excitační (EPSP),
      • inhibiční (IPSP);
  • aktivní:

Aktivní vlastnost membrány znamená, že se vzruch po membráně šíří pomocí napěťově řízených kanálů.

Klidový membránový potenciál[upravit | editovat zdroj]

18px Podrobnější informace naleznete na stránce Klidový membránový potenciál.

KMP je potenciál na membráně všech buněk lidského těla v klidovém stavu. Je daný dynamickou rovnováhou toku iontů dovnitř a vně buňky. Jeho hodnota je závislá především na koncentracích K+ iontů a pohybuje se okolo −70 mV.

Postsynaptické potenciály[upravit | editovat zdroj]

18px Podrobnější informace naleznete na stránce Postsynaptické potenciály.

PSP jsou potenciály vzniklé okolo synapse následkem otevření specifických chemicky řízených iontových kanálů působením neurotransmiteru. Jejich šíření probíhá s dekrementem – jeho síla se s přibývající vzdáleností od zdroje podráždění snižuje.

Akční potenciál[upravit | editovat zdroj]

18px Podrobnější informace naleznete na stránce Akční potenciál (fyziologie).

AP vzniká pouze na buňkách obsahujících napěťově řízené iontové kanály, díky nimž se změna napětí na membráně šíří bez dekrementu.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroje[upravit | editovat zdroj]

TROJAN, Stanislav a Stanislav TROJAN, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.