Vena cava inferior

Z WikiSkript
Změněno.png


v. cava inferior
dolní dutá žíla
Vena cava inferior
Vena cava inferior
TA A12.3.09.001
Přítoky vv. lumbales, v. ovarica dx. či v. testicularis dx., vv. renales, v. suprarenalis dx., vv. hepaticae, vv. phrenicae inf.


Vena cava inferior neboli dolní dutá žíla je velká žíla, která odvádí odkysličenou krev z dolní poloviny těla do pravé síně srdeční.

Průběh[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Tato žíla vzniká soutokem vena iliaca communis obou stran. Běží za břišní dutinou podél páteře, je uložena retroperitoneálně. Vlevo od ní probíhá aorta, kaudálně těsně při ní, kraniálně se od sebe cévy oddalují. Její průsvit se postupně zvětšuje ze 2 na 3 centimetry. Prochází za játry v sulcus venae cavae a dále skrz bránici ve foramen venae cavae. V této žíle nejsou chlopně.

Před dolní dutou žilou se nachází v kraniokaudálním pořadí foramen epiploicum, caput pancreatis, pars horizontalis duodeni a radix mesenterii. Dorsálně od žíly můžeme nalézt pravostranné větve břišní aorty a truncus sympathicus dexter.

Přítoky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Přítoky vena cava inferior lze dělit na parietální a viscerální.

Parietální přítoky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mezi parietální přítoky řadíme:

  • vv. iliacae communes,
  • vv. lumbales,
  • vv. phrenicae inferiores a
  • v. sacralis mediana.

Viscerální přítoky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Žíly vedoucí krev z párových orgánů dutiny břišní vedou krev přímo do dolní duté žíly, zatímco krev z nepárových orgánů putuje portálním oběhem cestou vena portae do jater a přes vv. hepaticae do vena cava inferior. Kromě vv. hepaticae jsou tedy všechny viscerální přítoky párové.

Mezi tyto přítoky patří v. testicularis/v. ovarica, které zajišťují odtok z pohlavních žláz (žíly levé strany obvykle ústí do v. renalis). Dalším přítokem je v. renalis a vv. suprarenales (v. suprarenalis sin. obvykle ústí také do v. renalis).

Vena cava inferior anastomosuje s v. azygos a venózními plexy podél míchy.

Žilní spojky mezi řečišti vena cava inferior a vena cava superior se nazývají kavokavální anastomózy.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • PETROVICKÝ, Pavel, et al. Anatomie s topografií a klinickými aplikacemi. 1. vydání. Martin : Osveta, 2001. 560 s. sv. 2. ISBN 80-8063-047-X.
  • ČIHÁK, Radomír. Anatomie III. 2., upr. a dopl. vydání. Praha : Grada Publishing, spol. s. r. o., 2004. 673 s. s. 149–150. ISBN 80-247-1132-X.