May-Thurnerův syndrom

Z WikiSkript

(přesměrováno z May-Thurner syndróm)

May-Thurnerův syndrom
May–Thurner syndrome
Křížení vena iliaca communis sinistra a arteria iliaca communis dextra
Křížení vena iliaca communis sinistra a arteria iliaca communis dextra
Rizikové faktory hyperkoagulopatie
Klasifikace a odkazy
MKN-10 I80.2

May-Thurnerův syndrom (Cockettův syndrom, syndrom komprese iliakálních vén, syndrom iliokavální komprese) vzniká na podkladě útlaku levostranné iliakální vény přebíhající pravostrannou iliakální artérií. K útlaku dochází nejčastěji v oblasti L5.
Poprvé byla komprese pánevní žíly popsána Virchowem, ale až v roce 1957 May a Thurner určili anatomický podklad a variace tohoto stavu.

Etiologie a incidence[upravit | editovat zdroj]

Chronická traumatizace žilní stěny, způsobená pulzací přilehlé tepny, vede k akumulaci elastinu a kolagenu ve stěně a k lokální intimální proliferaci, což vyústí ke tvorbě vazivových synechií (tzv.ostruhy – z ang. spurs). Vzniká hemodynamicky významná překážka odtoku žilní krve z končetiny a dochází k postupnému uzávěru žilního lumen a rozvoji hluboké žilní trombózy. Kromě mechanického poškozování cévní stěny je u většiny pacientů při vyšetření zjištěn hyperkoagulační stav.

Také pokud je komprese vena iliaca communis sinistra nejčastěji formou May-Thurnerova syndromu, byly popsány i jiné varianty :

Přesná incidence May-Thurnerova syndromu není známa, ale vyskytuje se u 18–49 % pacientů s HŽT levé dolní končetiny (USA).

Symptomatologie[upravit | editovat zdroj]

Příznaky May-Thurnerova syndromu spadají pod projevy HŽT a zahrnuje :

– hyperpigmentace kůže,
– křečové žíly (varixy),
– chronická bolest končetin, pocit tlaku a tíhy,
– flebitida,
– bércové vředy.

Typickým pacientem je mladá žena mezi 20.–40. rokem života po dlouhodobé imobilizaci či těhotenství.
Průběh onemocnění však bývá často asymptomatický. Kibbe a spol. použili CT vyšetření, aby určili výskyt útlaku levé společné iliakální vény u asymptomatické populace. Zjistili, že 2/3 všech pacientů zapojených do studie vykazovali nejméně 25% kompresi. Autoři na základě tohoto výzkumu usoudili, že útlak levé iliakální vény může být normálním anatomickým nálezem.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Diagnóza syndromu je založena zejména na klinických příznacích a anamnestických údajích získaných od pacienta.
Dalšími pomocnými vyšetřeními, která výrazně přispívají k určení správné diagnózy, jsou zobrazovací metody. Dopplerovská ultrasonografie zachytí hlubokou žilní trombózu v iliakálních cévách, avšak není schopna zobrazit kompresi žíly. CT, NMR a MRV (magnetic resonance venography) přinášejí výborné výsledky a umožňují zobrazit místo stenózy, velikost trombu, stupeň obstrukce a topografii okolí. Ascendentní flebografii jako zlatý standard diagnostiky indikujeme až v případě, že uvažujeme o zahájení intervenční léčby.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

Terapie symptomatického May-Thurnerova syndromu zaznamenala v posledních letech významný posun směrem od otevřené chirurgické léčby k endovaskulárnímu řešení.
Cílem terapie je odstranit vzniklý trombus a předejít tak posttrombotickému syndromu, a též upravit útlak levostranné pánevní žíly, ktorý je podkladem onemocnění. V minulosti bylo k léčbě vyvinuto několik postupů jako například vytvoření venózního bypassu autologní žilou, vytvoření tkáňové smyčky na vyzdvižení křížící artérie, retropozice iliakální tepny a excize intraluminálního trombu s následnou venoplastikou.
Základ současné terapie představuje buď kombinace chirurgického a endovaskulárního přístupu nebo výhradně endovaskulární léčba.
Prvním krokem v terapii je trombektomie. Využívá se zejména lokální trombolýza urokinázou či t-PA zavedením katétru do místa obstrukce, která snižuje riziko většího krvácení připadajícího do úvahy jako komplikace systémové trombolýzy. Alternativou je mechanická trombolýza. V druhém kroku následuje angioplastika [1]se zavedením stentu do oblasti uzávěru, aby se předešlo případné reokluzi.
Pacienti po trombektomii a implantaci žilního stentu jsou rutinně po dobu 6 měsíců na antikoagulační léčbě, aby se minimalizoval výskyt restenózy v místě stentu.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. MOUSA, Albeir Y a Ali F ABURAHMA. May-Thurner syndrome: update and review. Ann Vasc Surg [online]. 2013, vol. 27, no. 7, s. 984-95, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/23850314>. ISSN 0890-5096 (print), 1615-5947. 

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]