Luxace loketního kloubu
Z WikiSkript
Luxace loketního kloubu tvoří pětinu všech luxací a je velmi často spojena s frakturou hlavice radia, processu coronoideu, nebo s odlomením epikondylu. Luxace je vždy spojena s lézí postranních vazů a je třeba myslet na poranění nervů (n. medianus a n. ulnaris).
Klasifikace[upravit | editovat zdroj]
1. Humeroulnární luxace
- dorzální = zadní luxace
- dorzomediální (ulnární)
- dorzolaterální (radiální)
2. Radioulnární luxace
- luxace hlavičky radia – většinou se vyskytuje v kombinaci s frakturou proximální části ulny.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- anamnéza – okolnosti a mechanismus vzniku luxace
- klinické vyšetření – vyšetření stability kloubu, periferního oběhu a inervace (n. medianus, n. ulnaris)
- RTG – vyloučení luxační zlomeniny
Terapie[upravit | editovat zdroj]
- konzervativní – uzavřená repozice v lokální anestezii
- operační – pokud není možná repozice, většinou se současně provádí rekonstrukce vazů
Komplikace[upravit | editovat zdroj]
- postižení nervů – zejména n. ulnaris
- cévní poranění
- kompartment syndrom
- periatrikularní osifikace
- omezení hybnosti kloubu
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- SOSNA, A, P VAVŘÍK a M KRBEC, et al. Základy ortopedie. 1. vydání. Praha : Triton, 2001. 175 s. ISBN 80-7254-202-8.
- WENDSCHE, Peter a Radek VESELÝ. Traumatologie. 1. vydání. 2001. 344 s. ISBN 9788074922114.
